První německé tankové útvary vznikly již v září 1917 a prvního ostrého nasazení se dočkaly o půl roku později u kanálu St. Quentin. Jednalo se o nepříliš vydařené modely řady A7V.

Mnohem perspektivnější než A7V byly obrněnce z opačného konce typového spektra. Na Němce totiž kromě těžkých anglických tanků zapůsobily také lehké francouzské stroje Renault FT-17 nebo britský střední typ Whippet. Německá armáda se proto rozhodla, že kromě těžkých „pojízdných pevností“ pro podporu pěchoty bude využívat také lehké a pohyblivé tanky, schopné účinně spolupracovat rovněž s jízdou.

Podařené lehké tanky LK

Joseph Vollmer, který měl hlavní podíl na konstrukci A7V a K-Wagenu, tedy začal pracovat na zcela odlišném designu. Nový stroj pak dostal název LK čili „Leichter Kampfwagen“. Výsledkem snah mělo být vozidlo o váze sedmi až osmi tun, které mělo nést rychlopalný kanón, případně kulomet, a jež mělo dosahovat rychlosti až 18 km/h.

Na jaře 1918 začaly zkoušky prvního prototypu LK I. Na jejich základě vznikl zdokonalený LK II, s nímž se už počítalo pro sériovou produkci. Měla existovat dvě provedení, z nichž jedno mělo mít otáčivou věžičku se 7,92mm kulometem, kdežto zvýšená nástavba druhého měla nést kanón ráže 57 mm.

Projektovaly se i další verze, vyzbrojené např. kanony ráže 20 nebo 37 mm, také obrněné tahače na bázi LK II a ještě pokročilejší typ LK III. Vznikaly rovněž další zajímavé projekty tanků, např. typ s krycím názvem „Sturmpanzerwagen Oberschlesien“.

Mělo se jednat o střední útočný tank o váze cca 19 tun mající řadu později standardních rysů (mj. motor vzadu, centrální věž s kanónem a nízké pásy). Německá kapitulace sice tyto záměry zhatila, avšak některé německé tanky bojovaly dál. Když nacionalistické jednotky „Freikorps“ potlačovaly pokusy o komunistická povstání v Německu, měly k dispozici nejméně dva tanky, jež tvarově dost připomínaly A7V. Byly však zkonstruovány na základě nákladních Überlandwagenů.

Unikátní Mephisto

Do dneška se zachoval pouze jediný původní A7V. A sice kus č. 506 „Mephisto“, který ukořistili australští vojáci a který je dodnes vystaven v Brisbane. Existují také dvě zdařilé repliky – jedna statická v německém Münsteru a druhá pojízdná v britském Bovingtonu.

Zajímavý osud však měly i LK II, neboť švédská vláda zakoupila v utajení součásti na kompletaci deseti kusů, jež byly poté ve Švédsku sestaveny a pod názvem Stridsvagn m/21 sloužily až do roku 1938. Sami Němci pak ve 20. a 30. letech využili zkušenosti se sérií LK pro vývoj nové generace vozidel, která se stala hlavním prvkem německé tankové taktiky v následující válce.

Kanadský astronom Paul Hickson se svými kolegy pátrali na obloze po galaxiích a podařilo se jim identifikovat asi 100 kompaktních skupin galaxií. Jak takové skupiny, označované jako HCG (Hickson Compact Groups), vypadají ukazuje snímek pořízený Hubbleovým kosmickým teleskopem.

Ukazuje se, že tři galaxie, z nichž dvě jsou zde vidět, spolu silně interagují. Válka gravitačního přetahování nakonec v kosmickém časovém měřítku vyústí do splynutí této trojice do jediné velké galaxie. Podobné procesy jsou považovány za přirozený vývoj galaxií a týká se i naší Mléčné dráhy. 

Existují chvíle, kdy se i jinak otrlým tvrďákům derou slzy do očí. Vedle závěrečných scén filmového Titaniku mezi ně bezpochyby patří i vítězství oblíbeného týmu nebo podívaná jakou nedávno předvedl mnich z čínské provincie Kuang-tung. Číňan si ke svému penisu pomocí lana přivázal autobus a táhl jej na něm přibližně sto metrů. Výkon čínského supersiláka sledovalo několik desítek přihlížejících, kteří si celou událost nahrávali mobilními telefony. Virální video zhlédlo během jediného dne více než milion diváků.

Ne všichni mají ale pro čínského tvrďáka jen slova uznání. Uživatel s přezdívkou rainfromsunset1985 například poznamenal, že by bylo mnohem lepší, kdyby místo tahání autobus nadzvedl. Snad se tedy dočkáme příště…

Letos se na moravském zámku Slavkov-Austerlitz už po šesté otevřely dveře všem zájemcům o restaurování umělecko-řemeslných památek. Cílem akce je přiblížit milovníkům historie a široké veřejnosti obor restaurování a představit nejrůznější restaurátorské techniky.

