„Dobre stě to namalovali, súdruh vojak. Ale povedztě mi, prečo má súdruh Žižka v ruke hen takú onú vyrezávanú haluzku? Veď to něbol volajakýsi kapelmajster lebo farár. Dajtě mu do ruky aspoň lahký gulomet!“

Kdo by dnes neznal legendární dotaz majora Halušky zvaného Terazky, ztvárněného Pavlem Landovským ve filmu Černí baroni. Tahle scénka dokonale karikovala armádní prostředí stalinistického Československa i s jeho husitskými revolučními tradicemi.

V případě filmového díla i Švandrlíkovy literární předlohy možná šlo o fikci, jenže něco autentického na ní přece jenom je. Středověcí husité se totiž skutečně dostávali prostřednictvím agilních vojáků do bizarních souvislostí.

Ideologický vzor

Po nástupu komunistické diktatury v únoru 1948 využívali tehdejší ideologové a politici k legitimizaci své moci i dějiny. Náležitě vyložené historické události měly dokazovat, že komunisté vlastně nepředstavují žádné novum a že únorové uchopení vlády není ničím mimořádným. Tak se stali předobrazem komunistických snah v současnosti i středověcí husité, kteří byli vykládáni jako političtí a sociální revolucionáři bojující za nový společenský řád. Husité se stali všudypřítomným vzorem a údajné husitské tradice představovaly zaklínadlo řady politických projevů a veřejných vystoupení stranických špiček.

Komunistické husitství bylo uplatňováno jako zářný příklad i při budování státní vojenské moci, která měla po únoru 1948 za úkol bránit budovaný „ráj na zemi a šťastný věk“. Husitsky byly nazývány armádní útvary, pompézně se oslavovala výročí husitských bitev, třeba roku 1951 v Domažlicích. Husitští bojovníci byli dáváni za vzor mladým vojákům v rámci ideologické výchovy. Jenže některé aktualizace byly i pro stalinistická padesátá léta přehnané.

Výpověď sebekritiky

Tragikomicky dnes třeba působí snaha časopisu Československý voják kritizovat nedostatečnou přípravu ideologické práce. V článku z roku 1954 nazvaném Byli husité tělesně zdatní? varoval nadporučík Stanislav Neumann s použitím úsměvného případu z politického školení mužstva: „K jak trapným výsledkům to zpravidla vede, svědčí rozhovor, který proběhl při PŠM [politickém školení mužstva] v besedě o husitských tradicích.

TIP: Dědictví zlé doby: Jak se žilo v poválečném Československu?

Vedoucí školení tyto tradice aplikoval takto: Co myslíte, soudruhu vojíne, byli husité tělesně zdatní? – No byli, soudruhu poručíku. – A co vy? Umíte udělat výmyk předem? Neumíte. Tak vidíte, soudruhu, špatně se učíte z našich národních tradic.“ Jak se zdá, absurdita Terazkyho Žižky s kulometem nebyla úplně nereálná...

Dne 29. září 1917 německé ministerstvo války zřídilo první tankové útvary. Dostaly název Sturm-Panzerkraft wagen-Abteilung 1 a 2, v listopadu 1917 přibyl ještě třetí. Ihned zahájily výcvik a v lednu 1918 byla první z jednotek poslána na terénní cvičení k francouzskému Sedanu.

Předchozí část: Německé tanky za 1. světové války: Císařovy ocelové krabice (1)

Výsledky však byly značně rozpačité a potvrdily špatnou pohyblivost tanku. Armádní velení následně doporučilo, aby se prozatím vyrobilo pouze dvacet kusů A7V. S další produkcí se čekalo až podle toho, jak si nová zbraň povede ve skutečném boji.

