Někteří pavouci využívají k letu důmyslnou techniku elektrického pohonu

Lidé se jich bojí nebo štítí a zároveň je považují za nositele štěstí. Vědci o nich napsali tisícistránkové monografie, ale přesto jsme dosud všechna tajemství pavouků neodhalili

11.03.2023 - Jaroslav Petr



Vědci dlouho věřili, že pavouci jsou hluší a nejsou s to zachytit vibrace vzduchu. Detailnější výzkum ale odhalil, že skákavky zaslechnou zvuky i na vzdálenost tří metrů. Tito pavouci jsou vnímaví i na poměrně hluboké zvuky s kmitočtem kolem 80 hertzů. A kde mají skákavky uši?

Jako sluchový orgán jim slouží chloupky na nohou. Zvukové vlny rozkmitají chloupky, které jsou napojeny na nervy. Přes nervová vlákna pak putují podněty z chloupku až do velkých nervových uzlin v pavoučí hlavohrudi. 

Lety na „elektrický pohon“

Chloupky na nohou dovolují pavoukům nejen slyšet, ale také vnímat elektrické pole Země. Umí to například plachetnatky (Linyphiidae), které známe jako „babí léto“. Jde o poměrně hojné pavouky. Vědci jich na světě napočítali více jak 4 000 druhů a u nás k nim patří plná třetina všech pavoučích druhů. Plachetnatky jsou vynikající letci. Na „plachetce“ utkané z lehoučké pavučiny vystoupají do výšky čtyř kilometrů a urazí tisícikilometrové vzdálenosti. Nejdelší zaznamenaný pavoučí let měřil 3 200 km.

Přírodovědci dlouho předpokládali, že se plachetnatky při svých letech nechávají unášet větrem. Jenže už Charles Darwin si během plavby kolem světa na palubě lodi Beagle povšiml, že na plachetnici uvízlé uprostřed oceánu v naprostém bezvětří přistávaly stovky pavoučků plachetnatek. Nezdrželi se dlouho a hned zase pokračovali v cestě. Vzlétli bez pomoci sebemenšího závanu větru. Ani Darwin ani další generace přírodovědců nepřišli záhadě na kloub. Plachetnatky sice větrným pohonem nepohrdnou, ale obejdou se bez něj. Létají i v naprostém bezvětří nebo dokonce v dešti. Jak to dělají?

TIP: Rekordy pavoučí říše: Kdo jsou obři a trpaslíci mezi pavouky? A kolika let se dožívají?

Nedávné pokusy odhalily, že pavouci registrují nárůst v rozdílném nabití mraků a země. Zjistí to z míry naježení jemných chloupků na končetinách. Pokud rozdíl v nábojích přesáhne určitou mez, vyleze pavouk na vyvýšené místo a vypustí ze zadečku svazek vláken, která se okamžitě vějířovitě rozprostřou. Za tohle uspořádání vděčí vlákna povrchovému náboji, kterým se navzájem odpuzují. Elektricky nabitá vlákna pavučiny tažená silou elektrického pole mezi zemí a mraky vynesou plachetnatku vzhůru. Babí léto tedy létá na stejný elektrický pohon, který napájí výboje blesků.

Kauza „Pražské arachnofobie“

Někteří lidé mají z pavouků iracionální panickou hrůzu, kterou někdy podporují i „béčkové“ katastrofické filmy. V roce 2003 zachvátila arachnofobie Pražany. V horkém a suchém létě se kolem pražské Vltavy objevily v nebývalém množství tisíce pavoučích sítí, které utkaly miliony křižáků mostních (Larionoides sclopetarius). Pavouci svými výtvory postupně pokryli celé budovy a zaslepili jimi okna. Mnohé Pražany zachvátila panika a volali po masivním použití pesticidů. Zdravý rozum tehdy naštěstí zvítězil a protipavoučí válka nevypukla…


Další články v sekci