Babí léto se ideálně hodí k pozorování Jupitera. Největší planeta Sluneční soustavy se v září ocitne v opozici se Sluncem a jen o několik hodin později se bude letos nacházet i nejblíž Zemi
Ilustrační fotografie znázorňuje situaci 18. září 2022 ve 21:00 SELČ (sever nahoře): Tehdy bude při levém okraji planety vidět coby bodové zjasnění měsíc Io, doprovázený temným okrouhlým stínem, zatímco při pravém okraji bude pozorovatelná Velká červená skvrna. Obraz v dalekohledu však samozřejmě nebude tak detailní jako na přiloženém snímku – počítejte s mnohem méně kontrastním, poněkud rozmazaným a také bledším vzezřením. (foto: NASA, CC0)
Jaké bude noční nebe v září? Hned po setmění především planetární. Společně s prvními nejjasnějšími hvězdami – Arcturem z Pastýře, Vegou z Lyry a Capellou z Vozky – se totiž na obloze zjeví i dva plynní obři: Saturn v Kozorohovi a Jupiter v Rybách. Druhý zmíněný bude skutečně nepřehlédnutelný a Vegu coby nejnápadnější stálici podvečerního zářijového nebe překoná jasností přibližně 15×.
Babí léto se k pozorování Jupitera zkrátka ideálně hodí. Planeta se 26. září ocitne v opozici se Sluncem a jen o několik hodin později se bude letos nacházet i nejblíž Zemi. V období kolem opozice zůstane pozorovatelná po celou noc a s ohledem na „blízkost“ bude také velmi jasná: Konkrétně dosáhne −2,9 mag. Uvozovky v předchozí větě jsou přitom namístě – světlu z Jupitera totiž stále potrvá celých 33 minut, než k nám doputuje skrz 591 milionů kilometrů v podstatě prázdného kosmického prostoru. Na takovou vzdálenost se z plynného obra stane na obloze drobný zářící disk, s úhlovým průměrem 50″.
Přesto na něm v dalekohledu spatříte spoustu podrobností, a dokonce i v těch nejmenších přístrojích rozlišíte čtveřici jeho „hlavních“ měsíců. I když jsou největší, pořád vypadají jako prosté „hvězdičky“ páté velikosti v blízkosti kotoučku planety. Jejich pohyb kolem plynného obra pak zaznamenáte již s odstupem několika desítek minut (viz Galileovské družice).
Dalekohledy s objektivem kolem 5 cm ukážou, že je kotouček Jupitera nepatrně zploštělý: Plynná planeta je velmi tvárná a vlivem rychlé rotace se její rovníkový a polární průměr nacházejí v poměru asi 50 : 47. Na kotoučku snadno rozeznáte také dvojici tmavých oblačných pásů paralelních k rovníku – jeden na severní polokouli, druhý na jižní. Další fascinující atmosférické detaily si vyžádají alespoň středně velký přístroj, s objektivem o průměru 12 cm a více. Zjeví se v něm i méně nápadné oblačné pásy oddělené světlejšími zónami, a zcela jistě se přidá také některá z obřích anticyklon či cyklon.
Zmíněné gigantické atmosférické víry vypadají jako oválné skvrnky usazené uvnitř pásů a zón, přičemž tu největší a nejnápadnější představuje tzv. Velká červená skvrna při jižním okraji jižního rovníkového pásu. Navzdory uvedenému přívlastku však počítejte spíš s jemně naoranžovělým až nahnědlým odstínem. Skvrna je nejsnáz pozorovatelná, když míjí střed kotoučku planety a má největší úhlový průměr – asi 10″. Kdy se tak stane, zjistíte pomocí počítačových planetárií či na specializovaných webových stránkách. Informace lze získat například z počítačového programu Stellarium či z aplikace SkySafari pro chytré telefony.
Zaregistrovat můžete i velmi temnou okrouhlou skvrnku, či dokonce skvrnky o úhlovém průměru kolem 1″, sunoucí se po disku planety v intervalu několika hodin. Tentokrát se ovšem nejedná o jevy v atmosféře, nýbrž o stíny, které na svrchní atmosférické vrstvy vrhají Jupiterovy měsíce. V danou chvíli se mohou nacházet jak v jeho okolí, tak přímo před ním a za dobrých pozorovacích podmínek je pak zaznamenáte coby jasné flíčky na světlém kotoučku.
Oběžné dráhy souputníků leží přibližně v jedné rovině, jež se zhruba kryje s rovníkovou rovinou planety i s rovinou ekliptiky. Ze Země tak můžeme sledovat jejich vzájemné zákryty nebo zatmění! Nejčastěji lze zahlédnout výstup některého z nich zpoza planety či třeba jeho „zmizení“ – to když se ponoří do stínu, který vrhá plynný obr do prostoru. Také tyto úkazy umějí předpovědět specializované weby či počítačové programy.
Budete-li chtít z pozorování většími dalekohledy vytěžit maximum, počkejte, až Jupiter vystoupá co nejvýš nad obzor a vzdálí se od neklidných přízemních vrstev pozemského ovzduší. Dojde k tomu necelou hodinu po půlnoci, kdy se planeta ocitne v maximální výšce nad horizontem, asi 41° přímo nad jihem.
V roce 1610 zacílil Galileo Galilei svůj vlastnoručně vyrobený čočkový dalekohled na Jupiter, a nestačil se divit: Kolem planety se bez ustání pohybovalo několik zářících bodů! Během následných pozorování italský přírodovědec zjistil, že jsou měsíce celkem čtyři, a určil i jejich oběžné doby. V Jupiterově systému spatřoval Sluneční soustavu v malém a byl ohromen.
Stejný pocit si přitom můžete dopřát také – ke spatření družic, jimž se dnes říká galileovské, postačí i menší binokulár; kvůli chvění však bude lepší ho připevnit na stativ. Nejblíž a nejrychleji krouží kolem Jupitera měsíc Io (42 hodin), následuje Europa (3 dny, 13 hodin), Ganymed (7 dní, 4 hodiny) a Kallisto (16 dní, 17 hodin).
Datum | Východ | Západ |
1. září | 6 h 07 min | 19 h 27 min |
15. září | 6 h 27 min | 18 h 57 min |
30. září | 6 h 49 min | 18 h 24 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Lva, 23. září ve 3:04 SELČ vstoupí do znamení Vah; nastává podzimní rovnodennost, začíná astronomický podzim
Fáze | Datum | Východ | Západ |
První čtvrt | 3. září | 14 h 24 min | 22 h 29 min |
Úplněk | 10. září | 19 h 39 min | 5 h 48 min |
Poslední čtvrt | 17. září | 22 h 12 min | 14 h 37 min |
Nov | 25. září | 5 h 43 min | 18 h 50 min |
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno
© Jan Píšala (se souhlasem k publikování)
NASA, CC0
ZajímavostiGeotermální elektrárna Nesjavellir je druhou největší geotermální elektrárnou na Islandu, produkuje okolo 120 MW elektrické energie. (foto: Wikimedia Commons, Gretar Ívarsson, CC0)
HistorieCo se císaři honilo hlavou, když se zrovna neholedbal úspěch a ztrátami nepřátel? (zdroj: Wikimedia Commons, Paul Delaroche (Royal Collection), CC0)
VědaPerleťová oblaka nad jižním Norskem, prosinec 2014. (foto: Wikimedia Commons, Honzach, CC BY-SA 4.0)