Zlobivé holky historie: Excentrická markýza Luisa Casati Stampa di Soncino

Italská dědička, múza a mecenáška umění, římská markýza Luisa Casati Stampa di Soncino desítky let fascinovala Evropu a svým excentrickým stylem života dodnes inspiruje umělce, spisovatele, módní návrháře i filmaře. V patnácti letech osiřela. Protože byla až patologicky stydlivá, vytvořila ze sebe legendu – sama sobě vymyslela novou identitu. Bytost, kterou stvořila, dokázala na rozdíl od ní žít divoký život plný historek tak propracovaných jako šaty, které nosila. 

Obklopila se zvířátky. Její bílí pávi byli vycvičení tak, že hřadovali na jejích okenicích. Albínské kosy nechala barvit na různé bary, aby svou přítomností zdobili její proslulé večírky. Procházela se po ulicích oblečená jen a pouze v kožichu a na vodítku si vedla gepardy. Kolem krku místo šperků nosila živé hady. Na jejích opulentních večeřích obsluhovali nazí pozlacení sloužící a u jídelního stolu vedle ní sedávala vosková figurína – její dokonalá kopie dokonce s parukou z jejích vlastních vlasů. V mihotavém světle svíček pak hosté jen těžko rozeznávali, která markýza je ta pravá!

Večery v jejím domě tak byly víc než jen společenskou událostí. Luisa vždy vypracovala podrobný scénář, aby se staly uměleckým dílem. Brala si to nejlepší ze secese, ale inspirovala už moderní umělecké směry, jako byl futurismus či kubismus. Man Ray ji vyfotil coby „surrealistickou Medusu“, maloval ji Picasso, Giovanni Boldini nebo fauvista van Dongen. Psal o ní Marinetti, Ezra Pound nebo Jack Kerouac. 

TIP: Dámy z Llangollen: Kvůli lásce předběhly dobu a vstoupily do dějin

Krach na burze ji ve třicátých letech připravil doslova o všechno. Přestěhovala se do jednopokojového bytu v Londýně, kde pořádala ezoterické seance. Říká se, že bývala viděna, jak ve vypelichaném kožichu prohledává popelnice. V roce 1957 ji ranila mrtvice. Je pohřbená se svým milovaným pekinézem a na víčkách má nalepené umělé řasy.