V hlavní roli zámecký nábytek

Zatímco v uplynulých letech vrátili restaurátoři původní podobu více než desítce cenných historických předmětů, letos zaměří svou pozornost na dva klenoty ze zámeckého mobiliáře. Studenti, kteří si na Slavkově plní odbornou praxi, budou pracovat na historizujícím příborníku s řezbovanými prvky a ořechovém jídelním stole.

Letošní ročník Slavkovského restaurování proběhne ve dvou bězích. První z nich odstartovala 9. května a potrvá do 3. června. Po letních prázdninách se milovníci historických skvostů sejdou od 5. do 30. září.

Jedinečná akce je společným projektem zámku Slavkov – Austerlitz, restaurátorského ateliéru RR a Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně. Více informací se dozvíte na Facebooku: http://www.facebook.com/SlavkovskeRestaurovani.

V letech 1951–1956 směřovalo nad Československo několik letákových kampaní Svobodné Evropy. Na naše území se dostávaly nápaditým způsobem pomocí malých balonů. Říkalo se jim také „balony svobody“, kterou svým volným pohybem vzduchem bez ohledu na hranice symbolizovaly.

Propaganda bez hranic

V roce 1949 v USA vznikl Národní výbor pro svobodnou Evropu. Známé rozhlasové vysílání bylo jen jednou z jeho aktivit. Další se zabývala produkcí a šířením tištěných materiálů v USA i za železnou oponou v Evropě. Pošta ze zahraničí byla cenzurována a veškerý nepřijatelný obsah zásilek se ničil. Cestovat mohl málokdo a převážet takto materiály bylo riskantní a neefektivní. Zbývala cesta vzduchem. Vysílání letáků se stalo jednou z metod psychologické války. Počátkem padesátých let se americká vláda i takto snažila čelit komunistické popagandě.

Nová kruciáta

Vypouštění balonů s letáky z malých základen v Bavorsku organizovala servisní a propagační organizace Svobodné Evropy s názvem Crusade for Freedom (Tažení za svobodu). Do Československa směřovaly celkem tři balonové operace. První se jmenovala Větry svobody (Winds of Freedom) a uskutečnila se v létě roku 1951. Za dva týdny přinesly balony nad Československo více než 11 milionů letáků. Druhou byla Prospero podle hrdiny Shakespearovy hry Bouře, kterému slouží vzdušný duch Ariel. Operace využila neklidu v Československu po měnové reformě v červnu 1953 a protestů proti pracovním podmínkám dělníků ve Východním Německu.

Poslední operace nesla název Veto, jenž se symbolicky vztahoval k nedemokratickým volbám, plánovaným v Československu na květen a listopad 1954. Vypouštění balonů začalo 29. dubna 1954. Tato akce byla nejrozsáhlejší i nejpropracovanější. Původní program byl rozšířen také na následující roky a přinášel každých čtrnáct dní a později jednou měsíčně letákový časopis Svobodná Evropa. Od dubna 1954 do října 1956 vyšlo 57 čísel. S balony putovaly i různé příležitostné tisky, například vánoční brožury s obrazovými reprodukcemi a ukázkami z děl zakázaných a exilových spisovatelů a básníků.

Konec nadějí

Svobodná Evropa podnikla podobné, ale rozsahem menší projekty cílené do Maďarska a Polska. Po potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku na konci roku 1956 čelila kritice za svou politiku, která mohla za železnou oponou vzbuzovat přílišné naděje. Přestože se obvinění nepotvrdila, nastala podstatně větší kontrola další činnosti Svobodné Evropy. Vysílání balonů s letáky nadobro ustalo.

Škodlivé účinky kouření na lidské zdraví se již podařilo s jistotou prokázat, a zmíněný zlozvyk je proto na mnoha místech, včetně škol, zakázaný. V minulosti tomu však bylo nejméně v jednom případě jinak – a dokonce i děti čelily trestům za „nekouření“.

Řeč je o Anglii druhé poloviny 17. století, kdy v zemi řádil mor. Lidé si tehdy všimli, že majitelům obchodů s tabákem se choroba vyhýbá, načež se zrodil mýtus, že kouření může před zákeřnou nemocí chránit. Dýmky si tak za velkého moru v letech 1665–1666 v Anglii hojně zapalovali nejen dospělí, ale i děti. 

Když jistý Tom Rogers vzpomínal na studium v Etonu, zmínil mimo jiné, že si v době epidemie jednou ráno na rozdíl od spolužáků nezapálil. A čekal ho za to nejhorší výprask, jakého se mu kdy na škole dostalo – kouření totiž bylo tehdy na Etonu povinné. 