Kolosy v boji

Následně bylo rozhodnuto, aby se zbylé podvozky použily pro výše zmíněná terénní nákladní vozidla Überlandwagen. To v praxi znamenalo, že bylo vyrobeno a dodáno skutečně jen dvacet tanků A7V. Dvojciferné číslo představuje celou sériovou produkci tanků v Německu během první světové války! Každý německý tank nesl třímístné číslo v intervalu od 501 do 564. Téměř všechny měly i bojová jména: „Kronprinz Wilhelm, Alter Fritz, Imperator, Cyklop, Hagen, Herkules, Wotan“.

První ostré nasazení „ocelových krabic“ se odehrálo 21. března 1918 u kanálu St. Quentin. Nedopadlo však právě slavně – tři z pěti kusů do boje vůbec nezasáhly kvůli poruchám a zbylé dva stroje se pouze okrajově podílely na odražení útoku anglické pěchoty. Daleko zajímavější ale bylo další nasazení, k němuž došlo 24. dubna 1918 u vesnice Villers-Bretonneux. Došlo zde totiž k prvnímu boji tanků proti tankům v dějinách. Němci zde vyslali celkem třináct A7V, aby podpořili snahu o dobytí vesnice.

V té se však vedle britské pěchoty nacházelo několik spojeneckých tanků. Krátce před polednem se tank č. 516 neboli „Nixe“ dostal do kontaktu se třemi britskými obrněnci Mark IV, z nichž dva zasáhl a vyřadil 57mm dělem. Sám ale utrpěl poškození, jeden ze členů mateřské osádky byl zabit a dalších pět zraněno. Poté většina vojáků tank na příkaz velitele Wilhelma Blitze opustila. Záhy se ovšem muži k poškozenému stroji vrátili a dokázali s ním odjet do bezpečí týlu. Ještě téhož dne došlo i k druhému tankovému souboji.

Německý A7V č. 525 „Siegfried“ se zapojil do obrany proti britským těžkým obrněncům Mark IV a středním tankům Whippet a celkem pět jich vyřadil. Úspěch byl ale zkalen poruchami dalších exemplářů A7V a tím, že Francouzi jeden kus ukořistili. Němci se zbylé A7V snažili používat také v dalších bitvách během léta a podzimu 1918. Nikdy už však nedosáhli významnějšího úspěchu a řada jejich tanků byla zničena, těžce poškozena nebo je získali spojenci. Vůbec poslední nasazení německých tanků v 1. světové válce proběhlo 1. listopadu 1918 v bitvě u Sebourgu.

Různé varianty

Nepříliš dobré výkony A7V v těžkém terénu a zároveň dobré zkušenosti s použitím kořistních britských obrněnců vedly ke snaze Němců vyrobit tank s lepší průchodností. Tak vznikl jeden prototyp tanku s názvem A7V-U, který svým kosočtvercovým tvarem připomínal britské typy. Zkoušel se od května 1918. Nesplnil však očekávání, protože se špatně řídil a pásy se rychle zanášely pískem. Tento projekt byl nakonec zastaven.

Za zmínku stojí jistě snahy vyrobit na bázi A7V různá pomocná vozidla. Již zmíněný pásový nákladní vůz Überlandwagen (který se nazýval také Geländewagen nebo A7V-Raupenlastwagen) přepravil tři až čtyři tuny nákladu. Vzniklo asi třicet kusů tohoto vozidla, jež bylo na podzim 1918 omezeně nasazeno na frontu. Podvozkem z A7V disponovaly i dva prototypy s označením A7V „Flakpanzer“ a A7V „Schützengrabenbagger“; první nesl dvojici ukořistěných ruských protiletadlových kanónů ráže 76,2 mm, kdežto druhý představoval stroj pro kopání zákopů.

Plánovala se i spojovací verze A7V „Funkpanzer“ s velkou radiostanicí, ale ta realizována nejspíše nebyla. Z plánované stovky vozidel řady A7V bylo nakonec postaveno necelých šedesát kusů. Celkově chybná konstrukce neohrabaného tanku byla více než zřejmá. O to podivněji vyhlíží fakt, že ministerstvo války trvalo na realizaci dalšího projektu, proti němuž A7V vypadal takřka jako trpaslík. Návrh z června 1917 dostal název K-Wagen, neboli přiléhavě „Kolossal“.

