Nepříliš známá výzbroj: Nepoužitelné i vizionářské zbraně Velké války (2)

15.12.2017 - Jaroslav Nečas

Během Velké války se představila řada zbraní, které se záhy osvědčily a začaly se vyrábět po tisících. Na druhou stranu se objevily také vynálezy, jež nebyly příliš praktické, přímo ohrožovaly své uživatele, nebo jejichž čas měl teprve přijít

Bombardér Gotha - Těžké stroje Gotha stály u zrodu strategických bombardérů. Jejich nálety na Anglii si vyžádaly přes 800 životů
Bombardér Gotha - Těžké stroje Gotha stály u zrodu strategických bombardérů. Jejich nálety na Anglii si vyžádaly přes 800 životů

Reklama

Úvodní měsíce první světové války přinesly také masivní nasazení letounů, nicméně zpočátku byl letecký boj spíše výjimkou. Jakmile si obě strany uvědomily, že nepřátelské stroje řídí dělostřeleckou palbu, objevily se první stíhačky a pokusy protivníka sestřelit. Zprvu aviatici používali pistole i opakovací pušky, což však nebylo příliš praktické.


První část: Nepříliš známá výzbroj: Nepoužitelné i vizionářské zbraně Velké války (1)


Někteří britští letci tento problém vyřešili použitím první samonabíjecí pušky – Farquhar-Hill. Tu poprvé testovali už v roce 1908, nicméně jejímu zavedení zabránily dětské nemoci, které se podařilo vyřešit až v závěru konfliktu. A snad také úspěšné použití v rukou aviatiků nakonec přimělo Londýn, aby objednal 100 000 kusů pro armádu, ale konec války vedl ke zrušení kontraktu. 

Puška pro aviatiky

Také císařští letci brzy nafasovali samonabíjecí pušku, konkrétně Mauser M1916 Flieger Karabiner. Zbraň, při jejíchž zkouškách oslepl slavný konstruktér Paul Mauser na jedno oko (nehoda při výbuchu prototypu), měla být původně určena pro pěchotu, nicméně její jemný mechanismus se pravidelně zasekával, jakmile se do něj dostaly nečistoty. Z toho důvodu všech 1 000 vyrobených kusů nafasovaly osádky zepelínů a vícemístných letounů, kde bylo nečistot o poznání méně. Přetrvávající problémy a nespolehlivost pušky však nakonec vedla velení ke stažení této nepříliš úspěšné zbraně.

Svoji obdobu samonabíjecí pušky představili také Francouzi. Zbraň vešla ve známost pod názvem RSC M1917 a výrobci jich dodali na 86 000, než přišlo v listopadu 1918 příměří. Fakt, že většina komponentů byla totožných s opakovací puškou Lebel M1886, výrobu značně zlevnil. Puška si však příliš oblibu mezi svými uživateli nezískala, kromě vysoké hmotnosti jim vadila také délka a příliš náročná údržba v polních podmínkách. 

Strategické bombardéry

Když dopadly v prosinci 1914 na zdánlivě nedotknutelná anglická města první německé pumy, nikdo netušil, že se pomalu začíná psát nová kapitola dějin válek. Osamocené průzkumné stroje záhy nahradily nálety zepelínů, které měly spíše než vojenský význam psychologický efekt na britské obyvatelstvo. V březnu 1917 se nad britskými ostrovy poprvé objevily německé bombardéry Gotha G.IV, které převzaly pomyslnou štafetu od vzducholodí, a do konce války podnikly na Anglii 27 náletů, při nichž shodily 112 tun bomb a zabily přes 800 osob – civilistů i vojáků.

Dodejme však, že ani Britové nezůstali příliš pozadu. Těžké čtyřmotorové bombardéry Handley Page V/1500 s doletem přes 2 000 km stály v listopadu 1918 připraveny na letišti v Norfolku, aby odpověděly na německé nálety na mateřské ostrovy stejnou mincí. Každý unesl téměř 3,5 tun bomb určených pro císařskou metropoli, již uchránil pouze fakt, že Německo podepsalo 11. listopadu 1918 příměří. A právě letouny typu Gotha a Handley Page ukázaly další směr vývoje bombardovacího letectva, které prošlo od počátku Velké války bouřlivým vývojem a o dvacet let později už dokázalo udeřit na strategické cíle hluboko v protivníkově zázemí.

Obrněné prase

Britská armáda plánovala v roce 1919 nasadit také první obrněný transportér v historii. Přestože pro brzký konec války se tento plán nikdy neuskutečnil, pro královské pěšáky bylo už na podzim 1918 připraveno 34 ocelových oblud s označením Mark IX, které vycházely z řady stejnojmenných britských tanků.

Transportér vážící 27 tun si vysloužil přezdívku „prase“ a měl přepravit tři desítky mužů skrze zemi nikoho přímo do protivníkových zákopů. Kromě kulometných věží směřujících dopředu měli přepravovaní vojáci k dispozici také boční střílny, jimiž mohli odpovídat na nepřátelskou palbu. Na závěr dodejme, že při rychlosti 6,5 km/h by tato ocelová monstra jistě tvořila lákavý terč pro císařské polní dělostřelectvo.

Praotec Stuky

Budoucnost letectví načrtli v závěru války Němci. Už v jejím průběhu experimentovali s celokovovými letouny a první byl zařazen do služby v polovině roku 1917. Junkers J.I měl pancéřovanou celou přední část trupu a vynikal extrémní odolností vůči nepřátelské palbě. Podle některých zdrojů nedokázali dohodoví letci sestřelit jediný exemplář, přestože se někteří císařští aviatici vraceli i s několika stovkami zásahů a párkrát museli i nouzově přistát.

Letoun využívalo vilémovské letectvo pro průzkum v nízkých výškách, ale také pro spolupráci s pěchotou, takže bývá někdy označován za první bitevník v historii. Podle pramenů bylo dokonce několik strojů vybaveno místo klasického kulometu 20mm kanonem Becker určeným k ostřelování tanků. Do konce války stihli němečtí aviatici převzít zhruba 190 Junkersů J.I.

  • Zdroj textu:

    I. světová

  • Zdroj fotografií: archiv redakce

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Bitva na Kulikově poli 

Historie

Letecký snímek pahorku Navan Fort

Věda

Přivrácenou stranu Měsíce možná zpočátku silně zahřívala rozpálená Země. Nemohlo by jít o příčinu odlišného geologického vývoje obou jeho polokoulí?

Vesmír
Zajímavosti

Po vítězství u Kurska se Abdulin zúčastnil bojů u řeky Dněpr a koncem listopadu 1943 utrpěl u Znaměnky vážné zranění.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907