(Ne)bezpečí na silnici: Pět bezpečnostních prvků, které se nepovedly

16.05.2022 - Vilém Koubek

Jízda autem představuje jednu z nejriskantnějších forem dopravy. Není tedy divu, že automobilky přicházejí s celou řadou ochranných prvků, které však někdy místo pomoci potenciální nebezpečí ještě zvyšují…

<h3>Dopadnout na polštář </h3><p><strong>airbagy pro chodce</strong><br /><strong>kdy:</strong> 2012 | <strong>omezení:</strong> pouze nižší rychlost</p><p>Airbagy se staly běžnou formou ochrany řidičů i spolujezdců, a řada automobilek se proto zamýšlela, zda by nemohly mírnit také náraz nešťastně zasaženého chodce. Během kolize se měly airbagy na kapotě nafouknout a pokrýt plochu střetu. <strong>Ačkoliv je myšlenka na první pohled nosná a snadno realizovatelná, nakonec se neujala. Vnější airbagy byly totiž účinné jen při nižších rychlostech, a pouze pokud nešťastník dopadl přímo na ně.</strong> Daleko efektivnější se ukázaly změny v umístění motoru a mřížky chladiče, které pomohly lépe usměrnit případný náraz. <em>(foto: Profimedia)</em></p>

Dopadnout na polštář 

airbagy pro chodce
kdy: 2012 | omezení: pouze nižší rychlost

Airbagy se staly běžnou formou ochrany řidičů i spolujezdců, a řada automobilek se proto zamýšlela, zda by nemohly mírnit také náraz nešťastně zasaženého chodce. Během kolize se měly airbagy na kapotě nafouknout a pokrýt plochu střetu. Ačkoliv je myšlenka na první pohled nosná a snadno realizovatelná, nakonec se neujala. Vnější airbagy byly totiž účinné jen při nižších rychlostech, a pouze pokud nešťastník dopadl přímo na ně. Daleko efektivnější se ukázaly změny v umístění motoru a mřížky chladiče, které pomohly lépe usměrnit případný náraz. (foto: Profimedia)

<h3>Udělej si sám </h3><p><strong>automatické pásy</strong><br /><strong>kdy:</strong> 1990 | <strong>omezení:</strong> zapínala se jen hrudní část</p><p>Zapnutí pásu není komplikované ani časově náročné. Přesto řada amerických či japonských automobilek v 90. letech řešila neexistující problém „zdlouhavého zapínání pásů“ tím, že proces zautomatizovala. Nicméně motorkem poháněný popruh, který jezdce v závislosti na otvírání dveří zajišťoval, se natahoval pouze přes hruď – pánevní část si musel dotyčný zaklapnout sám. A jelikož to mnoho řidičů nedělalo, <strong>staly se automatické popruhy bez následného ručního zafixování potenciálním rizikem, načež z trhu postupně zmizely.</strong> <em>(foto: Unsplash, CC0)</em></p>

Udělej si sám 

automatické pásy
kdy: 1990 | omezení: zapínala se jen hrudní část

Zapnutí pásu není komplikované ani časově náročné. Přesto řada amerických či japonských automobilek v 90. letech řešila neexistující problém „zdlouhavého zapínání pásů“ tím, že proces zautomatizovala. Nicméně motorkem poháněný popruh, který jezdce v závislosti na otvírání dveří zajišťoval, se natahoval pouze přes hruď – pánevní část si musel dotyčný zaklapnout sám. A jelikož to mnoho řidičů nedělalo, staly se automatické popruhy bez následného ručního zafixování potenciálním rizikem, načež z trhu postupně zmizely. (foto: Unsplash, CC0)

<h3>Oči na vozovce</h3><p><strong>noční vidění</strong><br /><strong>kdy:</strong> 2000 | <strong>omezení:</strong> nutnost sledovat displej</p><p>Mezi nejrizikovější okamžiky za volantem patří chvíle, kdy se vám v noci dostane pod kola chodec či třeba divoké zvíře. Nejedna třída luxusních vozů proto <strong>zkoušela řešit omezenou dohlednost po západu slunce kamerami s nočním viděním: Nicméně aby řidič zkontroloval stav okolí, musel se místo na vozovku zadívat do monitoru na palubní desce, což samo o sobě znamená velmi nebezpečný manévr.</strong> Dokud se tedy výstup z kamerového systému nepodaří implementovat přímo na čelní sklo, jde spíš o risk než o prvek zvyšující bezpečnost. <em>(foto: Wikimedia Commons, Robert Basic, CC BY 2.0)</em></p>

