Nejstarší dosud objevená psí DNA odhaluje, že vztah člověka a psa sahá až 16 000 let do minulosti

Nový vědecký objev výrazně posunuje naše chápání vztahu mezi člověkem a psem. Analýza nejstarší dosud nalezené psí DNA naznačuje, že psi byli našimi společníky už před téměř 16 000 lety. To je zhruba o 5 000 let dříve, než se dosud předpokládalo. Výsledky dvou studií publikovaných v prestižním časopise Nature tak přepisují dosavadní představy o domestikaci psa.

Přestože dnes psi patří mezi nejběžnější domácí zvířata a jsou pevnou součástí lidských životů, jejich původ zůstává překvapivě nejasný. Vědci se dlouhodobě snaží zjistit, kdy a jak přesně se psi oddělili od svých předků – vlků.

Potomci vlků

Podle genetických analýz jsou psi pravděpodobně výsledkem křížení dvou různých populací šedých vlků. Přesné určení okamžiku, kdy se jejich vývojové linie rozešly, je ale složité. Jedním z důvodů je fakt, že kosterní pozůstatky raných psů a vlků se od sebe jen obtížně rozlišují. Proto se vědci zaměřili na analýzu starověké DNA získané z archeologických nálezů. Právě genetická data totiž umožňují sledovat evoluci mnohem přesněji než samotné kosti.

Nejstarší známá psí DNA byla objevena v úlomku lebky nalezeném v oblasti Pınarbaşı na území dnešního Turecka. Patřila mladé samici staré zhruba několik měsíců, která žila přibližně před 15 800 lety, tedy na konci poslední doby ledové. Toto štěně pravděpodobně vypadalo spíše jako malý vlk než jako dnešní pes. Ještě donedávna přitom nejstarší známý genetický důkaz existence psa pocházel z období před 10 900 lety.

Další důležité nálezy pocházejí z jihozápadní Anglie, kde byly objeveny pozůstatky psů staré asi 14 300 let. Ty ukazují, že psi se po Evropě rozšířili mnohem dříve, než se předpokládalo.

Hlídači i mazlíčci

Vědci zatím nedokážou přesně určit, jakou roli psi v životě pravěkých lidí hráli. Je však pravděpodobné, že nebyli jen pasivními společníky. Jejich chov byl totiž energeticky náročný, což naznačuje, že museli mít pro člověka konkrétní přínos.

Mohli pomáhat při lovu, hlídat tábořiště nebo plnit jiné praktické funkce. Zároveň ale existují náznaky, že mezi lidmi a psy už tehdy existovalo silné pouto. Například nálezy štěňat pohřbených nad lidskými hroby naznačují emocionální vztah. Je také pravděpodobné, že si s nimi hrály děti – podobně jako dnes.

Psi a zemědělská revoluce

Druhá studie se zaměřila na genetickou analýzu více než 200 vzorků psů a vlků z různých částí Evropy. Díky tomu vědci mohli sledovat, jak se psi na kontinentu vyvíjeli. Zhruba před 10 000 lety dorazili do Evropy první zemědělci z jihozápadní Asie. Tento proces, známý jako neolitická revoluce, vedl k výraznému mísení lidských populací.

Zajímavé ale je, že u psů k podobnému genetickému promíchání ve stejnou dobu nedošlo. Zdá se, že lovci a sběrači, kteří v Evropě žili před příchodem zemědělců, už své psy měli. Nově příchozí zemědělci si tyto psy zřejmě osvojili a začlenili do svých komunit, místo aby přivedli vlastní.

Navzdory těmto pokrokům zůstává mezi psy a vlky stále výrazná genetická propast. Vědcům se dosud nepodařilo najít jednoznačný „chybějící článek“, který by přesně vysvětlil proces domestikace. Výzkum tak pokračuje dál. Každý nový objev ale potvrzuje jednu zásadní věc – vztah mezi člověkem a psem je mnohem starší a hlubší, než jsme si ještě nedávno mysleli.