Umělé inteligence pronikají do vědy. A nevyhýbají se ani astronomii. Stávají se z nich velmi schopní pomocníci, kteří mohou udělat spoustu práce. Potvrzuje to i nová umělá inteligence, která objevila množství doposud neznámých kráterů na Měsíci.

Ari Silburt a Mohamad Ali-Dib z Torontské univerzity společně s kolegy použili umělou inteligenci k analýze 90 tisíc snímků povrchu Měsíce. Inteligence na nich pátrala po kráterech, jejichž průměr přesahuje 5 kilometrů.

Inteligence počítá krátery

Výsledky jejich výzkumu jsou impozantní. Umělá inteligence objevila téměř 7 tisíc nových kráterů, čímž prakticky zdvojnásobila dosavadní počet známých kráterů této velikosti na Měsíci. Badatelé věří, že dílčím vylepšením této technologie by mohli objevovat také statisíce menších kráterů, jak na Měsíci, tak i na dalších tělesech Sluneční soustavy.

TIP: Nepříjemné překvapení: Meteority zasahují Měsíc mnohem častěji, než se čekalo

Doposud na identifikaci podobných útvarů pracovali především lidští odborníci. Taková činnost ale bývá poněkud náročná a také dost jednotvárná. Počítání a mapování kráterů přitom není samoúčelné. Pro vědce představují takové údaje cenný zdroj informací o vzrušující historii Sluneční soustavy. 

Island je ostrovem ledu a sopek odjakživa. Před více než tisíci lety zde došlo k mohutné vulkanické erupci, zřejmě nejsilnější za celou dobu, co Island obývají lidé. Erupce byla natolik extrémní, že změnila nejen svět reálný, ale i ten metafyzický.

K tomuto závěru dospěl tým glaciologů, dendrochronologů, vulkanologů a historiků, který vedli odborníci z Univerzity v Cambridgi. Povedlo se jim datovat erupci islandského vulkánu Eldgjá, při které bylo vyvrženo asi 18 kilometrů krychlových magmatu.

TIP: Neklid pod Islandem: Chystá se exploze velkého vulkánu Katla?

Podle výsledků vědeckého týmu začal vulkán Eldgjá soptit na jaře roku 939 a nepřestal až do podzimu 940 našeho letopočtu. V té době poklesla průměrná teplota na severní polokouli o zhruba 2°C. Jedním z důsledků erupce bylo i to, že se obyvatelé Islandu odvrátili od pohanských bohů a postupně přijali křesťanství. Mohutná vulkanická erupce tak zanechala trvalou stopu v kulturní paměti Islanďanů.

Dnešní medicína dokáže vyléčit lecjaká zranění, často i velmi komplikovaná a nebezpečná. S jizvami si ale úplně poradit neumíme. Nový typ náplasti, kterou vyvinuli na Harvardu, dovede podpořit hojení a ještě k tomu potlačí vznik viditelné jizvy.

TIP: Žádné velké jizvy: Zranění se perfektně zahojí s lepidlem mušlí

Za své účinky vděčí náplast jednomu speciálnímu proteinu. Ten pochází z pokožky lidských plodů. Když se lidský zárodek nějakým způsobem poraní, jeho kůže se zahojí bez viditelné jizvy, působením proteinu fibronektinu.

Oproti tomu o hojení po narození se stará kolagen, který tvoří i většinu jizvy. Kolagen tak sice podporuje hojení, ale jizva je poté bohužel viditelná. Náplast s fibronektinem způsobí, že jizva je po zahojení téměř k nepoznání od okolní kůže.

Tematické kavárny jsou již nějakou dobu běžným koloritem velkých světových metropolí. Zejména v Japonsku tak dnes není problém vychutnat si oblíbený horký nápoj v kavárně kočičí, soví, králičí, v kavárně zasvěcené veverkám, tučňákům, hadům nebo třeba ženským stehnům. Thajská kavárna The Kid-Mai Death Cafe se zmíněnému trendu přeci jen vymyká – je totiž určena milovníkům všeho, co souvisí se smrtí.

Interiér kavárny vypadá spíše jako z hororu – květinovou výzdobu zde zastupují pohřební věnce a položky v nápojovém menu nesou názvy jako „stáří“, „bolest“, „nemoc“ a pochopitelně „smrt“.

