Neandertálci možná znali léčivé účinky březového dehtu a využívali ho k ochraně před infekcemi

Neandertálci nejsou jen symbolem hrubé síly a primitivního života. Stále více nálezů naznačuje, že měli překvapivě vyspělé znalosti – a možná i vlastní „lékařství“. Nová studie totiž ukazuje, že tito naši příbuzní mohli využívat březový dehet (viz Smola vs. dehet) nejen jako lepidlo, ale i k ošetřování ran.

Březový dehet se na archeologických nalezištích spojených s neandertálci objevuje poměrně často. Dlouho se předpokládalo, že sloužil hlavně jako lepidlo pro výrobu nástrojů – například k upevnění kamenných hrotů na dřevěné násady.

V posledních letech ale vědci začali uvažovat, že jeho využití mohlo být mnohem širší. Inspirací byly mimo jiné tradiční praktiky domorodých komunit v severní Evropě a Kanadě, které březový dehet používají jako přírodní prostředek na ošetření ran.

Neandertálští lékaři

Aby vědci zjistili, zda má březový dehet skutečně léčivé účinky, rozhodli se ho vyrobit podobně jako pravěcí lidé. Použili k tomu březovou kůru z druhů stromů, které rostly i v době neandertálců a vyzkoušeli ho připravit pomocí destilace v hliněné jámě a kondenzací dehtu na kamenném povrchu. Obě techniky jsou přitom realistické – neandertálci je mohli bez problémů používat.

Výsledky experimentů byly jednoznačné. Všechny vzorky březového dehtu dokázaly zpomalit růst bakterií rodu Staphylococcus, které jsou běžnou příčinou infekcí ran. To naznačuje, že použití dehtu na poranění mohlo mít skutečný zdravotní přínos – nešlo jen o náhodu nebo rituální praktiku, ale o funkční řešení.

Tato zjištění zapadají do rostoucího množství důkazů, že neandertálci měli poměrně rozvinuté znalosti o zdraví a péči o tělo. Pokud skutečně využívali březový dehet k léčbě ran, znamenalo by to, že dokázali rozpoznat účinky přírodních látek, cíleně je využívat a možná si tyto znalosti i předávat. To zásadně mění náš pohled na jejich schopnosti.

Březový dehet navíc pravděpodobně nebyl jedinou „léčivou surovinou“, kterou měli neandertálci k dispozici. Vědci upozorňují, že mohli využívat i další rostliny nebo přírodní látky – například jako repelenty proti hmyzu.

Studium těchto praktik spadá do nově se rozvíjející oblasti nazývané paleofarmakologie, která zkoumá léčivé postupy dávných lidských populací. Tyto poznatky mohou být překvapivě aktuální i dnes, například v souvislosti s rostoucí odolností bakterií vůči antibiotikům.

Návrat do pravěku

Samotná výroba březového dehtu ale rozhodně nebyla jednoduchá a ani čistá práce. Vědci popisují, že jde o proces plný kouře, zápachu a lepkavé hmoty, kterou je obtížné dostat z rukou. Každý krok výroby je podle nich doslova smyslový zážitek – a zároveň připomínka toho, jak náročné bylo získat i zdánlivě jednoduchý materiál v pravěku.

Studie Tjaarka Siemssena z německé Kolínské univerzity a jeho kolegů tak přináší další důkaz, že neandertálci nebyli jen „primitivní lovci“, ale schopní a přizpůsobiví lidé se znalostmi, které bychom dnes mohli označit za základ medicíny.

A možná právě v jejich zkušenostech se skrývá inspirace i pro současnost – v době, kdy znovu hledáme nové způsoby, jak bojovat s nemocemi.