Noční obloha v říjnu: Odhalte tajemství pestrobarevných dvojhvězd
V říjnu nás čeká fascinující podívaná na hvězdné dvojhvězdy a vícehvězdné systémy, od jasné Venuše a Jupiteru po barevné kontrasty Betelgeuse a Albirea – ideální příležitost pro amatérské astronomy vychutnat si noční oblohu.
Do října vstoupíme s hvězdnou oblohou ozdobenou dorůstajícím Měsícem krátce po první čtvrti: 5. října večer pak spatříme již značně zakulacený měsíční disk nedaleko Saturnu v souhvězdí Ryb. Úhlově nejblíž si však budou následující den nad ránem, kdy jejich vzdálenost klesne přibližně na 3°. V téže části nebe se přitom bude ukrývat i slaboučký Neptun, nacházející se asi 3,2° severovýchodně od Saturnu. S ohledem na jasnost pouhých 7,8 mag si ovšem jeho spatření vyžádá dalekohled – a to nejlépe ve chvíli, kdy nebude rušit svit Měsíce, tedy ve druhé polovině října.
Ještě před půlnocí se nad severovýchodem v Blížencích objeví také Jupiter, který samozřejmě hravě spatříte i bez dalekohledu. Máte-li však k dispozici přístroj s objektivem o průměru alespoň 15 cm, můžete s ním obdivovat jemné detaily v pruhované atmosféře plynného obra. Nejnápadnější planetou říjnové oblohy se pak stane Venuše: Vycházet bude k ránu nad východem coby zářivá jitřenka s jasností téměř −4 mag, zkraje měsíce ještě v souhvězdí Lva a od 8. října potom v Panně.
Jako duha na obloze
Jelikož noci v prvních dvou říjnových týdnech zatíží svit Měsíce, má smysl se věnovat objektům, jež nevyžadují dokonale tmavou oblohu – například rozličným dvojhvězdám a vícehvězdám. Na první pohled by se mohlo zdát, že musí být takové pozorování docela monotónní: Vždyť jde přece o pouhé zářící body poblíž sebe. Každá dvojhvězda či vícehvězda je však jedinečná a rozhodně nejde jen o to, jaká úhlová vzdálenost dílčí stálice na nebi dělí.
Celkový dojem značně ovlivňuje i jasnost jednotlivých složek, která bývá občas takřka identická, zato jindy je jedna z hvězd třeba i stokrát jasnější než druhá. V takovém případě se pak slabší průvodce doslova utápí ve svitu svého nápadnějšího souseda a jeho zahlédnutí znamená opravdovou výzvu. A co teprve když vstoupí do hry i barevnost hvězd! Oči přitom přisuzují jednotlivým složkám určité dvojhvězdy jiný odstín, pokud si je prohlížíme současně, a jiný, když je sledujeme zvlášť. Vnímání barev bývá navíc silně individuální, takže se o barevných nuancích některých dvojhvězd vedou mezi pozorovateli spory téměř na život a na smrt…
Odstíny všeho druhu
Na říjnovém nebi byste rozhodně neměli minout jednu z nejslavnějších barevných dvojhvězd, Betu Cygni alias Albireo z Labutě. Její složky rozlišíte snadno už v menším dalekohledu, jelikož mezi nimi zeje proluka široká 35″. Nápadnější z nich, s jasností 3,1 mag, popisují pozorovatelé jako jantarovou, zatímco tu slabší s 5,1 mag jako znatelně namodralou až modrozelenou.
Podobně je na tom Gama Andromedae neboli Almach z Andromedy, u níž je rozdíl v jasnostech složek rovněž výrazný – konkrétně 2,3 mag versus 4,8 mag. Dělí je však úhlová vzdálenost pouhých 9,6″ a nápadnější stálice má zlatavý nádech, s nímž kontrastuje safírová modř slabšího průvodce.
To v případě Gamy Arietis z Berana se dá naopak mluvit o hvězdných dvojčatech: Její složky vzdálené 7,5″ mají srovnatelnou jasnost 4,5 mag a 4,6 mag i tentýž zářivě bílý odstín.
Souhvězdí Delfína kulminuje během říjnových večerů vysoko nad jihem a na vrcholu hlavy nebeského kytovce najdete snadno rozpoznatelnou Gamu Delphini. Už v menším dalekohledu bude ovšem zřejmé, že sestává ze dvou složek s jasnostmi 4,4 mag a 5,1 mag, jejichž úhlová vzdálenost činí 8,8″: První se jeví jako nažloutlá, kdežto druhá je spíš namodralá až zelenkavá. Po další barevné dvojhvězdě pak můžete hned zvečera pátrat v souhvězdí Herkula, vyžádá si to však víc trpělivosti, neboť ji tvoří hvězdný pár s jasnostmi pouze 6,1 mag a 10,1 mag. Natrefíte na něj, když se vydáte 1,3° směrem na severovýchod od stálice páté velikosti 51 Herculis, viditelné i pouhýma očima. A jak se 56 Herculis jeví v dalekohledu? Jasnější naoranžovělou složku doprovází v úhlové vzdálenosti 17″ slabounký souputník zbarvený tyrkysově.
