Noční obloha v březnu: Zaostřete na Raka

02.03.2021 - Jan Píšala

Během březnových večerů kulminuje vysoko nad jižním obzorem souhvězdí Raka, které ukrývá i mlhovinu pro fajnšmekry

<p>Asi dva tisíce světelných roků vzdálená planetární mlhovina <strong>Abell 31</strong> má sice úctyhodný úhlový průměr kolem 16′, ale s jasností 12 mag je velice slabá. Při jejím hledání se zaměřte na dvojici jasnějších hvězd 10. velikosti, které jsou na snímku vidět poblíž středu a pravého okraje mlhoviny</p>

Asi dva tisíce světelných roků vzdálená planetární mlhovina Abell 31 má sice úctyhodný úhlový průměr kolem 16′, ale s jasností 12 mag je velice slabá. Při jejím hledání se zaměřte na dvojici jasnějších hvězd 10. velikosti, které jsou na snímku vidět poblíž středu a pravého okraje mlhoviny


Reklama

Výpravu za březnovou noční oblohou můžete zahájit u Marsu, který v závěru února vstoupil na výsostné území souhvězdí Býka. Po setmění jej tudíž spatříte vysoko nad západem, kde bude svým jasem i zbarvením směle konkurovat naoranžovělé stálici Aldebaran

Na cestě zmíněným souhvězdím se navíc planeta ocitne poblíž Plejád a Hyád, známých otevřených hvězdokup. Zejména k první zmíněné bude mít počátkem měsíce na nebi opravdu blízko – 4. března ji od ní bude dělit úhlová vzdálenost zhruba 2,5°. K dané části oblohy se zkuste vrátit i 18. a 19. března, kdy tam doputuje úzký srpek dorůstajícího Měsíce

Další jasné planety budou v březnu viditelné pouze na pomezí noci a dne: Saturn s Jupiterem se objeví za svítání nedlouho po sobě v souhvězdí Kozoroha, nad jihovýchodním horizontem. Nicméně než se od něj stihnou dostatečně vzdálit, zcela se rozední.

Zaměřte své přístroje

Od výrazných planet se nyní přesuňme k málo nápadným hvězdám – což sice nezní příliš atraktivně, ale naprosto přesně to vystihuje situaci v souhvězdí Raka, které během březnových večerů kulminuje vysoko nad jižním obzorem. Na první pohled z něj zachytíte nejspíš jen čtveřici mdlých stálic s jasnostmi v rozmezí 3,5–4,7 mag, zaujímajících tvar obráceného písmene „Y“. 

Skutečně zajímavé hvězdy v Rakovi ukáže až dalekohled. I když vlastně ne tak docela: V principu je coby stálice šesté velikosti zahlédnete na tmavé obloze i pouhýma očima, nicméně v obou případech jde o pohledné vícenásobné systémy, které na jednotlivé složky rozlišíte právě až prostřednictvím přístroje. Možného maxima pak dosáhnete s objektivem o průměru alespoň 15 cm. 

Vraťte se za pár let

Začněte třeba u Zéty Cancri alias Tegmine, vzdálené 83 světelných roků. Doputujete k ní, když se ze středu zmíněného Rakova „Y“, kde sídlí lehce rozpoznatelná stálice Delta Cancri, vydáte necelých 8° na západ. V úhlové vzdálenosti 5,9″ severovýchodně od Tegmine s 5,6 mag – kterou si pro pořádek přejmenujme na Zéta 1 Cancri – pak už v malém divadelním kukátku spatříte jejího průvodce neboli Zéta 2 Cancri, s 6,2 mag. Mimochodem, také v jeho případě jde o velmi obtížně rozlišitelnou trojhvězdu, sestávající z jedné složky podobné Slunci a dvou červených trpaslíků. 

Vlastníte-li větší přístroj, prozkoumejte bedlivě Zétu 1. Ve vzdálenosti pouhé 1,1″ ji totiž doprovází jen o něco slabší žlutobílý souputník. Kolem svého jasnějšího souseda, přesněji řečeno kolem těžiště celé soustavy, oběhne jednou za necelých šedesát let. Uvedený údaj získá na zajímavosti, jakmile doplníme informace o eliptické oběžné dráze hvězdy: Nejenže ji totiž ze Země spatříme celou, ale díváme se na ni z nadhledu. V průběhu šesti dekád bychom tak mohli pozorovat, jak zmíněný průvodce Zétu 1 kompletně obkrouží.

