Nejmladší Hitlerův kat: Za každou hlavu inkasoval Ernst Reindl třicet marek

Ernst Reindel, známý též jako „pruský kat“, představoval v době války jednoho z nejlépe placených popravčích

29.08.2017 - Richard Švanda



Světlo světa spatřil v domě, který se nacházel na samém okraji města Magdeburgu. Šlo o osamocenou městskou část, v níž se nacházelo jen pár posledních domů, za kterými se rozkládala pole. Odloučenost od ostatních byla v rodině Reindelů, kde měla katovská profese dlouhou tradici, zcela běžnou záležitostí.

Rodinné řemeslo

Ernstův dědeček Friedrich byl pruským katem po 20 let a své řemeslo pověsil na hřebík v roce 1901. Za své profesní období prokazatelně uskutečnil 210 poprav. Jeho syn, Ernstův otec, a jeho bratři byly jeho asistenty. Ernst sám se ke katovskému řemeslu dostal až v roce 1933, ve věku 34 let. Ve své žádosti adresované Ministerstvu spravedlnosti do Berlína uvedl: „Jsem 34 let stár, zdravý a vitální, žiji v řádných podmínkách, jsem pohodným v Gommernu a pocházím ze staré katovské rodiny.“

Jeho žádost v Berlíně posoudili a vyřídili kladně, a tak už o rok později nastoupil Ernst Reindel jako pomocník u dlouholetého hlavního kata Carla Gröplera v Magdeburgu. To však ještě nebyla ona vytoužená meta, jíž chtěl Reindel dosáhnout, a proto v roce 1937 adresoval na Ministerstvo spravedlnosti další dopis, opět odkazující na to, že je připraven zastávat pozici kata s tím, že dosud vykonával svou práci řádně a bezúhonně, s dobrým vysvědčením od nadřízených. Nakonec přece jen dosáhl svého, když v Magdeburgu nahradil Carla Gröplera. S tím měl jedno společné: oba byli posledními katy v Německu, kteří rozsudky smrti prováděli sekerou.

Před popravčí četou

Své řemeslo Reindel vykonával rychle a efektivně, a proto byl již začátkem války – především však v jejím průběhu – odesílán za tímto účelem do Halle, Výmaru a Drážďan. Posléze dojížděl také do Berlína a Hamburku. Popravy vykonával podle některých zpráv pouze do 30. října 1943, kdy jeho jméno mizí ze spisů Říšského ministerstva financí. Bylo by však bláhové se domnívat, že by jeden z nejlépe finančně ohodnocených katů svou práci sám opustil. Za každou setnutou hlavu mu bylo vypláceno 30 marek, ale jindy, zřejmě u prominentních odsouzenců, dvojnásobek.

Z archivních materiálů je jasně patrné, že se kromě ukončování životů odbojářů a jiných zadržených podílel na fyzické likvidaci „vlastizrádců“ odsouzených válečným tribunálem. Jejich soupis je sice strohý, avšak od 16. dubna do 28. července 1943, tedy za 41 dnů, popravil celkem 66 osob. Z dalších záznamů je možné doložit, že jen za rok 1943 připravil o život přinejmenším 247 osob.

TIP: Do kola i vykuchat: Mistr popravčí se musel umět ohánět nejen mečem

Pro předpoklad, že Reindel zůstal činný jako kat až do konce války, svědčí i jiné doklady. Přestože se jeho jméno od roku 1944 v německých spisech neobjevuje, jiné zdroje hovoří o tom, že až do konce války popravoval ve věznici Berlíně-Plötzensee. Po svém zatčení byl v polovině června 1945 společně se svým asistentem v Gommernu odsouzen, v samostatném transportu odvezen do Brestu a tam zastřelen. Ruka spravedlnosti jej přece jen dostihla a alespoň jeden z námi zmiňovaných masových vrahů legálně prolévajících krev ve jménu nacistické ideologie skončil podobně – na popravišti.

  • Zdroj textu

    II. světová 10/2016

  • Zdroj fotografií

    Pexels


Další články v sekci