Červená, žlutá, bílá, modrá…
Mnohem větší výzvu představují další hvězdná dvojčata v podobě Mí Draconis ze souhvězdí Draka. Obě složky jsou bílé a mají stejnou jasnost okolo 5,7 mag, ale dělí je úhlová vzdálenost pouhých 2,7″. Mí Draconis tak bez potíží rozliší teprve dalekohled s objektivem o průměru alespoň 10 cm, přičemž je nezbytné použít i dostatečné zvětšení, zhruba 150–250× podle podmínek.
A co se týká vícenásobných soustav? Za ukázkovou trojhvězdou se musíte vydat do souhvězdí Kasiopeji. Jestliže si prodloužíte spojnici hvězd při levém okraji jejího charakteristického W, natrefíte zhruba po 5° na Iótu Cassiopeiae. Při pohledu pouhýma očima vypadá jako prostá stálice páté velikosti, v dalekohledu se však rozpadne na tři složky s různými odstíny. Nejnápadnější z nich má jasnost 4,6 mag a zdá se být bílá až mírně nažloutlá. Jen 2,7″ od ní objevíte slabšího průvodce s 6,7 mag a s modrobílým nádechem. A konečně 7″ od zmíněné semknuté dvojice narazíte na třetí složku s jasností 9 mag, jejíž barva zůstává předmětem živých diskusí – nicméně většina pozorovatelů ji vnímá jako oranžovou až načervenalou.
Putování po vícehvězdách zakončíme u stálice páté velikosti Epsilon Lyrae ze souhvězdí Lyry, jež se nachází 1,7° severovýchodně od nápadné Vegy. Už v menším triedru bude zřejmé, že se skládá ze dvou bílých, podobně jasných hvězd ve velké úhlové vzdálenosti 3,5′. Astronomové je označují jako Epsilon Lyrae 1 a 2 a jejich jasnost dosahuje přibližně 5 mag. Nejhezčí podívanou nicméně nabídne až dalekohled s objektivem o průměru alespoň 8 cm, v němž se každá z uvedených stálic rozpadne na dvě blízké složky.
V případě Epsilon Lyrae 1 mají jasnost 5 mag a 6 mag a na nebi je dělí 2,3″, zatímco Epsilon Lyrae 2 tvoří hvězdný pár s jasnostmi 5,2 mag a 5,4 mag, s rozestupem 2,4″. V zorném poli tak můžete obdivovat nádhernou čtyřhvězdu v uspořádání dvě plus dvě.
Východy a západy Slunce
| Datum | Východ | Západ |
| 1. října | 6 h 51 min | 18 h 21 min |
| 15. října | 7 h 13 min | 17 h 52 min |
| 31. října | 6 h 39 min | 16 h 22 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Vah, 23. října v 5:51 SELČ vstoupí do znamení Štíra
Fáze, východy a západy Měsíce
| Fáze | Datum | Východ | Západ |
| Úplněk | 7. října | 18 h 05 min | 7 h 12 min |
| Poslední čtvrt | 13. října | 22 h 38 min | 15 h 01 min |
| Nov | 21. října | 7 h 15 min | 17 h 20 min |
| První čtvrt | 29. října | 13 h 43 min | 22 h 15 min |
Planety na noční obloze
- Merkur – nepozorovatelný
- Venuše – viditelná ráno nízko nad východem
- Mars – nepozorovatelný
- Jupiter – viditelný ve druhé polovině noci
- Saturn – viditelný téměř celou noc mimo ráno
- Uran – viditelný po celou noc
- Neptun – viditelný téměř celou noc kromě rána
Zajímavé úkazy v říjnu 2025
- 5. října – seskupení Měsíce, Saturnu a Neptunu na noční obloze; Měsíc se Saturnem si budou nejblíž (3°) v brzkých ranních hodinách 6. 9.; Neptun viditelný pouze v dalekohledu 3,2° severovýchodně od Saturnu
- 10. října – Měsíc poblíž Aldebaranu a Plejád z Býka na ranním nebi
- 13. října – Měsíc v poslední čtvrti mezi Jupiterem a Polluxem z Blíženců ve druhé polovině noci; nejblíž si budou necelou hodinu před půlnocí, v okamžiku východu nad severovýchodní obzor, kdy se shromáždí na ploše o průměru 6,6°
- 17. října – setkání úzkého měsíčního srpku a Regula ze Lva na ranní obloze
- 19. října – setkání extrémně úzkého měsíčního srpku a Venuše (6,5°) za svítání nízko nad východem
- 21. a 22. října – v noci vyvrcholí aktivita meteorického roje Orionid
