Noční obloha v září: Prozkoumejte s námi Barnardovu galaxii

03.09.2019 - Jan Píšala a redakce 100+1

Zářijové nebe bude alespoň co se týče planet poměrně skoupé. Pojďte se proto s námi vydat na cestu za hranice Sluneční soustavy – k jedné z nejbližších galaxií, které můžeme na nočním zahlédnout

<p>Barnardova galaxie náleží společně s naší Galaxií, M31 v Andromedě, M33 v Trojúhelníku a řadou dalších, mnohdy trpasličích hvězdných ostrovů do tzv. Místní skupiny. Nenápadná zůstává dokonce i na fotografiích z obřích astronomických dalekohledů. Mezi její nejvýraznější detaily patří načervenalé mlhoviny na periferii (ve žlutých rámečcích). Jde o rozsáhlé hvězdotvorné oblasti sestávající zejména z molekulárního vodíku, který budí k záření světlo mladých a velmi horkých stálic.</p>

Barnardova galaxie náleží společně s naší Galaxií, M31 v Andromedě, M33 v Trojúhelníku a řadou dalších, mnohdy trpasličích hvězdných ostrovů do tzv. Místní skupiny. Nenápadná zůstává dokonce i na fotografiích z obřích astronomických dalekohledů. Mezi její nejvýraznější detaily patří načervenalé mlhoviny na periferii (ve žlutých rámečcích). Jde o rozsáhlé hvězdotvorné oblasti sestávající zejména z molekulárního vodíku, který budí k záření světlo mladých a velmi horkých stálic.


Reklama

Podobně jako v létě, i v září zdobí noční oblohu výrazné planety Jupiter a Saturn. Zatímco první naleznete v souhvězdí Hadonoše, za druhou se musíte vydat do sousedního Střelce. To také znamená, že jsou pozorovatelné pouze zvečera, respektive v první polovině noci. A pokud se na ně zaměříte v období od 5. do 8. září, zastihnete v jejich blízkosti rovněž dorůstající měsíční kotouč.

Důvod, proč nelze na nočním nebi sledovat žádnou další jasnou oběžnici, odhalíte při pohledu do přiložené celooblohové mapy. Všechny terestrické planety – tedy Merkur, Venuše i Mars – se letos v září nacházejí v blízkosti Slunce. Nad obzor se tudíž dostávají společně s naší denní hvězdou a utápějí se v jejím intenzivním svitu.

K nedaleké galaxii

I proto můžeme opustit Sluneční soustavu a raději se vydáme za jednou zajímavou galaxií. Nepůjde však o M31 ze souhvězdí Andromedy či M33 z Trojúhelníku, tj. ty nejnápadnější „kousky“, jež může zářijové nebe nabídnout. Naopak, náš cíl je velmi slabý: Jeho jasnost dosahuje pouze 9,3 mag! Chcete-li jej tudíž spatřit, budete potřebovat dalekohled s objektivem o průměru alespoň 80 mm a co nejtmavší hvězdnou oblohu.

V čem tedy spočívá výjimečnost onoho hvězdného ostrova? V jeho vzdálenosti od Země. Jde o jednu z nejbližších galaxií, které můžeme na nočním nebi poměrně snadno zahlédnout, zejména z našich zeměpisných šířek (viz Nejbližší sousedé). Za jejího objevitele se považuje významný americký astronom Edward E. Barnard: Povšiml si jí v roce 1884, proto dostala označení Barnardova galaxie. V astronomických databázích ji však dohledáte spíš jako NGC 6822 či IC 4895

Křehký trpaslík

Ačkoliv se zmíněný hvězdný ostrov nachází v souhvězdí Střelce, cestu k němu započněte u stálic Alfa a Beta Capricorni v souhvězdí Kozoroha. Nejenže jsou na nebi dobře patrné i bez dalekohledu, ale obě navíc představují pohledné a snadno rozlišitelné dvojhvězdy. Vydáte-li se od Beta Capricorni na jihozápad, narazíte v úhlové vzdálenosti asi 5,5° na slabší stálici páté velikosti g Sagittarii. I tu byste však měli pod tmavou oblohou zahlédnout jen očima. Od ní se posuňte o 3,2° na západ a NGC 6822 se objeví v zorném poli vašeho přístroje.

Je však pravděpodobné, že si jí nejdřív vůbec nevšimnete – navzdory faktu, že její úhlový průměr činí 16′, což odpovídá zhruba polovině úplňkového měsíčního kotouče. Háček tkví v tom, že je opravdu velmi slabá. Zkuste zpočátku zůstat u menšího zvětšení 30–50× a myslete i na dostatečné zorné pole. Budete-li se soustředit, měli byste v dalekohledu po chvíli rozeznat světlé zjasnění (oproti temnému pozadí), probíhající v severojižním směru. Ve větších přístrojích pak získá zhruba obdélníkový tvar.

