Německá operace Weitsprung: Plán likvidace Stalina, Roosevelta a Churchilla (1)

Akce zpravodajských služeb zůstávají často zahaleny tajemstvím a nejasnostmi. Nejinak je tomu i u německé operace, která měla za cíl likvidaci takzvané velké trojky protihitlerovské koalice – Josifa Stalina, Franklina Roosevelta a Winstona Churchilla během jejich jednání v Teheránu v roce 1943

31.12.2019 - Miroslav Mareš



O skutečném rozsahu a způsobu provedení operace Daleký skok (Unternehmen Weitsprung) i jejího zmaření ze strany Spojenců se vedou diskuse. Jedna část historiků respektuje oficiální sovětskou verzi a představuje ji jako napínavý špionážní příběh. V něm se podařilo zamezit jedné z nejnebezpečnějších nacistických akcí ve formě cíleného zabíjení vysoce postavených politiků. Druhá část však tuto verzi zpochybňuje a hovoří v lepším případě o nafouknuté bublině, v horším o úplné fabulaci.

Karta se otáčí

Faktem zůstává, že nacistické tajné služby se pochopitelně zajímaly o první summit tří vůdčích mocností protivníka. Teheránská schůzka na nejvyšší úrovni začala být plánována v době, kdy se obrátila karta na bojištích druhé světové války. V roce 1943 se Sovětskému svazu podařilo dovršit vítězství u Stalingradu, vyčerpat německé tankové síly v bitvě u Kurska a dobýt velkou část Ukrajiny.

Angloamerická koalice zase bombardovala německá města a továrny, vyhnala Osu ze severní Afriky a vylodila se na Sicílii, Spojené státy navíc postupovaly i na pacifickém bojišti. Spolupráce mezi západními demokraciemi a komunistickým státem tehdy v rámci možností fungovala, k čemuž přispěly i někdy chladné, ale pragmaticky konstruktivní vztahy mezi jejich vedoucími představiteli. 

Horká íránská půda 

Osobní setkání Rossevelta, Churchila a Stalina mělo za cíl zintenzivnit vojenskou i politickou spolupráci a symbolicky vyslat poselství o svornosti protihitlerovské koalice. Teherán jako místo setkání vyhovoval především Sovětům, neboť Írán přímo sousedil se Stalinovou říší. Volba íránského hlavního města odpovídala i deklarované spojenecké jednotě, protože zemi od léta 1941 okupovala po společné operaci Countenance britská a sovětská vojska, jejichž invaze měla předejít tomu, aby se íránská dynastie Pahlaví přidala na stranu Osy.

Teherán přitom spadal do sovětské okupační zóny. Němci se ale vlivu v Íránu nehodlali jen tak vzdát a disponovali tam poměrně rozsáhlou špionážní a diverzní sítí, která vznikala již v předválečném období pod taktovkou německé armádní zpravodajské služby – Abwehru. Vzhledem k předpokládanému postupu Wehrmachtu ke kavkazským a kaspickým ropným polím plánovala tato síť pod vedením majora Schulze-Holthuse sabotážní operace v Ázerbájdžánu a sovětských středoasijských republikách, po obsazení Íránu se ale dokázala probít na afghánské území. I tak ale Němci měli v Íránu dost agentů a sympatizantů mezi místním obyvatelstvem, které se cítilo poníženo přítomností cizích vojsk ve své zemi.

Hitler chtěl rukojmí

Když se nacistické zpravodajské služby začaly postupně dozvídat informace o plánovaném summitu, začaly se zajímat o možné formy jeho zmaření. Schůzka byla avizována v květnu 1943, postupně se upřesňovaly místo a čas setkání. Teheránská konference se nakonec uskutečnila ve dnech 28. listopadu–1. prosince 1943. Přesné informace o jejím plánovaném průběhu Němci získali díky agentovi známému pod krycím jménem Cicero. Jednalo se o Elyesu Baznu, Albánce, který pracoval na britském velvyslanectví v Ankaře.

Plány na útok v Teheránu se v Německu zrodily na dvou místech, což odpovídalo rivalitě mezi zpravodajskými službami nacistické říše. Vlastní operaci k likvidaci „velké trojky“ chtěl uskutečnit armádní Abwehr pod vedením admirála Wilhelma Canarise. Nazval ji operace 3×3 a zpočátku měl být na seznam terčů zapsán i vůdce Svobodných Francouzů a francouzské exilové vlády Charles de Gaulle.

TIP: Po Stalinovi: Co se dělo v Sovětském svazu po smrti „Muže z oceli"?

Svoje sílící postavení v nacistickém aparátu však chtělo zdůraznit i VI. vnější špionážní oddělení německé Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst – SD) pod velením SS-Oberführera Waltera Schellenberga. V jeho rámci vznikla speciální diverzní jednotka, kterou řídil SS-Sturmbannführer Otto Skorzeny. Ta měla provést operaci Daleký skok, jejž však Skorzeny údajně odmítl. Při jejím vzniku sehrál důležitou roli i další Rakušan v nacistických složkách – vedoucí Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (Reichssicherheits hauptamt – RSHA) SS-Obergruppenführer Ernst Kaltenbrunner. Když byl plán představen Hitlerovi, ten se údajně vyjádřil v tom smyslu, že by chtěl své tři rivaly raději unést a držet jako rukojmí, ne je pouze zabít.

Dokončení v pátek 3. ledna


Další články v sekci