Termín „octopush“ označuje sportovní disciplínu zvanou též „podvodní hokej“, z anglického „underwater hockey“ nebo „UWH“. Tento dynamický sport převzal mnohá pravidla z ledního hokeje, odehrává se však v hloubce 2 až 4 metry. Hráči používají ploutve, dýchací masky, ale i malé hokejky a tlusté rukavice. Cílem je dostat speciální olověný puk potažený pryží a vážící až 1,5 kg do protější branky. 

Termín „octopush“ souvisí s faktem, že původně měl každý tým osm hráčů („octo-push“ čili „osm tlačících“). Dnes je jich deset: šest ve vodě  a čtyři na střídačce, tedy na kraji bazénu. Na klání dohlížejí také tři rozhodčí – dva přímo ve vodě a jeden ze břehu. Hraje se 2 × 15 minut a v poločase si družstva mění strany. Hrací plocha měří 20–25 metrů na délku, 12–15 metrů na šířku a branky jsou široké 3 metry.

Netradiční disciplínu vyvinulo britské námořnictvo v 50. letech minulého století, aby se vojenští potápěči udržovali ve formě a zároveň zlepšovali svou schopnost pohybovat se pod vodou. Od 90. let se podvodní hokej hraje i u nás.

Na Marsu nepracuje desková tektonika, ani tam není intenzivní počasí, které by měnilo povrch rudé planety. Je tam k vidění spousta impaktních kráterů. Některé z nich jsou ale docela zvláštní. Vybíhá z nich množství pruhů, směrem od středu ven.

Jedním z takových kráterů je i kráter Santa Fe o průměru 20,5 kilometru, který leží v oblasti Chryse Planita. Geolog Peter Schultz z Brownovy univerzity a jeho kolega jsou přesvědčeni, že mají vysvětlení.

Kráter s pruhy

Podle nich jsou pruhy pozorované u kráteru, jako je Santa Fe stopami extrémních tornád, která rozbouřil dopad meteoritu. Na tehdejším Marsu byla taková tornáda výjimečná a doprovázela právě jenom dopady meteoritů.

Schultzův tým prostudoval krátery s těmito pruhy pomocí infračervených snímků, které badatelům během noční doby na Marsu pořídilo zařízení THEMIS (Thermal Emission Imaging System) na palubě sondy Mars Odyssey.

TIP: Sonda MRO zmapovala čerstvý impaktní kráter na Marsu

Vědci svoji hypotézu podpořili i experimentálně. Tvrdí, že po dopadu meteoritu vznikají výtrysky vypařené horniny, které se řítí nadzvukovou rychlostí. V atmosféře rudé planety pak tyto výtrysky roztáčely tornáda, jejichž rychlost dosahovala 800 kilometrů za hodinu.

Hendersonův ostrov v jižním Pacifiku je jedním z nejodlehlejších ostrovů na Zemi. Kdysi tu žili Polynésané, ale posledních 600 let je tento ostrov neobydlený. Nejbližší obydlené místo je 193 kilometrů vzdálený ostrov Pitcairn, kde žije 56 obyvatel. A nejbližší osídlení s velkým počtem lidí je na 5 tisíc kilometrů vzdáleném Novém Zélandu.

TIP: Nemilý objev: V Severním ledovém oceánu našli dvě gigantické plochy odpadků

Přesto jsou pláže ostrova Henderson doslova poseté odpadky. V průměru se zde nachází hodně přes 200 větších či menších kousků odpadu na metr čtvereční povrchu pláže. Průzkum pláží ukázal, že naprostou většinu odpadu tvoří plast. Na jednom místě bylo dokonce napočítáno 672 kousků odpadu na jediném metru čtverečním, což je podle dostupných údajů nepříliš lichotivý světový rekord. Vědci odhadují, že na ostrově Henderson jsou desítky milionů kusů plastu o celkové hmotnosti téměř 20 tun.

Odpad sem přinášejí mořské proudy z oblasti východního pobřeží Jižní Ameriky. Ostrov teď vypadá hrozně a plast také ohrožuje místní organismy. 

Mít sourozence není úplně jednoduché. Na vývoji dítěte se ale projeví, i když žádné sourozence nemá. Dřívější výzkum ukázal, že se jedináčci od dětí se sourozenci liší chováním a také znaky osobnosti.

Čínští vědci šli více do hloubky a přišli na to, že děti, které rodiče vychovávají bez sourozenců, mají odlišnou strukturu mozku. Také zjistili, že jedináčci mají sklon být více kreativní a zároveň méně sociální.

Do výzkumu zahrnuli 250 univerzitních studentů, z nichž zhruba polovina byli jedináčci. Vědci proskenovali jejich mozky, a také standardními postupy zjistili jejich osobnost, kreativitu a inteligenci.

V Číně je výzkum tohoto druhu velmi aktuální. Čínské úřady se totiž v letech 1979 až 2015 snažily kontrolovat populaci a praktikovaly velmi přísnou politiku jednoho dítěte. Výsledkem vládního snažení je ohromný počet čínských jedináčků.