Nelítostní smrtihlavové v boji (3): Německá divize SS Totenkopf

22.11.2020 - Miroslav Mašek

Divize s umrlčí lebkou ve znaku se stala jedním ze symbolů Waffen-SS. Po počátečních potížích se propracovala mezi nejefektivnější bojové formace třetí říše, nicméně na její výkony vrhá stín celá řada válečných zločinů

<p>Střední tanky PzKpfw III Ausf. M divize tankových granátníku SS „Totenkopf“.</p>

Střední tanky PzKpfw III Ausf. M divize tankových granátníku SS „Totenkopf“.


Reklama

Pro operaci Barbarossa zařadili Němci divizi Totenkopf jako rezervu k tankové skupině 4 na severním úseku fronty. Esesmani se spolu s tankisty probíjeli Pobaltím a 6. července si po tvrdých střetech prorazili cestu Stalinovou linií. Přes desítky padlých a raněných se ukázalo, že se divize poučila z chyb západního tažení, a smrtihlavové dokázali odrazit i četné noční protiútoky západně od Ilmeňského jezera.

Do Sovětského svazu 

Během srpna 1941 se Totenkopf zúčastnila těžkých bojů na přístupových cestách k Leningradu, zajala tisíce rudoarmějců a podílela se na likvidaci sovětské 34. armády, nicméně vlastní ztráty již přesáhly 2 000 mužů. V polovině září musela divize kvůli rostoucímu odporu nepřítele i horšícímu se počasí přejít do obrany a koncem měsíce přestála masivní protiúder u Lužna.

Sověti útočili na dlouhé a mělké linie Eickeho jednotek, přesto se divizi podařilo hrozbu odrazit, i díky přítomnosti velitele přímo v zákopech. Během zimy se její příslušníci zapojili do řady protipartyzánských operací. Na takové akce síly smrtihlavů stačily, ale pro další postup už chyběly – počty mužstva totiž poklesly na 50 % tabulkových stavů.

Ztráty v obklíčení

A mělo být ještě hůř, protože Rudá armáda zahájila mohutnou ofenzivu, při níž v únoru 1942 obklíčila početné německé svazky v kapse u Demjansku. Totenkopf se na základě rozkazů ze štábu 16. armády rozdělila na dvě bojové skupiny, přičemž klíčová role připadla průzkumným praporům rozmístěným u Staroj Russy. Divize při odrážení početně silnějšího protivníka přišla o tolik mužů, že byla přeměněna na pouhou Kampfgruppe Eicke.

Klesající morálku pozvedaly příklady osobního hrdinství, jaké prokázal třeba SS-Obersturmführer Hubert-Erwin Meierdress z oddílu útočných děl. Velel skupině 120 mužů, která proti četným silným útokům udržela takticky významné město Bjakovo, a osádka jeho StuGu III zničila několik sovětských tanků. Za své úspěchy byl Meierdress dekorován Železným křížem I. třídy a později i Rytířským křížem Železného kříže.

Smrt velitele

I díky takovým výkonům se vojákům u Demjanska v dubnu 1942 podařilo prolomit obklíčení a dosáhnout německých linií. V krvavé bitvě odepsala Totenkopf takřka 80 % vojáků – masakr jich přežilo jen 2 700. Velení tak v říjnu stáhlo zbytky divize z fronty a odeslalo je k reorganizaci i doplnění do Francie. Tam se smrtihlavové podíleli na operaci Anton, při níž Němci obsadili dosud neokupovanou jižní část země. Po této práci čekalo esesmany překvapení – nadřízení jim v listopadu 1942 přidělili prapor obrněnců a přeznačili formaci na divizi tankových granátníků SS „Totenkopf“.

TIP: Po stopách války: Na Benešovsku fungoval výcvikový prostor Waffen-SS

Ihned po návratu na východní frontu začátkem roku 1943 se Totenkopf vrhla do třetí bitvy o Charkov a přičinila se o zastavení Koněvovy ofenzivy. Bojový úspěch však zastínila smrt SS-Obergruppenführera Theodora Eickeho, jehož průzkumný letoun 26. února sestřelili rudoarmějci. Na uvolněný post dočasně nastoupil SS-Oberführer Hermann Priess, který se smrtihlavy bojoval od začátku války. Pošramocenou morálku divize navýšila až březnová účast na znovuobsazení Charkova. 

Pokračování: Nelítostní smrtihlavové v boji (4): Německá divize SS Totenkopf (vychází v neděli 29. listopadu)

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nový sedmý div světa 

Velká čínská zeď | Čínské císařství | 3. století př. n. l. až 17. století

Příběh Velké čínské zdi je notoricky známý, proto si jen shrňme základní údaje. Tato nejdelší stavba světa se táhne napříč severní Čínou, ale její původní verze, o dost nižší a skromnější, byla zbudována ve 3. století před naším letopočtem za vlády prvního císaře z dynastie Čchin. Tato zeď také ležela úplně jinde – o dost výše na sever, tam, kde nejvíce hrozily útoky nájezdníků. I když ji Číňané nazývali Wan-li čchang-čcheng čili Zeď dlouhá deset tisíc li, nemysleli tím žádné konkrétní číslo. Li totiž znamená nesmírně mnoho. Jak přesně je Velká čínská zeď dlouhá, se dodnes neví – má totiž nejrůznější odbočky a souběžné linie a neustále se také nacházejí nové polorozpadlé a v nánosech věků a zeminy pohřbené fragmenty. Za oficiální údaj se dnes považuje délka zhruba 8 851 kilometrů

Co je uvnitř mohutných hradeb? Důkladně udusaná hlína a mnohdy také spojovací chodby a skladiště! Kamennými kvádry a pálenými cihlami byla zeď pouze obestavěna. Po několika stovkách metrů vždy pás hradeb korunuje pozorovací věž, z níž bylo možné vyslat kouřový signál dalším nejbližším hlídkám. Po těle kamenného hada se tak informace o nebezpečí šířily poměrně rychle a spolehlivě. Tři takové signály například znamenaly 1 000 nepřátelských bojovníků.

Historie

Žluté hory patří mezi nejpitoresknější a nejvíc navštěvovaná pohoří Číny.

Zajímavosti

Vše nasvědčuje tomu, že školky megalonů byly v třetihorních oceánech běžné. Velcí megalodoni se v nich starali o novou generaci.

Věda

V běžném životě je směr času samozřejmý a nepochybný, ve fyzice nikoliv.

Vesmír
Revue

Příslušníci divize během bitvy u Kurska.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907