Pohřební atmosféru v Death Cafe dotvářejí citáty na stěnách: „do hrobu si nic neodneseš“ a „jste připraveni na možnost, že se již zítra nemusíte probudit?“ Pokud máte opravdu dostatečně skleslou náladu, obsluha baru vám umožní sepsat vaši poslední vůli. 

Specialitkou podniku je poležení v rakvi. V ní můžete dokonce i ušetřit – pokud se do ní necháte zavřít a vydržíte v ní alespoň tři minuty, dostanete 20% slevu. Na druhou stranu, do hrobu si stejně nic neodnesete, tak nač vlastně šetřit?

Již jen několik posledních dnů zbývá do doby, kdy první čínská vesmírná stanice Tchien-kung 1 vstoupí do atmosféry Země. Podle odhadů Evropské vesmírné agentury (ESA) by se tak mělo stát mezi 30. březnem a 6. dubnem.

Přestože větší část stanice shoří v atmosféře, některé její části mohou dopadnout na povrch Země. Dopad je odhadován kdekoli na mezi 43. stupněm severní šířky a 43. stupněm jižní šířky. V tomto pásu leží v Evropě území Portugalska, Španělska, Francie, Itálie, bývalých jugoslávských republik kromě Slovinska, dále Bulharska, Řecka a Turecka.

Podle čínských úřadů je pravděpodobnost, že by trosky 8,5 tun těžké stanice mohly ohrozit leteckou dopravu nebo cokoliv na Zemi, velmi nízká. Astrofyzik Jonathan McDowell z Harvardovy univerzity ovšem upozorňuje, že průchod atmosférou by mohly přežít části vážící až 100 kilogramů. Zároveň je podle McDowella takřka nemožné předem odhadnout, kam přesně trosky dopadnou.

Analýza společnosti Aerospace Corporation již v srpnu uvedla, že je nepravděpodobné, že by trosky Nebeského paláce někoho zasáhly, varovala však, že průchod atmosférou by mohly přežít zbytky vysoce toxické a žíravé látky hydrazin, která se používá jako jedna ze složek dvousložkové pohonné látky pro kosmické lodi. Varovala tedy všechny, aby se nedotýkali zbytků trosek, které by se mohly na zemi nalézat – lepší by bylo kvůli možnosti toxických výparů se k nim ani nepřibližovat.

Aktuální pozici vesmírné stanice Tchien-kung 1 můžete sledovat na webu N2YO.com.

Astronomická zima je u konce a všichni sledujeme první znaky jara. K předjarně kvetoucím rostlinám patří i řada exotických druhů, jež se pěstují v parcích a zahradách. Mezi nimi mají zvláštní místo keře z čeledi vilínovitých a to především vlastní vilíny (rod Hamamelis), které se pěstují v mnoha odrůdách.

Americký psycholog Solomon Asch se pokusil dokázat lidský sklon ke konformismu a pohodlnosti. Snažil se demonstrovat, že lidé jsou schopni uzpůsobit své mínění podle názoru většiny. Vliv informace má totiž takovou sílu, že se začneme domnívat, že více lidí musí mít nutně pravdu.

Všichni podle většiny

• Kdo: Solomon Asch
• Kdy: počátek 50. let 20.  století
• Prokázal: lidé souhlasí s většinou

„Aschův experiment“ spočíval na prostém principu. Záminkou celého pokusu bylo vyšetření zraku přítomných dobrovolníků. V místnosti se sešlo šest lidí, na nichž měl být výzkum proveden. Pět z nich byli najatí herci, kteří měli pokusného jednotlivce strhnout s sebou. Přítomný odborný pracovník vyzval postupně každého z nich, aby zodpověděl jednoduchou otázku. Na tabuli před sebou viděli tři různě dlouhé čáry a měli je porovnávat se vzorem. Postupně odpovídali na to, v jakém poměru jsou jednotlivé čáry ke vzoru. Výzkumník měl více tabulí a po několikátém pokusu se začaly odpovědi pěti herců výrazně lišit od toho, co výzkumník ukazoval. Přestože šlo o evidentní a jednoduchý příklad, povedlo se jim o své pravdě přesvědčit šestého člověka, který se nakonec přidal k většině.

