Nečekaná laskomina pro žraloky: Zpěvní ptáci v „mořských popelnicích“

02.06.2021 - Zuzana Teličková

Žraloci tygří mají pověst „popelnic světových moří“ – spolknou prakticky cokoli, od delfínů přes mořské želvy až po kusy pneumatik a kovů. Asi málokdo by ovšem předpokládal, že se v žaludku těchto dokonalých predátorů najdou v nezanedbatelném množství také zbytky těl zpěvných ptáků.

<p>Jak se do žaludku žraloka tygřího dostane například hrdlička? Chce to jen být ve správný čas na správném místě.</p>

Jak se do žaludku žraloka tygřího dostane například hrdlička? Chce to jen být ve správný čas na správném místě.


Reklama

Na začátku nečekaného zjištění stál terénní výzkum týmu Marcuse Drymona z Mississippi State University, který pátral po složení potravy mladých žraloků tygřích (Galeocerdo cuvier). Biologové vylovili z moře celkem 105 nedospělých jedinců, jimž vypumpovali žaludek a následně je nezraněné vypustili zpět. Plných 41 žraloků mělo v trávicím traktu zbytky ptačích těl a Drymon a jeho tým předpokládali, že jde o mořské ptáky. Protože ale těla byla v takovém stádiu rozkladu, že nebylo možné běžnými metodami určit, o jaké druhy se jedná, zapojil se do výzkumu i Kevin Feldheim z Chicago's Field Museum. Ten podrobil analýze DNA ptačích těl a s překvapením zjistil, že nejde o zbytky těl racků nebo pelikánů, tedy mořských ptáků, ale na souši žijících druhů, jako jsou vrabci, datlové nebo hrdličky

TIP: Velké sousto pro žraloky: Obávaný predátor nepohrdne ani velrybí mršinou

Jak se ale mladí žraloci tygří k takovému úlovku dostali? Odpovědí je místo a čas, kdy výzkum probíhal. Všichni žraloci totiž byli odchyceni v Mexickém zálivu během období migrace. Mořští predátoři se zaměřili na ty ptáky, kteří během letu přes moře zeslábli a spadli do vody nebo je na hladinu srazila bouře. Za takových okolností jsou pro žraloky snadnější obětí než mořští ptáci, pro něž vodní hladina nepředstavuje vážnější problém.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907