Nekonečné putování Učitele národů: Kam zavál osud Jana Ámose Komenského?

Jeho životní příběh plný tragických zvratů ani náhodou nepřipomínal nudné učené spisy. Jan Ámos Komenský přitom toužil po harmonickém životě ve své vlasti, kterou tolik miloval a kterou musel opustit - už se do ní nikdy nevrátil…

03.02.2019 - Jana Ládyová



Život exulanta si rozhodně nezvolil dobrovolně! A i když si na mnohých evropských dvorech získal skvělé renomé jako pedagog a humanistický myslitel, rozhodně to v cizině neměl snadné…

Datum víme, místo ne

Kdy přesně se náš velikán narodil, víme. Uvádí se 28. březen 1592. Ovšem o místu narození se bude nadále jen spekulovat. On to ostatně sám Komenský budoucím generacím trochu zkomplikoval tím, že svá díla podepisoval různě – nejčastěji Nivnicensis, jindy Comenius nebo Hunnobrodensis, tedy názvy míst, odkud pocházel. Je nutné si uvědomit, že v 17. století se příjmení teprve začínala používat.

Se znalostí Komenského díla to také není nikterak slavné. Pár názvů by snad zvládl dát dohromady kdejaký maturant, ovšem o čem pojednávají? To už nemá ani potuchy většina z nás. A jak vlastně myslel Komenský onu oblíbenou „školu hrou“, která se v souvislosti s ním tak často vzpomíná? To už umí vysvětlit málokdo! A tak si veřejnost, ba co hůř, i mnozí pedagogové myslí, že pokud se děti ve třídě neválejí po koberci, tak to žádná škola hrou není. Jak mylná interpretace!

Konec bezstarostného dětství

Janova věčná pouť začala vlastně velmi brzy. Když mu ve dvanácti letech pravděpodobně na morovou epidemii rychle po sobě zemřeli oba rodiče a nedlouho předtím i sestra, ujala se ho jeho teta Zuzana Nohálová, k níž se přestěhoval do Strážnice. Tady chodil do školy nevalné úrovně, jak se později nelichotivě vyjadřoval. Spřátelil se ale se starším spolužákem Mikulášem Drabíkem, který dokázal „prorokovat budoucnost“. Jeho věštbám Komenský slepě věřil, i když ne všechny prognózy vycházely. Komenský příteli nejspíš prostě věřit chtěl! Ostatně, Drabík nebyl jediný „prorok“ v jeho životě! 

Studijní léta

Nějaký čas, snad rok či dva poté Komenský pobyl ve škole ve Fulneku. Více však víme o jeho studiích v českobratrské škole v Přerově. Tam při svěcení dostal druhé jméno Ámos, které používal, když se vydal studovat na univerzitu do Herbornu. Ta měla v Evropě skvělou pověst. Teprve tam se podle svých slov „naučil učit“. Studium ho doslova pohltilo! Dnes bychom ho nejspíš označili za „šprta“. Aniž školu završil nějakým vysokoškolským titulem, přihlásil se na jinou renomovanou univerzitu – do Heidelbergu. Tehdy se totiž z jedné školy na druhou přecházelo běžně. Po jednom semestru v Heidelbergu naznal, že už toho ví dost a vrátil se na Moravu - do Přerova a Fulneku. V bratrských školách, které kdysi navštěvoval, nyní působil jako učitel

Krátké osobní štěstí

V životě Jana Ámose ženy určitě nehrály bezvýznamnou roli. Ve Fulneku se v šestadvaceti letech v červnu 1618 šťastně oženil. Jeho vyvolenou se stala o čtyři roky mladší Mandalena (uvádí se často i Magdalena) Vizovská. Nevybral si špatně! Jeho nevěsta pocházela z vážené a bohaté rodiny a přinesla do manželství nezanedbatelné věno. Po roce se jim narodil první syn a v roce 1622 druhý. Jenže do klidného rodinného života zasáhla třicetiletá válka. Komenský se musel skrývat, a tak na jaře 1622 poslal manželku i děti ke tchýni do Přerova. Už se s nimi nikdy nesetkal! Čerstvě narozeného synka vlastně vůbec neviděl… Všichni totiž podlehli moru, který ve městě zrovna řádil. Mandalena, její synové i její otec jsou pochováni na přerovském hřbitově.

