Noc před svou popravou napsala Marie Stuartovna dopis, který přežil staletí. Vzácný dokument je nyní k vidění ve skotském muzeu

Na první pohled jde jen o několik stránek papíru pokrytých inkoustem. Ve skutečnosti však tento rukopis patří k nejpozoruhodnějším dokumentům skotských dějin. Poslední dopis, který napsala Marie Stuartovna několik hodin před svou popravou v roce 1587, je nyní poprvé po třiceti letech vystaven veřejnosti ve Skotsku.

Dokument, jenž přežil bouřlivé dějiny Evropy i staletí v archivech, připomíná nejen dramatické okamžiky poslední noci slavné královny, ale také to, jak se sama snažila ovlivnit způsob, jakým si ji budou pamatovat budoucí generace.

Královna, která se stala legendou

Večer 7. února 1587 se Marie Stuartovna při večeři dozvěděla, že její dvacetileté věznění v Anglii končí – následující ráno má být popravena stětím. Čtyřiačtyřicetiletá královna, obviněná z velezrady proti své sestřenici Alžbětě I., reagovala klidně. Poděkovala hostitelům, odešla do komnat a napsala dopis, který podepsala, složila a zapečetila voskem. Asi dvě hodiny poté byla popravena.

Marie Stuartovna se stala skotskou královnou už jako šestidenní dítě po smrti svého otce. V dětství byla poslána do Francie, kde vyrůstala na královském dvoře a byla zaslíbena budoucímu francouzskému králi Františkovi.

Její život provázely politické intriky, náboženské konflikty i nešťastné vztahy – například sňatek s mužem podezřelým z vraždy jejího prvního manžela. Nakonec byla uvězněna v Anglii a obviněna ze spiknutí proti Alžbětě I., což po dvaceti letech vězení vedlo k jejímu odsouzení k smrti.

V průběhu staletí se její pověst proměňovala. Krátce po smrti byla považována za katolickou mučednici, během jakobitských povstání za symbol dynastie Stuartovců. Osvícenské období přineslo kritičtější pohled, zatímco viktoriánská éra ji proměnila v romantickou tragickou hrdinku.

Dopis jako politické poselství

Čtyřstránkový rukopis vznikl ve spěchu – královna neměla přístup k dokumentům ani právníkům. Dopis adresovala svému švagrovi, francouzskému králi Jindřichovi III. V textu řeší své dluhy, žádá odměnu pro služebnictvo a prosí, aby její tělo bylo po smrti převezeno do Francie.

Zásadní je však jeho politický význam. Marie v dopise tvrdí, že je popravena nikoli za zradu, ale kvůli své katolické víře a nároku na anglický trůn. Stěžuje si také, že jí nebylo dovoleno přijmout poslední svátost. Tím vytváří obraz vlastní smrti jako náboženského mučednictví.

Podle dobových svědectví čelila smrti s odvahou. Na popraviště přišla v červeném oděvu, barvě katolického mučednictví, a v posledních slovech odpustila svému katovi. Zprávy o její statečnosti se rychle rozšířily po Evropě a dopis její obraz tragické královny ještě posílil.

Výjimečná výstava po sto letech

Samotný dopis má téměř stejně dramatickou historii jako jeho autorka. Královnin lékař jej dopravil na koni k anglickému pobřeží a lodí do Francie, kde putoval mezi archivy a seminářem a na čas se ztratil během Francouzské revoluce.

Později jej získal sběratel autografů Alfred Morrison. Když měl být po jeho smrti dražen v aukci Sotheby’s, skupina skotských mecenášů dokument vykoupila, aby zůstal v zemi. Stal se tak jedním ze základních exponátů Národní knihovny Skotska, otevřené v roce 1926.

Po většinu posledního století byl uchováván v přísně kontrolovaných podmínkách. Nyní je výjimečně vystaven v muzeu ve skotském Perthu. Kvůli citlivosti materiálu však může být na světle jen omezenou dobu, takže po třinácti týdnech se opět vrátí do archivní tmy.