Nejkrásnější žena Evropy: Cléo de Merode byla první módní influencerkou

15.11.2021 - Jana Ládyová

Cléo de Merode měla vskutku široký záběr: živila se jako tanečnice a fotomodelka, rojila se kolem ní spousta bohatých a vlivných mužů – jen milenkou belgického krále, jak o ní bulvár tvrdil, nejspíš skutečně nebyla

<p>Díky svým tanečním vystoupením se <strong>Cléo de Merode</strong> vymykala z kategorie pouhé kurtizány.</p>

Díky svým tanečním vystoupením se Cléo de Merode vymykala z kategorie pouhé kurtizány.


Reklama

V 19. století se v Paříži objevuje nový typ žen: kurtizány orientované na členy nejvyšší šlechty či příslušníky bohaté buržoazie. Do jisté míry nahradily tradiční metresy či favoritky evropských panovnických dvorů, které fungovaly nejen jako panovníkovy milenky, ale i jako jeho rádkyně. Dokázaly získat velký politický vliv – a využít jej. Kurtizány tyto ambice postrádaly. Netoužily po vlivu, ale prahly po penězích či majetku. Tyto exkluzivní dámy svou přízeň „spravedlivě“ dělily mezi několik „mecenášů“, které si pečlivě vybíraly. Čím žádanější kurtizána byla, tím prominentnější ctitelé o ni usilovali. A naopak – čím vyšší status zákazník měl, tím získávala kurtizána na ceně.

Talentovaná módní ikona

Ne zrovna typickým příkladem byla Cléo de Merode. Ta totiž měla mnohem širší záběr. Určovala módní trendy své doby. Nejen Pařížanky jí mimo jiné vděčily za účes zvaný coiffure à la Mérode – dlouhé rovné či mírně zvlněné vlasy upevněné úzkou stuhou obepínající čelo. Ten se v uplynulém století několikrát vrátil do módy a skoro se nechce věřit, že má svůj původ na počátku 20. století v období tzv. belle époque neboli secese… Tato tanečnice rakouského původu byla nádherná jako obrázek, a tak není divu, že ji čtenáři různých časopisů volili v anketách jako nejkrásnější ženu Evropy. Podle fotografií by nejspíš obstála mezi současnými modelkami i v dnešní době.

Narodila se v roce 1875 jako Cléopâtre Diane de Mérode v Paříži, i když někde se uvádí jako rodiště Bordeaux či tehdy velmi módní lázně evropské smetánky Biarritz. Jejím otcem byl vídeňský malíř-krajinář Carl von Mérode, absolvent vídeňské Akademie výtvar­ných umění a potomek belgického šlechtického rodu. Matkou Cléo byla vídeňská herečka. Informace o jejím nejranějším dětství chybějí. Odmalinka ale udivovala svým pohybovým nadáním. Do baletní školy začala chodit v sedmi letech a jako jedenáctiletá už poprvé v Paříži vystupovala. Bez ohledu na talent, největší devízou byla bezesporu její krása, která upoutávala pařížské umělce – a nejen ty. 

Maloval ji kdekdo – uveďme třeba malíře baletek Edgara Degase, dále Henriho de Toulouse-Lautreca či Giovanniho Boldiniho. Fotil ji slavný Félix Nadar i jeho syn Paul a už v roce 1895 měla svou sochu v muzeu voskových figurín Musée Grévin.

Po studiích působila jako tanečnice v pařížské Opeře i v řadě varieté.  Vystupovala i v mnoha evropských metropolích a v roce 1897 poprvé pracovně navštívila USA a New York. Ačkoli se její fotografie v obchodech prodávaly dlouho předem, přijetí nakonec nebylo tak vřelé, jak se očekávalo. Cléo to vynahradily americké honoráře, které byly nesrovnatelně vyšší než v Evropě. Ostatně fotografie vynesly Cléo de Mérode hotové jmění. Cléo si totiž jako zdatná obchodnice zajistila podíl z obratu.

Téma bulváru 

Jako krásná a žádoucí žena byla spojována s bohatými a mocnými muži tehdejšího světa. Jejím nejprominentnějším milencem se měl stát belgický král Leopold II. Ten svou manželku Henriettu bezostyšně veřejně podváděl s prostitutkami. Do Paříže se jezdil povyrazit docela často, protože si tady mohl vybírat. Speciálně pařížský baletní soubor byl považován za doupě kurtizán.