Ocelový obr

Jednalo se o opravdu obrovský tank, jehož hmotnost měla podle různých dokumentů dosahovat 120 až 150 tun. Obrněnec měl na délku měřit bezmála 13 m a o pohon se měla postarat dvojice leteckých motorů Daimler-Benz. Celkový výkon téměř 1 000 kW měl stačit na rychlost 8 km/h. Osádka 27 mužů měla obsluhovat impozantní arzenál, čítající čtyři 77mm pevnostní děla a sedm 7,92mm kulometů. Zpočátku se uvažovalo rovněž o plamenometech.

Monstrózní K-Wagen by se hodil skutečně jen pro poziční válku, avšak sama poslední německá ofenzíva roku 1918 (tzv. „Kaiserschlacht“) naznačovala, že budoucnost válčení patří rychlému manévru. Německé velení doufalo, že obří tanky použije na přelomu let 1918 a 1919. K tomu už pochopitelně nedošlo a dva rozestavěné kusy K-Wagenu (jeden byl téměř hotový, druhý neměl motory) putovaly po válce do šrotu...

Planetární mlhoviny vznikají v závěrečné fázi vývoje hvězdy odvržením vnějších obálek plynu. Patří k nim i mlhovina Abell 33, která je neobvykle symetrická a na obloze vypadá jako dokonalý kruh. Nádherná modrá bublina se promítá do místa, kde ze Země vidíme i bližší jasnou hvězdu HD 83535, a společně pak připomínají diamantový zásnubní prsten. Planetární mlhovina Abell 33 se nachází přibližně 2 700 světelných let daleko v souhvězdí Hydry.

Stát se členem některé z výsadkových skupin nebylo nic snadného. K těmto úkolům byli vybíráni dobrovolníci, kteří museli mít nejen dobrou fyzičku a odolnou psychiku, ale být zároveň inteligentní a spolehliví.

Vybráno bylo celkem na 300 vojáků. Jejich úkoly vyžadovaly, aby prošli velmi tvrdým a náročným tréninkem, během něhož tři z nich zemřeli, a několik dalších bylo zraněno. Vše probíhalo ve spolupráci s britskou tajnou službou SOE (Special Operations Service), která zabezpečovala vybavení výsadků zbraněmi, vysílačkami a další nutnou výstrojí. Starala se také o transport desantů.

Při pohledu na lidskou tvář si rychle vytváříme prvotní postoj – někdo je nám zkrátka od pohledu sympatičtější, jiný méně. Tento náš prvotní postoj, který vědci označují za „implicitní asociaci“, se poté může měnit na základě našich dalších zkušeností s konkrétním člověkem či skupinou lidí. Zmíněného fenoménu se rozhodli využít vědci z Harvardovy univerzity – v letech 2002 až 2015 postupně sbírali data z jednoduchého vizuálního testu – respondenti měli v internetové aplikaci přiřazovat různým tvářím slova „dobrý“, „hezký“, „zlý“ a „špatný“. Důležité nebylo jen samotné hodnocení, ale rychlost „hlasování“.

Dobří a špatní lidé

Celkově se testu zúčastnilo více než 288 tisíc Evropanů – vizualizovaná výstupní data zpracovaná Tomem Staffordem z University of Sheffield obsahují jejich část – konkrétně odpovědi od 143 715 respondentů. Ve zveřejněných výsledcích chybí hodnocení Ruska.

TIP: Světový žebříček velkorysosti: Češi patří mezi nejméně štědrý národ na světě

Závěry této studie podle vědců ukazují, že Evropa není rasisticky neutrální – ve všech zemích respondenti častěji a rychleji přiřazovali negativní hodnocení lidem tmavé pleti než lidem se světlou pletí. Mediánové skóre celé Evropy je 0,374 bodu (přibližně stejné skóre má například Francie). Nejhůře v tomto srovnání vychází respondenti z etnicky poměrně homogenní České republiky, následovaní respondenty z Litvy, Běloruska a Ukrajiny.