Že nemůžete tak dlouho čekat? Nevadí! Zkuste si vzájemnou pozici obou hvězdných členů i s několika okolními stálicemi pečlivě zakreslit a vraťte se k nim za pár roků: Posun slabší složky vůči jasnější bude znatelný. Mimochodem, v současnosti dosahuje jejich úhlová vzdálenost maxima, přičemž do roku 2044 klesne na 0,6″.

Další zajímavou dvojhvězdu najdete asi 1,5° východně od stálice 5. velikosti Chí Cancri, v severní části Raka. Jmenuje se Fí 2 Cancri a tentokrát půjde zejména o vzhled. Systém tvoří dvě stejně jasné složky s 6,2 mag, navzájem vzdálené 5,2″. Tato bíle zářící hvězdná dvojčata, ležící 280 světelných roků od Země, zkrátka mají své osobité kouzlo. 

Mlhovina pro fajnšmekry

V souhvězdí Raka se ukrývá i jedna z největších planetárních mlhovin, pokud jde o úhlové rozměry na obloze. S průměrem 16′ se může poměřovat třeba s úplňkovým Měsícem, který dosahuje přibližně dvojnásobku. Divíte se, že jste si jí dosud nevšimli? Rozměry totiž nejsou všechno – na rozdíl od Měsíce představuje mlhovina Abell 31 velice slabý objekt pouze s 12 mag.

Abyste ji s jistotou zahlédli, budete potřebovat dalekohled s objektivem o průměru alespoň 25 cm, výborné pozorovací podmínky a nejlépe také tzv. mlhovinový O III filtr na okuláru. Ten potlačí jas hvězdného pozadí či rozptýlené světlo z pouličních lamp a propustí především viditelné záření mlhoviny. V zorném poli přístroje si jí tak všimnete mnohem snáz: Bude vypadat jako okrouhlé světlé zjasnění. V každém případě se na ni podívejte při menším zvětšení a velkém zorném poli – okolo 50× a alespoň 1°. 

K jejímu vyhledání použijte podrobnou hvězdnou mapu anebo naváděnou montáž. Jako nápověda vám poslouží dvojice hvězd 10. velikosti, prosvítajících skrz mlhovinu. Na nebi je dělí úhlová vzdálenost kolem 8′ a jejich spojnice prochází z východu na západ.

Východy a západy Slunce

DatumVýchodZápad
1. března6 h 32 min17 h 27 min
15. března6 h 02 min17 h 49 min
31. března6 h 28 min19 h 14 min

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Ryb, 20. března v 10:38 SEČ vstupuje Slunce do znamení Berana; nastává jarní rovnodennost, začíná astronomické jaro.

Fáze, východy a západy Měsíce

FázeDatumVýchodZápad
Poslední čtvrt6. března1 h 45 min10 h 04 min
Nov13. března6 h 36 min17 h 47 min
První čtvrt21. března9 h 34 min1 h 33 min
Úplněk28. března17 h 50 min5 h 51 min

Planety na noční obloze

  • Merkur – nepozorovatelný
  • Venuše – nepozorovatelná
  • Mars – viditelný v první polovině noci
  • Jupiter – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
  • Saturn – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
  • Uran – viditelný večer nad západem
  • Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v březnu 2021

  • 2. března – Měsíc poblíž Spiky z Panny na ranní obloze
  • 4. března – setkání Marsu a Plejád z Býka na večerním nebi, cca 2,5°
  • 4. března – planetka Vesta v opozici se Sluncem
  • 5. a 6. března – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
  • 6. března – Merkur v největší západní elongaci, cca 27° od Slunce
  • 10. března – seskupení úzkého měsíčního srpku, Saturnu a Jupitera za svítání nízko nad jihovýchodem, na ploše o průměru cca 10°
  • 18. a 19. března – seskupení úzkého měsíčního srpku, Marsu a Aldebaranu i Plejád z Býka na večerním nebi: 19. 3. Měsíc přímo mezi Marsem a Aldebaranem, tělesa shromážděna na ploše o průměru cca 7°
  • 23. března – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
  • 25. března – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi
  • 29. března – takřka úplňkový Měsíc poblíž Spiky z Panny na noční obloze

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Jan Píšala, Adam Block – Mount Lemmon SkyCenter, University of Arizona

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907