Nejtenčí elektrické drátky světa vyrobili z kousíčků diamantů a atomů mědi
Extrémně jemné elektrické nanodrátky by mohly nalézt velmi široké uplatnění
Fyzici ze Stanfordu vynalezli nejtenčí elektrické drátky na světě. Mají průměr jenom pár atomů a k jejich konstrukci badatelé použili nepatrné kousky diamantů. Aby je bylo možné vidět pouhým okem, musí jich být pohromadě desítky tisíc.
Základní stavební jednotky těchto nanodrátků se vlastně vyskytují v ropných směsích. Ve Stanfordu je izolovali, připojili k nim atomy síry a pak i ionty mědi, a nakonec je poskládali k sobě pomocí přitažlivých van der Waalsových sil, které vznikají na základě fyzikálních vlastností molekul. Stejné síly umožňují gekonům lézt po skle.
TIP: Nová látka s nanotechnologií vyrábí a zároveň uchovává energii
Takto vytvořené nanodrátky, v nichž vodič tvoří atomy mědi a izolační vrstvu základní stavební jednotky diamantů, by se mohly uplatnit v nositelné elektronice, optoelektronice nebo třeba v nových typech supravodivých materiálů.
Další články v sekci
Žádné dobré zprávy: Rychlonozí gepardi se řítí vstříc svému vymření
Počet gepardů v poslední době dramaticky klesá. Máme se obávat nejhoršího?
Gepardi štíhlí jsou známí jako nejrychlejší suchozemská zvířata světa. Mohou vyvinout rychlost až 100 kilometrů za hodinu a vzhledem ke schopnosti úžasným způsobem měnit zrychlení jsou považováni také za jedny z nejhbitějších savců. Ale ani to je možná nezachrání.
Podle nedávné zprávy Londýnské zoologické společnosti dnes zůstává na světě pouhých 7 100 gepardů a jejich počet neustále rychle klesá. Gepardi rovněž vymizeli na 91 procentech území, které obývali před rokem 1900. Dnes žijí na pouhých 725 tisících kilometrech čtverečních.
Například v Zimbabwe, kde je jejich populace dobře zdokumentovaná, došlo k dramatickému poklesu počtu gepardů v posledních 16 letech. V roce 2000 jich tam žilo 1 200, dnes jich je asi 170.
TIP: Nečekané oběti válek: Ve volné přírodě jsou tři poslední adaxové núbijští
Hlavní problém gepardů spočívá v tom, že k životu potřebují velký prostor. Proto jsou obzvláště citliví na ztrátu území, kde se mohou vyskytovat.
Další články v sekci
Za vytvoření přírodních krás Národního parku Arches v americkém Utahu jsou zodpovědné voda a led, extrémní teploty a rozsáhlá podpovrchová ložiska soli. Tyto přírodní síly během milionů let vytvořily místo s největší koncentrací skalních oblouků na světě. Na ploše 30 000 hektarů se nachází více než 2 000 skalních bran, z nichž nejmenší jsou asi metrové a nejdelší Landscape Arch překlenuje vzdálenost 91 metrů.
TIP: Kanadský národní park Banff aneb Barvy javorového listu
Park leží na obrovském solném ložisku, které se zde vytvořilo před 300 miliony let, když bylo na místě dnešních skalních divů moře. To ustoupilo a zůstala stovky metrů silná vrstva soli. Na ní se v průběhu dalších let usadila vrstva naplavenin a navátých materiálů, které se během věků přetvořily působením tlaku ve skálu. Sůl tlak více než kilometr silné vrstvy hornin nevydržela a celé oblasti skal kolabovaly, takže skály praskaly a vytvářely osamocené útvary. Povrchová eroze poté vykonala své a vysoustružila formace, které obdivují návštěvníci z celého světa.
Další články v sekci
Curtiss H‑75A: Stíhačka, na které létali i českoslovenští piloti ve Francii
Americký stíhací letoun první generace představoval dolnoplošník s celokovovou konstrukcí
S čs. letectvím je za druhé světové války významněji spojeno pouze několik letadel americké konstrukce. Ze stíhaček jde především o Curtiss H‑75A. Naši letci se s tímto strojem setkali během své služby ve francouzské Armée de l'Air na přelomu let 1939 a 1940. Během německé ofenzivy na jaře 1940 v jeho kabinách dosáhli nemalých úspěchů v bojích proti přesile Luftwaffe. Vývoj zahájil konstrukční tým firmy Curtiss v roce 1934.
Nový typ dostal podobu jednomotorového jednomístného samonosného dolnoplošníku s celokovovou konstrukcí, krytou kabinou a zatahovacím podvozkem. Prototyp vzlétl v dubnu 1935 a po četných úpravách se dostal do sé‑ riové výroby. Pro USAAC bylo v letech 1937–1939 vyrobeno 213 letadel. Typ se široce exportoval, celkem v letech 1937–1941 Curtiss prodal do zahraničí 753 exemplářů různých verzí.
