Reklama


Nepřekonatelné skóre U-35: Nejúspěšnější německá ponorka Velké války (2)

11.03.2018 - Alois Bělota

Německé ponorky odvedly v obou světových válkách kus hodně krvavé práce. Jeden z ocelových podmořských predátorů se však předvedenými výkony dodnes vymyká všem běžným statistikám – řeč je o U-35 pod velením kapitána Lothara von Arnaulda, muže mimořádně bystrého úsudku i chladných nervů

<p>Posádka ponorky <em>U-35</em> doplňuje zásoby z lodi <em>Roma</em>, Cartagena 1916.</p>

Posádka ponorky U-35 doplňuje zásoby z lodi Roma, Cartagena 1916.


Reklama

Na přelomu jara a léta pracovala U-35 na plný výkon, když potápěla průměrně tři lodě denně. Poté se 21. června znenadání objevila ve španělské Cartageně. Posádka sice riskovala internaci, avšak kapitán se při zakotvení v neutrálním přístavu odvolával na úkol předat dopis císaře Viléma II. španělskému králi Alfonsu XIII. – panovník v něm děkoval za zdravotnickou pomoc německým vojákům v Kamerunu.

Předchozí část: Nepřekonatelné skóre U-35: Nejúspěšnější německá ponorka Velké války (1)

Podobné věci tenkrát přirozeně vyřizovaly příslušné ambasády, a dodnes proto nevíme, co U-35 vlastně do Cartageny přivedlo. Během návratu do Kotoru zaokrouhlili němečtí ponorkáři skóre mise na rekordních 40 lodí a 57 000 t. Pak k Arnauldově velké radosti ponorka dostala nové 105mm dělo.

Další meta

Na srpnové hlídce zlomila další a dodnes nepřekonané rekordy: posádka vystřílela 900 granátů, 4 torpéda, potopila 29 parníků a 25 plachetnic o celkové tonáži přes 90 000 t, přičemž jen 14. srpna potopila 11 lodí! V září 1916 se von Arnauldovi dařilo o něco méně (potopil „jen“ 21 lodí), ale na parníku Charterhouse ukořistil kódy britského obchodního loďstva.

Kromě toho se na U-35 u španělských břehů nalodili tři němečtí špioni, mezi nimi i jistý Wilhelm Canaris. Na zpáteční cestě U-35 torpédovala transportní loď Gallia, což se opět změnilo v nepěkný masakr, neboť zde zahynulo 1 338 vojáků. Po návratu z první a poslední hlídky, během níž Němci vystříleli všechna torpéda, šla ponorka do oprav a von Arnauld odjel do Berlína pro převzetí Pour le Mérite z rukou císaře. 

Se štěstěnou v zádech

Na další plavbu vyplul von Arnauld až 1. ledna 1917. V průběhu roku pak na pěti misích potopil 6–23 lodí, což oproti minulým úspěchům znamenalo menší ústup ze slávy. V zimě 1917–18 šla U-35 znovu do oprav a von Arnauld na zaslouženou dovolenou. Zastupující kapitán Heino von Heimburg ovšem iniciativně zasáhl do vzpoury rakousko-uherských námořníků v Kotoru, když rebelům, mezi kterými byli i Češi, vyhrožoval torpédováním hlavního povstaleckého křižníku Sankt Georg.

Týden poté (10. února 1918) U-35 vyplula na poslední misi s velícím von Arnauldem. Jak se ukázalo, šlo o poslední úspěšnou akci. Bojové skóre německých ponorkových virtuosů uzavřelo potopení britského parníku Silverdale poblíž Tuniska 9. března 1918. Novým velitelem U-35 se o týden později stal nadporučík Ernst von Voight, který bez úspěchu podnikl jednu bojovou misi na konci války.

U-35 poté znovu převzal Heino von Heimburg, jenž se s ní stihl ale už jen vrátit do Kielu. V roce 1919 připadla U-35 jako mnoho jiných lodí Velké Británii a o rok později putovala v Blythu do šrotu. Celkové válečné skóre ponorky zní značně fantasticky, neboť vydá za úspěšnou kariéru kompletní ponorkové flotily: 224 lodí a 539 741 tun. Rekord zůstává dodnes v platnosti.