Oči na vozovce

noční vidění
kdy: 2000 | omezení: nutnost sledovat displej

Mezi nejrizikovější okamžiky za volantem patří chvíle, kdy se vám v noci dostane pod kola chodec či třeba divoké zvíře. Nejedna třída luxusních vozů proto zkoušela řešit omezenou dohlednost po západu slunce kamerami s nočním viděním: Nicméně aby řidič zkontroloval stav okolí, musel se místo na vozovku zadívat do monitoru na palubní desce, což samo o sobě znamená velmi nebezpečný manévr. Dokud se tedy výstup z kamerového systému nepodaří implementovat přímo na čelní sklo, jde spíš o risk než o prvek zvyšující bezpečnost. (foto: Wikimedia Commons, Robert Basic, CC BY 2.0)

<h3>Jednou, a dost </h3><p><strong>nárazníky plněné vodou</strong><br /><strong>kdy:</strong> 60. léta | <strong>omezení:</strong> nákladná oprava</p><p>Drobné kolize při couvání končí většinou promáčknutým nárazníkem, který nijak nebrání pokračovat v jízdě. Ve Spojených státech se však v 60. letech minulého století testovaly bezpečnostní prvky, jež vydržely právě jeden kontakt s překážkou – plnily se totiž vodou. <strong>Tekutina náraz utlumila, vak se přitom protrhl a škody byly o něco menší. Problém spočíval v tom, že po každém „ťukanci“ muselo auto do servisu, aby se nárazník vyměnil.</strong> Vodní polštáře se proto instalovaly jen experimentálně a po sečtení nákladů na údržbu se od nich rychle upustilo. <em>(foto: SFMTA Photo Archive, CC0)</em></p>

Jednou, a dost 

nárazníky plněné vodou
kdy: 60. léta | omezení: nákladná oprava

Drobné kolize při couvání končí většinou promáčknutým nárazníkem, který nijak nebrání pokračovat v jízdě. Ve Spojených státech se však v 60. letech minulého století testovaly bezpečnostní prvky, jež vydržely právě jeden kontakt s překážkou – plnily se totiž vodou. Tekutina náraz utlumila, vak se přitom protrhl a škody byly o něco menší. Problém spočíval v tom, že po každém „ťukanci“ muselo auto do servisu, aby se nárazník vyměnil. Vodní polštáře se proto instalovaly jen experimentálně a po sečtení nákladů na údržbu se od nich rychle upustilo. (foto: SFMTA Photo Archive, CC0)

<h3>Nečíhá na mě někdo?</h3><p><strong>detektor srdečního tepu</strong><br /><strong>kdy:</strong> 1998 | <strong>omezení:</strong> nezájem veřejnosti</p><p>Míváte někdy strach, že ve vašem voze číhá padouch, aby vás unesl? Švédská společnost Volvo myslela i na podobný druh paranoie a ke svému sedanu S80 <strong>nabízela jako bonusové vybavení zabudovaný detektor srdeční aktivity. Vnější komunikátor následně majiteli na dálku sdělil, zda přístroj v autě zaznamenal nějaké nezvyklé údaje</strong>: Snímané oblasti přitom zahrnovaly přední i zadní sedadla. Zatímco v případě důležitých osobností je podobná „vymoženost“ zřejmě žádoucí, běžní lidé ji právě nevyhledávali a ve výbavě aut se už nikdy neobjevila. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Nečíhá na mě někdo?

detektor srdečního tepu
kdy: 1998 | omezení: nezájem veřejnosti

Míváte někdy strach, že ve vašem voze číhá padouch, aby vás unesl? Švédská společnost Volvo myslela i na podobný druh paranoie a ke svému sedanu S80 nabízela jako bonusové vybavení zabudovaný detektor srdeční aktivity. Vnější komunikátor následně majiteli na dálku sdělil, zda přístroj v autě zaznamenal nějaké nezvyklé údaje: Snímané oblasti přitom zahrnovaly přední i zadní sedadla. Zatímco v případě důležitých osobností je podobná „vymoženost“ zřejmě žádoucí, běžní lidé ji právě nevyhledávali a ve výbavě aut se už nikdy neobjevila. (foto: Shutterstock)

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bakchův chrám patří mezi nejzachovalejší starořímské stavby v Baalbeku i na celém světě. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti
Věda

Samohybná houfnice Wespe zničená v Normandii. Armáda ji nakonec upřednostnila před Geschützwagenem Ivb für 10,5-cm leFH 18/1. (foto: Wikimedia Commons, W.wolnyCC0)

Válka

Na každou nově přivezenou várku odpadu se okamžitě vrhají sběrači, kteří doufají, že budou mít ten den štěstí a najdou něco zajímavého. (foto: David Těšínský ©)

Zajímavosti
Historie

Eskortní torpédoborec USS Samuel B. Roberts (DE-413). (foto: Wikimedia Commons, U.S. NavyCC0)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907