Curtiss H-75A1
- Rozpětí: 11,37 m
- Délka: 8,79 m
- Vzletová hmotnost: 2 680 kg
- Max. rychlost: 486,5 km/h
- Dostup: 9 700 m
- Dolet: 1 470 km
- Pohonná jednotka: 1× hvězdicový Pratt & Whitney R-1830 SCG Twin Wasp o 708 kW
- Výzbroj: 4× 7,5mm kulomet
- Osádka: 1 muž
- Uživatelé (všechny verze): Argentina, Brazílie, Čína, Finsko, Francie, Jihoafrická unie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Írán, Peru, Portugalsko, Thajsko, USA, Velká Británie
Dalších nejméně 25 strojů bylo v licenci postaveno (či sestaveno z Curtissem dodaných komponentů) v Argentině a Indii. Mateřská firma letouny zahraničním zákazníkům nabízela ve dvou základních provedeních. Početněji byly zastoupeny výkonnější varianty se zatahovacím podvozkem, poháněné motory Pratt & Whitney R‑1830 Twin‑ Wasp a Wright GR‑1820 Cyclone.
Většina z nich nesla tovární označení H‑75‑A. Právě tato provedení zakoupila jako H‑75A také Francie. Curtiss úspěšně vyvážel také stroje v jednodušší odleh‑ čené variantě s pevným podvozkem (Model 75H, 75M, 75N a 75O). Stroje jednoduššího provedení byly poháněny motory Wright GR‑1820 Cyclone.
Další články v sekci
Vesmírné snímky roku 2016 (2): Start rakety Ariane 5 a pohlednice z Měsíce
Prohlédněte si druhou část výběru 30 nejlepších vesmírných snímků uplynulého roku…
Rok 2016 byl plný výjimečných objevů a snímků z vesmíru. Díky sondě Cassini jsme mohli spatřit prstence Saturnu v nové perspektivě, prohlédli jsme si doposud neviděná místa na Měsíci, nahlédli jsme do hlubin jedné z nejjasnějších galaxií. Díky astronautům z NASA, ESA, JAXA a dalších vesmírných agentur jsme spatřili obrazy, jaké jsme nikdy dřív neviděli. Prohlédněte si také první část našeho výběru nejlepších vesmírných fotografií uplynulého roku. Na třetí a závěrečnou část se můžete těšit 30. prosince.
Další články v sekci
Japonská pizzerie odpískala plán na doručování objednávek pomocí sobů
Zatímco ve světě doručovací služby pomalu přebírají drony, pizzerie v Japonsku chtěla doručováním jídla pověřit cvičené soby. Proč z plánu nakonec sešlo?
Japonsko letos zasáhla nebývale „bílá“ zima, jež značně komplikuje život poslíčkům, kteří rozvážejí zákazníkům do tepla jejich domovů objednanou pizzu. Společnost Domino’s se proto v rámci příprav na svátky rozhodla vycvičit soby, kteří by zásilky pod taktovkou doručovatelů tahali na speciálních saních.
Nápad, který vypadal naprosto bláznivě, se z počátku jevil poměrně životaschopně a zástupci pizzerie neskrývali své nadšení. Sobi totiž zvládají zasněžený terén daleko lépe než například motorky. Každé spřežení mělo být vybavené GPS vysílačem, a zákazníci jej tak mohli sledovat, zatímco čekali na svou objednávku.
Později se ale ukázalo, že sobí poslíčci jsou jednoduše nepoužitelní. Parohatí doručovatelé se projevili jako obtížně zvládnutelní a děsili se prý štěkotu psů. Pizzerie tak nyní přišla s nový plánem – živé soby nahradí motorová stylizovaná sobí vozítka.
Další články v sekci
Přemysl Otakar versus Alexandr Veliký: Historie nejstaršího českého eposu
Evropská středověká epika si vybrala za vzor Alexandra Velikého. Jeho život se stal předlohou pro mnoho autorů, kteří v jeho činech viděli skutky svých vládců
Život a skutky makedonského vládce se objevují ve středověké literatuře snad každé země. Toto oslavné dílo dostalo i svůj jednotný název – Alexandreida. Pro křesťanský svět byla představa dokonalého panovníka, který i přes svou odvahu zemřel mladý, lákavá. Každý národ si v jeho činech našel to své a najednou tu stál Alexandr Veliký jako křesťanský rytíř bojující za svatou věc proti pohanům.
Neohrožený český panovník
Pod maskou Alexandra vystupuje Přemysl Otakar II., který stejně jako jeho slavnější makedonský předchůdce pronikal za hranice vlastní země a za vše zaplatil zradou svých pánů. Autor se snažil do antického světa propašovat ryze česká témata. V Alexandrově průvodu se například objevují čeští panoši. Alexandra pojal klasickým středověkým způsobem, jako idealizovaného kladného hrdinu se všemi ctnostmi středověkého rytíře.
