Listopad představuje jediný měsíc tohoto roku, kdy máte šanci pohodlně zahlédnout všechny planety Sluneční soustavy. Nenechte si ujít výjimečnou podívanou!
Začněte třeba na podvečerní a ještě světlé soumrakové obloze nízko nad jihozápadem, kde narazíte na žlutobílého Jupitera v souhvězdí Hadonoše. S nástupem noci se plynný obr sice skryje za obzor, na nebi se však objeví jeho planetární dvojče Saturn v sousedním Střelci.
Od druhé poloviny listopadu se v uvedené části oblohy navíc začne ukazovat i Venuše. Velmi nápadnou večernici hledejte podobně jako Jupiter v souhvězdí Hadonoše, nízko nad linií horizontu. Bude se k Jupiteru rychle přibližovat, přičemž 23. a 24. listopadu ji na nebi zastihnete takřka přímo pod ním v úhlové vzdálenosti cca 1,5°. Nedlouho poté, 28. listopadu, pak mezi planetární dvojici vpadne i uzoučký srpek dorůstajícího Měsíce.
Na další pár planet se musíte vybavit dalekohledem a vyhledávací mapou. Jde totiž o nejvzdálenější a pro pozemské pozorovatele rovněž nejslabší oběžnice Sluneční soustavy, tedy o Uran s Neptunem. Zatímco modrozelený Uran bude v listopadu pozorovatelný po celou noc kromě rána v souhvězdí Berana, namodralý Neptun na nebi setrvá pouze v první polovině noci v souhvězdí Vodnáře.
Ve výčtu nám ještě chybí zbytek tzv. terestrických planet, tedy Mars a Merkur. Oba lze vyhledat na ranní obloze nad jihovýchodem, v případě druhé zmíněné oběžnice je však potřeba vyčkat až na druhou polovinu měsíce. Zkuste na ně zacílit třeba 24. či 25. listopadu, kdy se do blízkosti naoranžovělého Marsu v souhvězdí Panny a nenápadného Merkuru ve Vahách dostane tenký srpek Měsíce krátce před novem.
K pozorování Merkuru však dostaneme ještě jednu, zcela mimořádnou příležitost: 11. listopadu v odpoledních hodinách se na něj budeme moct podívat za bílého dne! Čeká nás totiž přechod Merkuru přes Slunce (k události připravujeme samostatný článek).
Na listopad vychází maximum meteorického roje Leonid (největší aktivity roj pravděpodobně dosáhne v brzkých ranních hodinách 18. listopadu). Leonidy patří k nejznámějším meteorickým rojům. První záznamy o jejich pozorování pochází z Číny z roku 902 našeho letopočtu. Zdrojem tohoto roje je kometa Tempel-Tuttle, kterou objevili astronomové Ernst Tempel a Horace Tuttle až v roce 1866. Oběžná doba komety je 33 let. Leonidy se od jiných rojů liší především tím, že obíhají kolem Slunce v opačném směru než Země. Díky tomu je rychlost vstupu částic do atmosféry rekordní - 72 km/s. Pro představu uveďme, že například kosmické družice, raketoplán a Mezinárodní kosmická stanice se pohybují na oběžné dráze kolem Země rychlostí jen okolo 8 km/s.
Datum | Východ | Západ |
1. listopadu | 6 h 39 min | 16 h 22 min |
15. listopadu | 7 h 02 min | 16 h 01 min |
30. listopadu | 7 h 24 min | 15 h 47 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Štíra, 22. listopadu v 15:59 SEČ vstoupí do znamení Střelce.
Fáze | Datum | Východ | Západ |
První čtvrt | 4. listopadu | 13 h 37 min | 22 h 41 min |
Úplněk | 12. listopadu | 16 h 31 min | 6 h 20 min |
Poslední čtvrt | 19. listopadu | 22 h 40 min | 13 h 02 min |
Nov | 26. listopadu | 6 h 38 min | 16 h 06 min |
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno
HistorieFrancouzští rezervisté v Paříži během 1. světové války. Město na Seinou bylo první evropskou metropolí, která naplno zažívala hrůzu z náletů. (foto: Picryl, Library of Congress, CC0)
ZajímavostiO nekontrolované „oslavné“ výstřely není nouze především při nejrůznějších příležitostech na Blízkém východě. (foto: Profimedia)
VesmírKráter v arizonské poušti, dnes označovaný jako Barringerův, je první strukturou vědecky identifikovanou coby důsledek dopadu kosmického tělesa. (foto: Flickr, Arizona's Earth Science Photo Gallery, Dale Nations, CC BY-NC 2.0)
VesmírAriane 5 vynášející Vesmírný teleskop Jamese Webba, prosinec 2021. (foto: ESA/CNES/Arianespace, CC BY 4.0)