Týrat nás baví

• Kdo: Stanley Milgram
• Kdy: 1961
• Prokázal: lidé slepě poslouchají

O deset let později provedl Američan Stanley Milgram pokus demonstrující poslušnost jedince vůči autoritě. V tomto případě šlo o vědce v bílém plášti, který sháněl dobrovolníky na nevinný experiment s označením „výzkum paměťových schopností“. Jenže na místě už bylo vše jasné. Účastníci pokusu, jimž byla přislíbena odměna ve výši padesáti dolarů, se podle losu rozdělili na „učitele“ a „žáka“. Los byl narafičený a v roli žáka se vždy ocitl najatý herec. Slíbené peníze pak měli všichni dobrovolníci obdržet bez ohledu na to, zda pokus dokončí či ne.

Žáka posadili do samostatné místnosti, kde byl upoután na křeslo s přívodem elektrického proudu. Učitel byl po celou dobu ve vedlejším pokoji s odborným pracovníkem. Seděl u stolu se spínači od pěti do 450 voltů. Úkolem učitele bylo pokládat žákovi otázky a při každé špatné odpovědi mu udělit elektrický šok. Intenzita trestu se měla pomalu zvyšovat. Asistenti podporovali dobrovolníky v roli učitele a ospravedlňovali jejich počínaní tím, že experiment tento postup vyžaduje.

Milgram a jeho tým nemohli po skončení testu uvěřit výsledkům pokusu. Přestože je už hranice 100 voltů pro člověka bolestivá a žáci v této fázi žádali o zastavení experimentu, učitelé je pobízeli pokračovat dál. Nejhorší zjištění přinesla závěrečná statistika, z níž vyplývalo, že až dvě třetiny dobrovolníků dokázaly udělit trest odpovídající životu nebezpečné hranici 450 voltů. Výsledkem bylo, že lidé si jsou schopni pod odborným dozorem bezdůvodně ubližovat a dovést pokus až ke smrtelné hranici. V podstatě lze  říct, že kolem 70 % „učitelů“ bylo v schopno „žákům“ připravit smrtící elektrické křeslo.

Téměř nikdo z dobrovolníků se zpočátku nebyl schopen vzepřít autoritě výzkumného pracovníka. Zarážející byly i odpovědi v dotaznících učitelů, kteří uvedli, že dělali jen to, co se jim řeklo, další dokonce napsali, že jsou rádi, že se mohli na takovém výzkumu podílet. Dnes by podobný experiment z etických důvodů neprošel, jeho výsledky ale objasňují mnohé z toho, jak jsou jinak psychicky normální lidé schopní páchat například válečná zvěrstva.

O vlastní muzeum usiluje George Lucas již deset let. Filmovým fanouškům má co nabídnout. Lucasova sbírka čítá přes 40 tisíc předmětů spojených s Hvězdnými válkami: od obrazů a ilustrací přes kostýmy či model vesmírné lodi po loutky mistra Yody.

Nová instituce se má jmenovat Lucasovo muzeum výpravných umění. Stát bude poblíž jihokalifornské univerzity, kde Lucas studoval a kde se potkal i se svými budoucími spolupracovníky včetně Stevena Spielberga.

TIP: Na břehu Bajkalu má vzniknout obří hotel ve tvaru mamutí lebky

Stavbu muzea chce filmař zaplatit z vlastních peněz. Pětipatrová budova má stát přes miliardu dolarů (téměř 26 miliard Kč) a hotová by měla být za 3 roky.

V posledních letech jsme si zvykli na pravidelné příděly skvělých objevů exoplanet a dalších pozoruhodností vesmíru, které nám posílá americký vesmírný teleskop Kepler. Systémový inženýr mise Charlie Sobeck ale nedávno oznámil, že teleskopu už dochází palivo.

Tým operátorů teleskopu Kepler očekává, že palivo dojde během několika málo měsíců. V tu chvíli se teleskop stane nepoužitelným a jeho podivuhodná mise tím definitivně skončí. V NASA ale chtějí pokračovat v pozorování až do poslední chvíle a Kepler by měl ještě poslat tolik cenných dat, kolik jen bude možné.

Příliš vzdálený teleskop

Teleskop Kepler sice nemá zabudovaný měřič množství paliva v nádržích, odborníci NASA ale dovedou odhadnout, kolik paliva mu ještě zbývá. Vycházejí přitom z monitorování tlaku v palivových nádržích, a také z fungování jeho trysek.