Příprava na exil

Kde se Jan skrývá? Kdesi na Moravě. Plný zoufalství s povděkem přijímá nabídku Karla staršího ze Žerotína a odchází na jeho panství do Brandýsa nad Orlicí, kde se nacházelo centrum české větve Jednoty bratrské. Tady poznává Marii Dorotu Cyrillovou, o deset let mladší dceru seniora bratrské církve a někdejšího správce Betlémské kaple. V září 1624 se s ní oženil. I podruhé si vybral dobře! Také Dorotka nepřišla do manželství bez majetku.

Tehdy Jan dostává od Jednoty bratrské úkol, aby zajel do polského Lešna a posoudil, zda by tam byly vhodné podmínky pro přestěhování českých nekatolíků. Komenský navštíví rovněž exulanty v Braniborsku a pak jede ještě za Fridrichem Falckým, kterého se snaží přesvědčit, aby se pokusil zvrátit politickou situaci v Českých zemích. Marně.

Definitivní odchod

V roce 1628 Komenský i s manželkou a dcerou Kristinou nadobro opouští svou vlast a usazuje se v polském Lešně, které se nadlouho stává jeho náhradním domovem. Musí. Buď přestoupí na katolickou víru, nebo vlast opustí - tak to zatvrzelým evangelíkům určuje císařský patent. Jan v Lešně učí na bratrském gymnáziu, které sám založil, rozvíjí literární i pedagogickou činnost. Jeho věhlas se šíří. V průběhu dalších let vyjíždí do různých zemí Evropy, aby jako uznávaný odborník reformoval tamější školství. Navštíví Anglii, Nizozemí, Uhry i Švédsko. Jeho jméno je v Evropě pojmem a otvírá mu dveře do vyšších kruhů. Při jednáních nikdy neopomene bojovat za znovuobnovení náboženské svobody v Čechách. Naivně doufá, že Habsburkové budou ve třicetileté válce poraženi a on se bude moci i s rodinou vrátit domů.

Pobyt ve švédském Elblagu

Druhé, rovněž harmonické manželství trvalo čtyřiadvacet let. Komenským se v něm narodily čtyři děti: dcery Kristina, Alžběta, Zuzana a syn Daniel. Paní Dorota, tato nenápadná žena, vytvářela manželovi patřičné zázemí a oddaně s ním sdílela nesnadný úděl exulantů. Ve čtyřicátých letech 17. století dostal Komenský od pohádkově bohatého švédsko-nizozemského zbrojaře a obchodníka Louise de Geera velkorysou nabídku a pozvání pro celou rodinu do Elblagu, městečka v dnešním Polsku, tehdy ovšem okupovaného Švédy. De Geera nedávno povýšili do šlechtického stavu a on podporu školství považoval za dobrou investici k získání prestiže – chtěl být považován za kulturního člověka a mecenáše! 

Kromě reformování švédského školství se Komenský zavázal k vypracování učebnic a metodik. Finančně ho de Geer zajistil lépe než kdokoli předtím i potom. Přesto ho tato mravenčí práce, k níž dostal k ruce i čtyři pomocníky, vůbec netěšila. Tajně u ní pracoval na svém pansofickém díle o nápravě světa. Výsledek šestiletého pobytu zklamal obě strany. Byla to Komenského vina. Nepodařilo se mu splnit vše, co slíbil. Raději se vrátil do Lešna.

Poslední manželství

Paní Dorotka už delší dobu postonávala - a krátce po návratu do Lešna v roce 1648 zemřela, patrně na tuberkulózu. Zdrcený Komenský nemá čas na velké truchlení. Nejmladší dvě děti jsou ještě malé: Daniel má dva roky a Zuzanka pět. Musí jim opatřit novou maminku. Opět se na něj usměje štěstí! Hned následujícího roku uzavírá ve svých sedmapadesáti letech v Toruni další sňatek.

TIP: Politické tanečky Učitele národů: Proč se chtěl Komenský spojit s Turky?

Jeho třetí ženou se stává asi o třicet let mladší Jana Gajusová z bratrské rodiny z Týna nad Vltavou. Toto poslední manželství zůstalo bezdětné. Jana provází manžela po zbytek života, zažije s ním ničivý požár Lešna v roce 1656 a prchá s ním i do Holandska. Posledním útočištěm se Janově rodině stává Amsterodam. Zde ho přijali s velkou úctou. Radní mu poskytnou pravidelnou apanáž i dotace na dokončení jeho spisů, na nichž s neutuchající vervou pracuje prakticky do konce života. Tady také těžce nemocný „učitel národů“ v roce 1670 umírá.

  • Zdroj textu

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci