Noční obloha v květnu: Prozkoumejte nejjasnější z planetek

Květnová opozice planetky Vesta přímo vybízí k jejímu pozorování. Může být přitom vidět i pouhýma očima.

04.05.2025 - Jan Píšala


Májové nebe oživí zejména úkazy spojené s tělesy Sluneční soustavy. Ty nejnápadnější, snadno viditelné i bez dalekohledu, se přitom vážou k Marsu: Prvního z nich se dočkáme již 3. května ve večerních hodinách, kdy oranžová planeta získá dočasnou ozdobu v podobě Měsíce v první čtvrti. V průběhu noci klesne jejich úhlová vzdálenost až na 1°, stane se tak ovšem těsně před tím, než v brzkých ranních hodinách zapadnou za obzor. 

Jesličky v záři Měsíce

O den později připadne role nebeské ozdoby naopak Marsu, jenž na obloze doputuje k otevřené hvězdokupě Jesličky neboli M44 v nevýrazném souhvězdí Raka a následující den projde jejím severním okrajem. Z míst s tmavou oblohou lze Jesličky snadno zahlédnout pouhýma očima: Vypadají jako velká mlhavá skvrna s neurčitým okrajem, okupující plochu přibližně o průměru 0,5°. Tentokrát však situaci zkomplikuje záře dorůstajícího Měsíce, v níž bude M44 poněkud zanikat. Právě Mars vám však naznačí, kde ji na nebi hledat. 

Že jde o hvězdokupu, zjistíte až při pohledu dalekohledem. S ohledem na značnou úhlovou velikost jí sluší zejména velké zorné pole a malé zvětšení. V dalekohledu navíc Jesličky narostou zhruba na dvojnásobný úhlový průměr a ukážou přinejmenším několik desítek stálic. Uvedené platí především pro běžné triedry, zatímco ve větších přístrojích spatříte i víc než stovku hvězd. Jasnost těch nejnápadnějších se pohybuje v rozmezí 6–7 mag a některé zaujmou také snadno postřehnutelným naoranžovělým odstínem. Většina tamních hvězd se ovšem jeví jako žlutobílá. 

Jesličky (M44) na květnovém nebi. (zdroj Stellarium, CC BY 4.0)

V téže době, kdy se Mars ocitne k M44 nejblíž, v noci z 5. na 6. května, dosáhne maxima aktivita meteorického roje Éta Akvarid. V tomto případě se naopak vyplatí dalekohled odložit a vnímat oblohu jako celek. V brzkých ranních hodinách, až se Měsíc přiblíží k obzoru a nebe potemní, by se mohla naskytnout šance zahlédnout nějaký nápadnější meteor každých pár minut.

Vesta na vlastní oči

Napříč květnem můžete zkusit „pronásledovat“ planetku Vesta, která se 2. května dostane do opozice se Sluncem. Na počátku měsíce se tudíž dočkáme velmi příznivých pozorovacích podmínek, kdy nejjasnější z asteroidů setrvá nad obzorem celou noc, a navíc v plném lesku. V prvních květnových dnech dosáhne jasnost Vesty letošního maxima a vystoupá až na 5,6 mag. Teoreticky se tedy ocitne i v dosahu neozbrojeného pohledu, ale kvůli všudypřítomnému světelnému smogu bude jistější použít alespoň malý dalekohled. S pozorováním každopádně neotálejte, protože po zbytek měsíce bude planetka už jen slábnout a v jeho závěru klesne její jasnost na 6,4 mag. Roli sehraje i rušivý svit měsíčního kotouče, který 12. května dospěje nedaleko Vesty do úplňku.

Planetka Vesta na květnovém nebi. (zdroj: Stellarium, CC BY 4.0)

Planetku hledejte na pomezí Vah a Panny. Mimochodem, ve druhém zmíněném souhvězdí ji také 29. března 1807 objevil německý astronom Heinrich Wilhelm Olbers. Každopádně v době kolem opozice na ni získáte nejlepší výhled zhruba hodinu po půlnoci, kdy bude kulminovat asi 35° nad jihem. Srpek dorůstajícího Měsíce bude v tu chvíli ještě daleko, u severozápadního horizontu, za nějž nad ránem zapadne. Cílit musíte na nebi do míst, kde se nacházejí hvězdy 16 Librae, Mí VirginisFí Virginis. Vesta se totiž coby správná planetka pohybuje oproti vzdáleným stálicím. Během opozice urazí na nebi zhruba 37″ za hodinu čili asi 0,25° za den. Právě na základě tohoto charakteristického pohybu oproti „neměnnému“ hvězdnému pozadí ji lze v průběhu noci bezpečně identifikovat. 

Pás asteroidů objeven

Vesta vypadá jen jako obyčejná „hvězdička“ šesté velikosti a žádné podrobnosti na ní neukáže ani velký dalekohled. Coby zářící a zvolna se pohybující bod ji ve svém teleskopu viděl i její objevitel Olbers, který měl přitom na daném poli zkušenosti jako málokdo: Takřka přesně o pět let dřív totiž nalezl i planetu Pallas. Čtete správně – pro německého astronoma a jeho současníky představovaly Vesta i Pallas skutečně planety. Z pozorování totiž plynulo, že obíhají kolem Slunce mezi dráhami Marsu a Jupitera, přičemž tehdy ještě nikdo netušil, že se jedná o pouhou špičku ledovce a zcela jinou kategorii objektů (viz Od planet k planetkám). V roce 1807 byla zatím známa jen čtveřice těchto nových „planet“: Vedle Vesty a Pallas se astronomické almanachy roku 1801 rozrostly ještě o Ceres a tři roky nato o Juno.