(zdroj: University of Sheffield, CC BY 4.0)

Nejméně rasových předsudků mají podle studie lidé na Balkáně – konkrétně v Srbsku, Slovinsku, Bosně a v Chorvatsku. Výsledky Srbska a Slovinska ale mohou být do značné míry ovlivněny i výrazně podprůměrným počtem respondentů z těchto zemí. Ze zemí západní Evropy dosáhli nejlepšího skóre lidé z Irska, multikulturní Velké Británie, Norska, Rakouska a Švédska.

Střípek nelichotivého obrazu

Přestože je výsledek českých respondentů nelichotivý, sám Stafford varuje před jeho přílišným zobecňováním – zatímco britských respondentů bylo více než 50 tisíc, Čechů se zapojila jen necelá tisícovka (medián studie byl 1427 respondentů). Povaha sběru dat a výsledné srovnání také neumožňuje komplexní posouzení postojů v jednotlivých zemích. Přístup k menšinám a etnikům je podle Stafforda složitější a vícevrstvý. Ani v dalších ohledech nelze hovořit o reprezentativním sociologickém vzorku – respondenti se s velkou pravděpodobností rekrutovali z řad internetově protřelejších uživatelů se znalostí angličtiny. 

Skutečnost, že má Česká republika problém s rasismem, ale dokládá i dva roky starý průzkum, který během vrcholící uprchlické krize zpracovala Evropská komise. I v něm totiž Češi naprosto propadli v toleranci k minoritám a sexuálním menšinám.

Zvětšení kapacity disku, zrychlení výkonu, navýšení operační paměti, oprava základní desky, fyzické vyčištění počítače - to je jen střípek úkonů, které dodají vašemu MacBooku nebo iPhonu nový dech. 

Tam, kde jiní neuspěli, MacPodpora pokračuje

Nevýhodou řady servisů je to, že se sice postarají o váš počítač, ale ne například o mobilní telefon. Pak musíte běhat po celém městě a zařizovat servis různých zařízení na různých místech. To ovšem neplatí u firmy MacPodpora! 

Žádná závada není na obtíž

Zachrání vaše data, politý počítač, nebo třeba rozbitý LCD displej u iPhonu. Žádná závada u vašeho Applu není problém! Nemusíte se okamžitě se svým miláčkem loučit. Navíc je servis na počkání, a tak nebudete odříznuti od civilizace několik dnů.

MacBook nebo iPhone získají péči navíc

Kromě péče o rozbitá zařízení, poskytuje MacPodpora také vylepšení vašeho Macu. Šikovní technici vám pomohou zrychlit, vylepšit nebo vytunit váš stávající MacBook Pro/air či iMac. Současné parametry dokáží vylepšit až o 240 %! Načítání MacBooku, práce se soubory, kopírování či prohlížení webových stránek se až 3x zrychlí. 

Už nemusíte věčně na něco čekat! Už se nemusíte rozčilovat nad zpomalenou rychlostí! Svěřte své zařízení do rukou profesionálů a znovu si užívejte práci na svém počítači jako dřív. Nemusíte se spokojit s nižším výkonem, MacPodpora dodá vašemu zařízení nový dech.

A pokud zrovna uvažujete nad koupí nového Apple vybavení, MacPodpora může dodat cokoliv od Applu na operativní leasing. Od nového roku 2018 poskytuje také ve spolupráci s AppleLeasing - prémiový operativní leasing Apple zařízení s délkou leasingu 12 - 60 měsíců | 0 akontací | bez navýšení | a včetně pojištění náhodného poškození po celou dobu trvání smlouvy. Více na www.appleleasing.cz. 

Více informací o této Apple opravně či objednávkový formulář najdete na www.macpodpora.cz.