Staročeský autor použil alexandrovské téma k vykreslení poměrů za posledních Přemyslovců. Dovoluje si vyjádřit i svůj pohled a názor na celou situaci, vyzdvihuje ideálního panovníka a vyjadřuje odpor ke všemu německému. To je krásně vidět v líčení Alexandrova dobytí Babylonu: „Hi to by se státi mohlo, / ač by to co již pomohlo, / že Němci, již sú zde hostie, / chtie doždati, by na mosče / Praže, jehož Bóh snad nechá, / Nebylo viděti Čecha: / hi mohlo by sě brž státi, / by jich bylo nevídati.“
Další články v sekci
Luxusní sídlo šlechtičny, která projela nahá městem na koni, je na prodej
Luxusní viktoriánské sídlo, ve kterém bydlela odvážná lady Godiva, je na prodej za velmi lákavou cenu – rovné 3 miliony liber
Podle pověsti osvobodila lady Godiva obyvatele města Coventry od nelidských daní. Krásná šlechtična prosila tak dlouho svého manžela, hraběte Leofrika z Mercie, aby snížil lidem daně, až její prosby vyslyšel. Mělo to ale jednu podmínku – lady musela projet na koni městem úplně nahá a nikdo na ni nesměl ani pohlédnout. Podle pověstí, odvážná lady manželovu podmínku dodržela a „oděná“ pouze do svých rusých kadeří, městem skutečně projela.
Viktoriánské sídlo hraběte Leofrika z Mercie a lady Godivy je nyní na prodej. Honosná stavba nabízí deset ložnic, pět koupelen, velké sály i odpočinkové pokoje, krytý tenisový kurt, bazén, vlastní zahrady, stáje pro koně i garáže pro auta. To vše na více než tisícovce metrů obytné plochy a 13 hektarech okolních pozemků. Za nejzajímavější stavbu patřící k sídlu je považována původní středověká kaple. Pokud si tedy potrpíte na viktoriánskou tradici staré Anglie, musíte si pospíšit – panství je k mání za velmi lákavou cenu – rovné 3 miliony liber, v přepočtu tedy zhruba 93 milionů korun.
Další články v sekci
Francie má první solární silnici na světě: Měří kilometr a stála 130 milionů
Francouzská ministryně životního prostředí Ségolène Royalová oficiálně otevřela první solární silnici na světě. Měří jeden kilometr a má vyprodukovat dostatek energie pro pouliční osvětlení města
První solární silnice se nachází ve městě Tourouvre au Perche na severu Francie. Kilometrový úsek silnice je součástí plánovaného projektu, který zahrnuje až tisíc kilometrů solárních silnic. Pilotní část bude nyní testována po dobu dvou let a poté vyhodnocena.
TIP: V Nizozemsku byla otevřena první solární cyklostezka
Solární panely použité na stavbu silnice jsou opatřeny vrstvou speciální křemíkové pryskyřice, která je má chránit před poškozením. Projekt počítá s denním zatížením okolo 2 tisíc automobilů. Ročně by měla silnice vyprodukovat okolo 280 megawatthodin, což by podle odhadů mělo pokrýt potřeby veřejného osvětlení v tři a půl tisícovém městečku Tourouvre.
Oblast, v níž Tourouvre leží, má podle statistik jen okolo 44 výrazně slunečných dnů ročně. Denní výkon silnice se má v těchto podmínkách pohybovat okolo 760 kWh, v letních měsících by silnice měla produkovat až 1 500 kWh. Vybudování prvního kilometrového úseku solární silnice vyšlo francouzské poplatníky na 5 milionů eur, v přepočtu tedy zhruba 130 milionů korun.
Další články v sekci
Naděje pro kolonisty? Podle sondy GRAIL jsou na Měsíci velké lávové tunely
Na Měsíci možná existují ohromné podzemní prostory, kde by mohla vyrůst celá města
V místech, kde na Zemi rychle proudí láva, mohou v lávových kanálech vzniknout pevné stropy. Po vyprázdnění kanálu pak v takovém případě vznikne podzemní lávový tunel, který může měřit i několik kilometrů. Vědci americké Purdueho Univerzity nyní analyzovali data z dvojice sond NASA Grail (Gravity Recovery and Interior Laboratory), které mapují gravitační pole Měsíce, a jsou přesvědčeni, že podobné podzemní lávové tunely jsou i na Měsíci.
Měření sond GRAIL nasvědčují tomu, že ve hmotě pod povrchem Měsíce jsou místa s různou hustotou. Badatelé vzali data sond GRAIL a společně se snímky povrchu Měsíce je zpracovali počítačovým modelem.
Města v měsíční tunelech
Výsledky modelování ukazují, že na Měsíci existují velké podzemní lávové tunely. Vzhledem k mnohem menší přitažlivosti Měsíce by mohly být přímo obrovské, prý až o šířce kolem 5 kilometrů. A navzdory takovým rozměrům by měly být více méně spolehlivě stabilní.
TIP: Základna na Měsíci: Evropa chce začít se stavbou do roku 2030
Pokud měsíční podzemní tunely existují, mohly by v nich fungovat nejen základny, ale celá města. Podzemí by bylo mnohem více chráněné před kosmickým zářením i meteority, a kolonistům by se tam lépe udržovaly podmínky nutné k životu.