Výzkum vnímání bolesti u rypošů by mohl urychlit vývoj nových léků proti bolesti
Vědci před časem zjistili, že afričtí podzemní hlodavci jsou necitliví na rozmanité bolestivé podněty. Někteří z nich nereagují na kyselinu anebo třeba na kapsaicin, slavnou pálivou látku, která je zodpovědná za pálivost chilli. Vnímání bolesti je ale přitom často důležité. Varuje nás totiž před situacemi, které by nám mohly velmi ublížit. Jak to, že rypoši si z celé řady bolestí ni nedělají?
Mezinárodní tým vědců detailně prozkoumal míru citlivosti celkem 9 druhů rypošů na vybrané chemické látky, které savce obvykle velmi zřetelně pálí. Ukázalo se, že se jednotlivé druhy rypošů v citlivosti vůči palčivým látkám mezi sebou liší. Podle vědců tato schopnost rypoušům umožnila pronikat do rozmanitých prostředí. Například rypoš hotentotský může žít ve společnosti mravenců s jedovatými žihadly, kterým se jiní rypoši vyhýbají. Necítí totiž pálení jejich jedu.
TIP: Dáma se superschopností: Díky vzácné mutaci necítí téměř žádnou bolest
Výzkum prozradil, že za výjimečnou odolností rypošů proti různým typům bolesti jsou malé genetické změny, které zasahují do takzvaných iontových kanálů, bílkovin, jimž do buněk procházejí určité ionty. Některé z takových iontových kanálů hrají klíčovou roli ve vnímání bolesti a právě v těchto kanálech došlo u rypošů ke změnám. Výzkum bolesti u rypošů by mohl být velmi přínosný pro lidi, kteří trpí bolestmi, protože by mohl vést k vývoji nové generace léků.
Max Delbrück Center for Molecular Medicine in the Helmholtz Association
PřírodaTre Cime di Lavaredo
1. MÍSTO KATEGORIE KRAJINY ZA NAŠIMI HRANICEMI
1. MÍSTO ABSOLUTNÍHO POŘADÍAutor: Jiří Soukup
Použitá technika: Nikon D750 a objektivem Irix 15 F2,4; horizontální panorama složené z osmi snímků focených na výškuSnímek byl pořízen v Dolomitech u známého skalního útvaru Tre Cime di Lavaredo. Vypravil jsem se do této oblasti spolu s přáteli na večerní focení, ale zastihla nás bouřka před níž jsme se museli schovat do takové menší jeskyně, kterou jsme náhodou objevili. Když zbývalo asi 15 minut do západu slunce a když už přestávalo pršet, tak jsme se rozhodli pro cestu zpět – smíření s tím, že asi žádný snímek nepořídíme. Jenže po asi 10 minutách co jsme byli na zpáteční cestě, se obloha začala protrhávat a příroda nám vykouzlila nádherné podmínky o kterých fotograf může jenom snít!