Pokud na rudé planetě doopravdy existují živé organismy, tak jsou velice vzácné. Naznačuje to objev vydatného zdroje energie v atmosféře Marsu. Je tam totiž neobvykle velké množství oxidu uhelnatého, který na Zemi mnohé organismy přeměňují na oxid uhličitý a získanou energii využívají ke svému růstu.

Podle astrobiologa Stevena Sholese z Washingtonské univerzity je to jako kdybychom objevili bohatě prostřený stůl. Stačilo by jenom jíst a jíst. Ale u toho stolu přitom nikdo nesedí. Živé organismy jsou tudíž na Marsu velmi vzácné nebo prostě a jednoduše neexistují.

U stolu nikdo nesedí

Sholes to propočítal a zjistil, že by za daných okolností na Marsu mohlo být jenom tolik organismů, že by to odpovídalo jedné miliardtině biomasy organismů na Zemi. To je méně než jeden mikrob na krychlový centimetr „půdy“ Marsu.

TIP: Nová teorie: Byl dávný Mars obyvatelný díky výtryskům metanu?

Neznamená to, že by na Marsu nemohl být život. Také není nezbytně nutné využívat bohatý zdroj oxidu uhelnatého. Kdyby ale na Marsu byly nějaké organismy, tak by bylo zvláštní, kdyby takto dostupnou energii nezužitkovaly. Prostor pro objevení života na rudé planetě se tím pádem dále zmenšuje.

Nadzvuková dopravní letadla se chystají na velkolepý comeback. Startup Boom Technology se domluvil s Richardem Bransonem, šéfem společnosti Virgin Galactic, a společně chtějí postavit nadzvukový dopravní letoun.

Nový stroj by měl létat rychleji než slavný Concorde a mnohem rychleji, než ostatní dopravní letadla. Poletí rychlostí Mach 2,2, čili 2 335 kilometrů za hodinu. Touto rychlostí urazí vzdálenost mezi New Yorkem a Londýnem za 3 hodiny 15 minut nebo vzdálenost mezi San Franciscem a Tokiem za 5 hodin 30 minut.

TIP: Nástupce Concordu: Boom ohlásil prototyp nadzvukového dopravního letounu

Zavést na druhý pokus nadzvukovou leteckou dopravu ale nebude snadné. Pokud se to povede, bude to znamenat velkou změnu v cestování. Prototyp nového letounu „Baby Boom“ by měl absolvovat první testovací let v roce 2018. A první dopravní letoun Boom s kapacitou až 55 cestujících by měl získat licenci k přepravě pasažérů kolem roku 2023.

Někteří lidé trpí onemocněním krve nebo imunity. Scházejí jim krevní buňky, které je nutné nějak nahradit. Nebývá to ale snadné a současné léčebné postupy přinášejí závažné nežádoucí účinky.

V lidském těle je kostní dřeň místem, kde za normálních okolností z kmenových buněk vznikají krevní buňky. Pokud má někdo kostní dřeň poškozenou nebo nefunkční, tak mu v dnešní době mohou transplantovat zdravé buňky kostní dřeně. Problém je v tom, že je nejprve nutné pro ně udělat místo a zlikvidovat původní kostní dřeň. To obvykle vyžaduje drsné zákroky, které ohrožují zdraví a někdy i život pacienta.

TIP: Transplantace lidských kmenových buněk vrátila zrak pokusným králíkům

Vědci proto vyvinuli implantát, který funguje jako syntetická kost s kostní dření. Po voperování do těla pacienta dokáže tato umělá kostní dřeň vyrábět potřebné krevní buňky, aniž by bylo nutné drasticky ničit původní kostní dřeň.

Keře libavek jsou podobné brusnicím, od nichž se ale mimo jiné liší stavbou plodů. Plod totiž sice vypadá jako bobule, ale jde o tobolku, která je uzavřená ve zdužnatělém kalichu. Libavky mohou být nízké plazivé keříky, ale některé druhy, jako třeba himálajská Gaultheria fragrantissima, jsou menší stromy vysoké kolem pěti metrů.