Žádné zjevné struktury, na jaké jsme zvyklí například u spirálních galaxií včetně té naší, však nečekejte. NGC 6822 totiž představuje tzv. nepravidelnou galaxii s příčkou – ta prochází galaktickým jádrem a lze za ni považovat i výše popsané zjasnění. Navíc jde o trpasličí galaxii, stačí ji srovnat s naším vlastním hvězdným ostrovem: Zatímco Barnardova galaxie obsahuje zhruba deset milionů hvězd a v průměru měří asi sedm tisíc světelných let, Mléčná dráha ukrývá na 400 miliard stálic a je přibližně 25× rozlehlejší. Neuspořádanost NGC 6822 napovídá, že se nejspíš jedná o fragment větší „spořádané“ galaxie, který se osamostatnil v důsledku gravitačních interakcí s jinými blízkými hvězdnými ostrovy. 

Vzdálená i blízká

Zbývá odpovědět na otázku, jak daleko Barnardova galaxie leží. Už v roce 1925 se o to pokusil známý americký astronom Edwin P. Hubble. Využil zhruba tucet cefeid, tedy pulzujících proměnných hvězd, jež se mu v NGC 6822 podařilo rozeznat – a dospěl k přelomovému výsledku asi 700 tisíc světelných let.

Z dnešního pohledu zanedbatelná vzdálenost tehdy posunula hranice známého vesmíru, neboť nejodlehlejší proměřený objekt do té doby představovala Magellanova oblaka „za humny“ naší Galaxie. Uvážíme-li, že značná část soudobých astronomů odhadovala velikost celého pozorovatelného kosmu maximálně na několik stovek tisíc světelných roků, jednalo se o značně překvapivou hodnotu. A to Hubble netušil, že ve skutečnosti je vzdálenost Barnardovy galaxie víc než dvojnásobná: Na základě moderních měření ji astronomové stanovili na 1,6 milionu světelných let. Přesto stále platí, že jde o jeden ze Zemi nejbližších hvězdných ostrovů – tedy alespoň těch, jež můžeme snadno spatřit i malým dalekohledem

Nejbližší sousedé

Nejznámější blízké hvězdné ostrovy představují bezesporu Velký a Malý Magellanův oblak, nepravidelné trpasličí galaxie, které lze spatřit z jižních zeměpisných šířek. Jedná se o satelity naší Galaxie, jež ji doprovázejí ve vzdálenosti asi 165 tisíc a 200 tisíc světelných let. Existuje však řada dalších, ještě bližších trpasličích hvězdných ostrovů: například drobná eliptická galaxie ze souhvězdí Střelce ležící zhruba 65 tisíc světelných roků daleko, jejíž součást tvoří i známá kulová hvězdokupa M54, či trpasličí galaxie z Velkého psa, vzdálená pouze 43 tisíc světelných let. Na rozdíl od NGC 6822 či Magellanových oblak však nejde o snadno pozorovatelné objekty.

Východy a západy Slunce

DatumVýchodZápad
1. září6 h 07 min19 h 27 min
15. září6 h 27 min18 h 57 min
30. září6 h 49 min18 h 25 min

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Panny, 23. září v 9:50 SELČ vstupuje Slunce do znamení Vah; nastává podzimní rovnodennost, začíná astronomický podzim.

Fáze, východy a západy Měsíce

FázeDatumVýchodZápad
První čtvrt6. září14 h 42 min23 h 25 min
Úplněk14. září19 h 38 min6 h 12 min
Poslední čtvrt22. září23 h 26 min14 h 57 min
Nov28. září5 h 46 min18 h 55 min

Planety na noční obloze

  • Merkur – nepozorovatelný
  • Venuše – nepozorovatelná
  • Mars – nepozorovatelný
  • Jupiter – viditelný večer nad jihozápadem
  • Saturn – viditelný v první půli noci
  • Uran – viditelný po celou noc kromě večera
  • Neptun – viditelný po celou noc

Zajímavé úkazy v září 2019

  • 5. a 6. září – setkání Měsíce a Jupitera na podvečerní obloze nízko nad jihozápadem
  • 7. a 8. září – setkání Měsíce a Saturnu v první polovině noci
  • 10. září – Neptun v opozici se Sluncem
  • 20. září – setkání Měsíce a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na nočním nebi (nejblíž si budou na večerní obloze po východu nad obzor, kdy je bude dělit úhlová vzdálenost cca 3,25°)
  • 26. září – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a jasného Regula ze souhvězdí Lva na ranním nebi nad východem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pod hladinou mangrovy vytvářejí zcela jedinečný ekosystém, který je domovem až pro 75 procent komerčně lovených ryb.

Zajímavosti

Z oxidu uhličitého by se mohla stát významná surovina pro výrobu potravinářských proteinů

Věda

Marek Fichtner, jeden z porotců soutěže Masterchef, vyzkoušel Lauben Sous Vide Stick přímo ve své praxi a stal se ambasadorem značky. Jeho závěry si můžete prohlédnout na stránkách společnosti Lauben. 

Reklama

Millerová se vítězně koupe v diktátorově vaně, na předložce přitom stojí její boty zašpiněné blátem z Dachau. 

Válka

Test systému AEPS v laboratořích JPL v Pasadeně

Vesmír

Do vězení se dostaly stovky komunistických funkcionářů

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907