Pro samotného Olberse přitom objev Vesty neznamenal žádné velké překvapení. Spíš si tím potvrdil svou vlastní teorii, že jde o jeden z mnoha fragmentů, na něž se v dávné minulosti rozpadla nějaká větší planeta kroužící okolo Slunce mezi Marsem a Jupiterem. Astronom k jejím pozůstatkům řadil i Ceres a Pallas a předpokládal, že v místech, kde se jejich oběžné dráhy na nebi kříží, se bude nacházet nejvíc dalších fragmentů. Zbývalo teorii ověřit a ony relikty v očekávaných pozicích najít. Pravdou zůstává, že Vesta uvázla v zorném poli Olbersova dalekohledu naprostou náhodou. Jeho teorie se totiž ukázala jako mylná a jeden z prvních lovců planetek měl zkrátka jen štěstí – což ovšem význam jeho objevů nijak nesnižuje.

Od planet k planetkám

Po značnou část 19. století se tělesa obíhající mezi dráhami Marsu a Jupitera považovala za regulérní planety Sluneční soustavy. Tehdejší astronomové jim proto přidělovali nejen vznosná jména, ale i grafické symboly, pod nimiž se pak objevovaly ve hvězdářských ročenkách a mapách. Slovutný William Herschel pro ně však navrhnul i označení asteroidy, vycházející z latiny a mající význam „hvězdě podobný“. Pohledem tehdejších astronomů šlo tedy o planety, jejichž jasnost byla srovnatelná se slabšími stálicemi a měly jen bodový vzhled

Asteroidy neboli planetky opustily kategorii planet až o celé dekády později. Po rychlém sledu objevů první čtveřice Ceres, Pallas, Juno a Vesty v letech 1801–1807 nastal totiž dlouhý půst, který teprve v roce 1845 ukončila Astraea. Poté se ovšem s dalšími „planetami“ doslova roztrhl pytel, takže byli astronomové nuceni ustavit novou kategorii objektů, a to hned ze dvou důvodů: Jednak šlo o ryzí praktičnost, neboť přiřazovat každé z nových „oběžnic“ spe­ciál­ní grafický symbol a klást ji naroveň tradičním planetám bylo s ohledem na jejich rostoucí počty zkrátka neúnosné. Nicméně hlavní příčina tkvěla v poznání, že se asteroidy od planet v mnoha směrech výrazně odlišují. 

Východy a západy Slunce

DatumVýchodZápad
1. května5 h 27 min20 h 01 min
15. května5 h 06 min20 h 21 min
31. května4 h 50 min20 h 40 min

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Býka, 20. května ve 20:55 SELČ vstupuje do znamení Blíženců.

Fáze, východy a západy Měsíce

FázeDatumVýchodZápad
První čtvrt4. května11 h 15 min2 h 35 min
Úplněk12. května20 h 40 min4 h 31 min
Poslední čtvrt20. května2 h 02 min11 h 50 min
Nov27. května4 h 22 min21 h 55 min

Planety na noční obloze

  • Merkur – nepozorovatelný
  • Venuše – viditelná ráno nízko nad východem
  • Mars –  viditelný v první polovině noci
  • Jupiter – viditelný večer nízko nad západem
  • Saturn –  viditelný ráno nízko nad východem ve druhé polovině května
  • Uran – nepozorovatelný
  • Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v květnu 2025

  • 2. května – Vesta v opozici se Sluncem; planetka se s ohledem na jasnost 5,6 mag ocitne na hranici viditelnosti pouhýma očima
  • 2. května – srpek dorůstajícího Měsíce poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
  • 3. května – setkání Měsíce v první čtvrti a Marsu na nočním nebi; nejblíž (1°) si budou v okamžiku západu za severozápadní obzor, 4. 5. okolo 2:40 SELČ
  • 4. až 6. května – Mars projde severním okrajem otevřené hvězdokupy Jesličky v Rakovi; nejblíž (0,6°) se k nim ocitne 5. 5. ve večerních hodinách
  • 5. května – Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze
  • 5. května – v noci vyvrcholí aktivita meteorického roje Éta Akvarid
  • 9. a 10. května – Měsíc poblíž Spicy z Panny na nočním nebi
  • 13. května – Měsíc krátce po úplňku poblíž Antara ze Štíra na noční obloze
    22. a 23. května – setkání ubývajícího Měsíce a Saturnu na ranním nebi nízko nad východem (22. 5. asi 8°, 23. 5. asi 6,5°); později za svítání viditelná při východním obzoru i Venuše
  • 24. května – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše na ranní obloze velmi nízko nad východem; nejblíž (4°) si budou v okamžiku východu okolo 3:30 SELČ; o něco výš nad obzorem pozorovatelný i Saturn
  • 28. května – setkání extrémně úzkého srpku jen den starého Měsíce a Jupitera (5,8°) na podvečerním nebi nízko nad severozápadem
  • 29. a 30. května – srpek dorůstajícího Měsíce poblíž Polluxe z Blíženců na večerní obloze
  • 31. května až 2. června – seskupení dorůstajícího Měsíce, Marsu a Regula ze Lva v první polovině noci; 1. 6. po setmění Měsíc mezi Regulem a Marsem, asi 5° od planety

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Další články v sekci