TIP: Sonda Kepler: Nezničitelný lovec exoplanet je po restartu zase zpátky

Kepler potřebuje palivo na to, aby mohl sledovat hvězdy ve vytyčeném směru, a také na to, aby mířil anténou směrem k Zemi., když nám chce poslat data. Problém je v tom, že se Kepler nachází ve vzdálenosti 151 milionů kilometrů od Země a my, 61 let po začátku kosmického věku, nemáme k dispozici kosmickou loď, která by za ním mohla doletět a palivo mu doplnit. Už teď je ale jasné, že Kepler byl velice úspěšný a výrazně překonal původní očekávání.

NASA ovšem nespí a finišuje s přípravou náhrady za tohoto vesmírného lovce exoplanet. Již příští měsíc by měl do vesmíru zamířit satelit Transiting Exoplanet Survey Satellite (TESS), který by se do jisté míry mohl stát následovníkem úspěšného vesmírného teleskopu.

Po vymření přemyslovského rodu a s nástupem lucemburské dynastie, která vstoupila do cizího českého prostředí, využila domácí šlechta nevýhodné pozice mladičkého Jana Lucemburského (vládl 1310–1346) a vymohla si na něm významné ústupky. Došlo k tomu hned při jeho nástupu na český trůn v roce 1310 a znovu o osm let později v takzvaných Domažlických úmluvách. Samostatnou kapitolu pak v tomto období představoval vzrůst moci českého pána Jindřicha z Lipé, který byl až do své smrti v roce 1329 vlivem Janovy časté nepřítomnosti v zemi jakýmsi nekorunovaným českým králem. 

Janův syn a nástupce Karel IV. (vládl 1346–1378) dokázal po dobu své vlády s panským stavem poměrně úspěšně vycházet cestou kompromisů. Ani on však nemohl prosadit vše, co chtěl. Výmluvným příkladem může být jím navrhovaný zemský zákoník Majestas Carolina, který pro odpor pánů nechal raději stáhnout a předstíral, že podlehl plamenům. Avšak již za Karlova nástupce Václava IV. (vládl 1378–1419) se napětí mezi panovníkem a panským stavem vyhrotilo natolik, že došlo poprvé ke vzniku organizované opozice nazvané panská jednota.

Únosci a věznitelé krále

Příčinou první velké otevřené vzpoury příslušníků vyšší šlechty proti stávajícímu panovníkovi byla jejich dlouhodobá nespokojenost se způsobem vlády českého a římského krále Václava IV., a to jak doma, tak v říši. Podle mínění pánů Václavova liknavost a neschopnost vládnout poškozovala samo české království. Král se skutečně dopouštěl mnoha chyb, které zemi nijak neprospívaly. O domácí politiku se nijak zvlášť nestaral a říšský trůn vyloženě chřadl. Pánům byla trnem v oku ještě další věc: Václav se od počátku obklopoval nižšími šlechtici, rozdával jim vysoké dvorské úřady, náležející za běžných okolností pánům, a okatě je věnčil svou přízní.

Jádro panské opozice tvořili Jindřich III. z Rožmberka, Jindřich z Hradce a Ota z Bergova. Ti spolu s šesti dalšími pány založili na jaře roku 1394 panskou jednotu. Oficiálně proklamovaným cílem jejich svazu bylo zajistit „zemské dobré“, tedy blaho v zemi. Původně nemělo jít o žádnou přímou rebelii, avšak situace nakonec dospěla tak daleko, že příslušníci jednoty Václava 8. května 1394 na cestě z hradu Žebráku do Prahy zajali. Internovali ho nejprve na Pražském hradě, pak v Krumlově a nakonec v Rakousích, a sami se chopili vlády.

V nouzi poznáš bratra

Stalo se něco dosud neslýchaného: král byl potupně zajat a zneškodněn vlastními šlechtickými předáky! Páni by si to však jen stěží mohli dovolit, nemít podporu u králových lucemburských příbuzných. Záštitu nalezli ve Václavu ambiciózním bratranci a konkurentovi, moravském makraběti Joštovi.

Naopak Václavův mladší bratr Jan Zhořelecký zůstal na králově straně a vytáhl mu i s vojskem na pomoc. Díky Janově intervenci se královým příznivcům podařilo dosáhnout s panskou stranou dohody a Václav IV. se po téměř čtyřech měsících dostal opět na svobodu. Stalo se tak nicméně za cenu četných ztrát. Panská jednota si prosadila obsazení mnoha klíčových královských hradů a výměnou za Václavovo propuštění zadržení řady jiných rukojmích.