Listy libavek bývají střídavé, poměrně velké ale u části vysokohorských druhů drobné. Květy mají baňkovitě srostlou korunu a obvykle vytváří husté květenství. Jen u některých druhů vyrůstají jednotlivě. Většina druhů obsahuje fyziologicky aktivní látky, které mají rozsáhlé využití v medicíně. Některé tropické druhy jsou halucinogenní.

TIP: Věděli jste, že i rostliny spolu komunikují?

Latinský název rodu je holdem vzdaným Jean Francois Gauthierovi (1708-1756), nadšenému amatérskému botanikovi. Gauthier byl oficiálním královským lékařem kanadské provincie Quebec a mimo jiné založil i první meteorologickou stanici v Kanadě.

Libavka polehlá

(Gaultheria procumbens)

Tento nízký plazivý stálezelený keřík se šíří podzemními výběžky a vytváří husté koberce. Listy jsou lesklé, tmavě zelené, v zimě se můžou barvit do purpurova. Plody jsou červené, a protože je nežerou ptáci ani hlodavci, vydrží na rostlině až do jara.

Tato libavka byla významnou léčivou rostlinou Indiánů. Používali ji při léčbě bolesti a jako podpůrný prostředek při lovu nebo nošení těžkých břemen. Libavka má analgetické účinky, používá se také proti nadýmání a je močopudná. Zevně se aplikuje při léčbě akutních případů revmatismu, ischiasu, bolesti svalů, při úrazech a neuralgiích. Je obsažena v kosmetických přípravcích proti celulitidě, ale ve větším množství způsobuje podráždění. Větší množství požité vnitřně je toxické. Hlavní účinnou látkou této libavky je methyl salicylát.

Velikost: 15 cm
Barva plodu: červená
Rozšíření: východ Severní Ameriky. 
Ekologie: v přírodě roste na písčitých či rašelinných půdách v lesích
Pěstování: pěstuje se jako půdopokryvná rostlina v lehkých kyselých půdách na přistíněném stanovišti

Libavka shallon

(Gaultheria shallon)

Hustý výběžkatý stálezelený keř se vzpřímenými či prohnutými větvemi dorůstá do výšky jednoho metru, zřídka je i vyšší. Letorosty jsou hustě žláznatě chlupaté. Listy jsou 5–10 cm dlouhé, květy se shlukují v jednostranném hroznu.

Plody jsou jedlé. Požívají se čerstvé nebo sušené a v Americe se z nich pečou koláče. V zavařeninách jsou kombinovány s plody mahónie, které mají ostrou chuť. Mladé listy je možné použít pro přípravu salátu, ochucují se jimi také rybí polévky.

Velikost: 1 m
Barva plodu: černá
Rozšíření: západ Severní Ameriky od Aljašky po Kalifornii
Ekologie: písčité a rašelinné půdy ve stínu jehličnatých lesů, ve vhodných podmínkách často tvoří souvislé keřové patro.

Pernetye zašpičatělá

(Gaultheria mucronata, synonymum Pernettya mucronata)

Vzpřímený, hustě větvený keř, který se šíří podzemními výhonky. Listy jsou tuhé, oválné či vejčité. Při dotyku nepříjemně píchají, připomínají myrtu. Rostliny jsou cizosprašné. Plody jsou jedlé jak syrové tak vařené, ale chutnají nevýrazně.

Velikost: kolem půl metru, v přírodě vyšší
Barva plodu: červená, zřídka bílá či růžová
Rozšíření: jižní Chile, kde tvoří porosty
Ekologie: podrost vlhkých lesů, na rašeliništích a při horní hranicí lesa
Pěstování: choulostivá dřevina; stanoviště volíme světlé, půda je stále mírně vlhká, kyselá, přes zimu kryjeme chvojím