Další osudy velitelů slavné ponorky 

U-35 se může označovat za šťastný člun nejen díky vydobytým úspěchům, ale také proto, že na její palubě nikdo nezahynul či neutrpěl vážnější zranění. Waldemar Kophamel (1880–1934) velel flotile Mittelmeer do léta 1917, než převzal velení na křižníkové ponorce U-151. Navázal na své dávné úspěchy a v Atlantiku potopil 14 lodí (33 485 t).

Počátkem roku 1918 dostal zbrusu novou U-140, jež dokázala bez doplnění paliva podniknout cestu kolem světa! Spolu s U-151 von Nostitze a hlavně sesterskou U-139, již samozřejmě velel von Arnauld, způsobila U-140 v květnu 1918 poprask na východním pobřeží USA, kde potopila 7 lodí (30 000 tun). Ačkoli Kophamel sloužil polovinu války na břehu, dokázal se výkonem 54 lodí a 148 852 tun dostat na desáté místo v pomyslné hitparádě nejúspěšnějších ponorkových es.

Ernst von Voigt sice s U-35 nepotopil nic, ale jeho skóre na UB-8, UC-35 a U-73 činí slušných 27 lodí. Také poslední šéf U-35 Heino von Hemburg výsledky slavného člunu nijak nenavýšil, ale s ponorkami UB-14, UB-15, UC-22 a U-68 potopil 23 lodí. Jako jediný z velitelů legendární ponorky se aktivně zapletl s nacistickým režimem a coby soudce poslal na popraviště či do koncentráků desítky lidí. Na konci druhé světové války jej zatkla NKVD, přičemž zemřel v zajateckém táboře kdesi u Stalingradu, snad už v říjnu 1945

Nejslavnější ponorkář?

Von Arnauld na U-139 zvýšil svůj účet o dalších 6 lodí na konečný rekord jednotlivce: 194 lodí a 453 716 t. Jeho poslední kořistí se stal portugalský dělový člun Augusto de Castilho y Elita, který se na cestě do hlubin ale zřítil na příď ponorky a málem ji strhl s sebou. Ve 20. letech von Arnauld sloužil na lodích Hannover, Elsass a velel křižníku Emden, v roce 1931 odešel do penze a přednášel na námořní akademii v Istanbulu.

Na začátku druhé světové války jej Dönitz do služby už povolávat raději nechtěl. Von Arnaulda totiž na jeho vkus obklopovala přílišná popularita a navíc jej provázela pověst Hitlerova kritika. K válečnickému řemeslu se starý ponorkář ovšem na nátlak širší veřejnosti nakonec stejně vrátil, a to v březnu 1940.

Dönitz s Raederem jej sice zahrnuli vysokými řády a admirálskou hodností, ale ve funkcích velitele přístavu Gdaňsk či pobřeží Bretaně měl von Arnauld snad ještě méně podřízených než v dobách velení U-35. Teprve v zimě 1941 se měl tento ostřílený veterán vrátit na své staré působiště. Ve Středozemním moři dostal přiděleno velení ponorkové skupiny s příznačným názvem „Arnauld“. Jenže i jeho štěstí se vyčerpalo a „veselý Lothar“ zahynul 24. února 1941 při letecké havárii nedaleko pařížského letiště Le Bourget.

  • Zdroj textu:

    I. světová

  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mrtvola na břehu

kosticovec

kde: Indonésie | kdy: 2017

Když se na pláži indonéského ostrova Seram objevila obrovská hromada měkké bílé masy, považovali ji domorodci za nový druh gigantické olihně. Fotografie děsivého zvířete obletěla zpravodajské weby celého světa a přitáhla spoustu pozornosti: Zaujala však i biology, kteří poukázali na zbytky lebky zachycené na některých snímcích. Nakonec se zjistilo, že tajemné stvoření je mršinou kytovce kosticovce v posmrtném rozkladu. Mrtvá velryba obvykle klesne na dno, tohoto jedince však nejspíš nadnesly hnilobné plyny, a nakonec tak skončil vyplavený v písku.

Revue

Loni se na lodích převáželo celých 90 % veškerého obchodního zboží světa.

Zajímavosti

Operačních porodů je stále víc, ač odborníci varují před riziky pro matku i dítě.

Věda

Boček měl ve zvyku krást listiny a odnášet je v tajných kapsách svého pláště

Historie

Populární rentgenová observatoř Chandra

Vesmír

Park Kirindy je zřejmě jediným místem, kde lze dobře pozorovat fosu (Cryptoprocta ferox) – velmi opatrné a mrštné zvíře .

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907