Romance mezi Cléo a Leopoldem, kterému se díky tomu říkalo Cléopold, se stala vděčným tématem pro francouzský bulvární tisk. Nebylo nic platné, že tento „vztah“ Cléo kategoricky popírala. Noviny barvitě líčily dary, které tanečnice od krále dostala. Jenže ji pobuřovalo, že ji házejí do jednoho pytle s nejznámějšími kurtizánami. Údajně rozhořčeně prohlásila, že tak krásná žena jako ona by se nikdy nesnížila k poměru s mužem tak starým a odpudivým, jakým je Leopold! Mohla si to dovolit – jako superstar tehdejší společnosti vydělávala tolik, že byla finančně zcela nezávislá.

Samozřejmě měla houfy bohatých i urozených ctitelů, kteří ji zahrnovali dary, ale od běžných pařížských kurtizán se lišila svým šlechtickým původem. Byla na něj patřičně hrdá a dávala to najevo. Cítila se být něco víc.

Ještě ve svých téměř pětasedmdesáti letech se urazila, když ji ve své knize Druhé pohlaví označila feministická spisovatelka Simone de Beauvoir za dámu z polosvěta a opět vytáhla onu „aféru“ s Leopoldem. Označila Cléo za lepší kurtizánu, a to už bylo na Cléo příliš. Na spisovatelku podala žalobu a žádala pět milionů franků jako náhradu škody. Soud sice vyhrála, ale odškodné nevysoudila. Simone de Beauvoir se jí musela omluvit a inkriminované pasáže z dalšího vydání knihy vypustit.

TIP: Zlobivé holky historie: Excentrická markýza Luisa Casati Stampa di Soncino

Psalo se o ní během těch let zkrátka ledacos. Údajně byla zasnoubená s ruským hrabětem, americkým milionářem i vévodou z Manchesteru, kterému vztah „zatrhla“ jeho babička. Spekulovalo se o jejím vztahu s francouzským boháčem i polským aristokratem. Skutečnost byla mnohem prozaičtější. Cléo se nikdy nevdala, neměla děti a osudové muže přiznala jen dva. První z nich – francouzský aristokrat, zemřel na tyfus. Španělský diplomat ji zase opustil kvůli jiné ženě. Cléo de Mérode se nakonec dožila krásného věku 91 let. Zemřela v roce 1966 a je pochována na hřbitově Père Lachaise. 

Bulvár na falešné stopě

Proč dal vlastně bulvár Cléo dohromady s Leopoldem II.? Panovník totiž tehdy cestoval do Paříže kvůli tajnému jednání o belgicko-francouzských koloniálních zájmech v Africe. Aby zamaskoval účel své návštěvy, rozhlásil, že jede zhlédnout představení, v němž bude Cléo de Mérode hrát. Vzhledem k jeho pověsti záletníka bylo všem „jasné“, co bude následovat!

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bubliny metanu v jezeře Big Trail Lake. (foto: NASA, Sofie BatesCC BY-SA 4.0)

Věda
Historie

Magellanova mračna jsou trpasličí galaxie, které věrně provázejí Mléčnou dráhu po dlouhé miliardy let. (foto: ESO, J. C. MuñozCC BY-SA 4.0)

Vesmír

Na mnoha snímcích Duhové hory můžete vidět nereálné barvy, které jsou výsledkem masivní barevné saturace. Tato fotografie je jen mírně upravený záběr pořízený za hezkého počasí. (foto: Shutterstock)

Příroda

Standardní skotská se destiluje dvakrát a na její chuti se vedle surovin podepisuje i tvar kotlů. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Mezi členy posádky nejoblíbenější modul Cupola poskytuje jedinečné výhledy na Zemi i příležitost pro jejich zvěčnění. To druhé je ovšem složitější, než by se mohlo zdát. Jak vysvětluje Thomas Pesquet, polovinu dobrého výsledku tvoří příprava. Pořizování konkrétních snímků proto začíná plánováním v navigačním softwaru, který umožňuje vyhledat cíle v připraveném katalogu. Zároveň ukazuje, kde je právě den a noc, dále předpověď počasí, a hlavně budoucí oběžné dráhy stanice. Právě ty často představují limitující faktor. A pak – pokud ISS právě prolétá nad vybranou oblastí a výhled nekalí oblačnost – může vše zhatit nabitý pracovní harmonogram. Kosmonaut si přece jen nemůže od rozdělaného úkolu odskakovat, kdy se mu zachce... (foto: NASA, Thomas PesquetCC BY-NC-ND 2.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907