Mount Everest má konkurenci

Tvrzení: Mount Everest je nejvyšší hora světa
Skutečnost: Může to být i Mauna Kea nebo Chimborazo

Mount Everest se podle posledních měření tyčí do výšky 8 850 metrů a s náskokem více než dvou set metrů před vrcholem K2 (8 611 m n. m.) je suverénně nejvyšší horou světa. Jenže hory nejsou vyhlídkové věže a s jejich výškou je spojena jedna zásadní otázka: Co a odkud vlastně měřit? Everest je bezpochyby nejvyšší horou měřeno od hladiny moře, ale pokud bychom sáhli po jiné metodologii, rázem se vynoří dva vážní konkurenti.

V prvé řadě je to havajská sopka Mauna Kea, která by se na čelo žebříčku dostala při měření od základny po vrchol: špici má sice jen 4 245 metrů nad hladinou moře, ale její stěny padají až do hloubky 5 959 metrů pod hladinu. Celková výška tedy činí 10 204 metrů! Druhým vyzyvatelem je pak ekvádorská hora Chimborazo (6 310 m n. m.), která ovšem Mount Everest předčí pouze v případě, že by se brala v potaz vzdálenost vrcholu od středu Země: vrchol Chimboraza se nachází 6 384 404 metrů od středu planety, zatímco u Everestu je to jen 6 381 670 metrů. Kvůli rotaci je totiž Země zploštělá a místa podél rovníku leží od středu planety nejdál.

Čínskou zeď neuvidíte

Tvrzení: Velkou čínskou zeď uvidíte z Měsíce pouhým okem
Skutečnost: Neviděli byste ji ani silným dalekohledem

Podle velmi dlouho tradované „pravdy“ je Velká čínská zeď jedinou lidmi vytvořenou stavbou, která je pouhým okem viditelná z Měsíce vzdáleného průměrně 385 000 km. Jenže z našeho přirozené ho satelitu jsou z lidských výtvorů na Zemi pozorovatelná jen noční světla především v oblasti velkých aglomerací. Zeď by však okem nebyla vidět, ani kdyby ji Číňané nasvítili jako vánoční stromek. Dokonce ani s poměrně výkonným dalekohledem ji není snadné detekovat. Stavba je totiž nesmírně dlouhá, ale v nejširším místě měří jen devět metrů a navíc má stavební materiál stejnou barvu jako okolní krajina. Při dokonalých optických podmínkách by mohl být z Měsíce pouhým okem zachytitelný jen objekt, který má v průměru zhruba 110 km a víc. 

Jazyk nemá zóny

Tvrzení: Každá část jazyka vnímá jinou chuť
Skutečnost: Všechny části jazyka umí určit všechny chutě

I do učebnic biologie se dostala mapa jazyka, která přehledně ukazuje, jak tento náš nedocenitelný pomocník vnímá jednotlivé druhy chutí: chuťové pohárky na špičce cítí sladké chutě, slanost vnímají postranní části hned za špičkou, kyselost pak opět obě okrajové části hned za receptory slanosti a hořkost zaznamenává zadní část jazyka. Teprve před necelými čtyřiceti lety se definitivně ukázalo, že tato krásná teorie je bezmála sto let opakovanou nepravdou, kterou se nikdo z vědeckého světa prostě jen nepokusil vyvrátit. Přitom lze neplatnost zmíněného tvrzení snadno prokázat: stačí, když si například na úplnou špičku jazyka dáte sůl – nepochybně i tak poznáte, že krystalky jsou slané. Pravda je, že celá plocha jazyka dokáže vnímat všechny čtyři typy chutí. Každý z chuťových pohárků totiž obsahuje 50–100 receptorů vyhrazených každé chuti. 

Chameleoni se nesnaží schovat

Tvrzení: Chameleoni se zbarvují podle okolí
Skutečnost: Barvu mění z jiných důvodů

Chameleoni jsou úžasná stvoření. Pozornost přitahuje jejich zvláštní trhavý pohyb, „vystřelovací“ jazyk, kterým dokážou obratně lovit hmyz, nebo oči stáčející se v nepravděpodobných úhlech na všechny strany zcela nezávisle na sobě. Nejvíc úžasu ovšem vyvolává jejich schopnost libovolně měnit barvy, což jim umožňuje maskovat se v nejrůznějších typech prostředí. Má to ovšem háček – velká většina chameleonů se vůbec nedokáže vědomě maskovat podle různého prostředí. Změna zabarvení jednak není libovolná a navíc je vyvolána různými faktory, jako jsou rozčilení, strach nebo páření. Pro splynutí s přirozeným okolím jim většinou bohatě stačí nehýbat se, čehož v přírodě hojně využívají.

Smyslů není jen pět

Tvrzení: Lidé mají pět smyslů
Skutečnost: Napočítali bychom jich až deset

Většina lidí na otázku „Kolik má člověk smyslů?“ bez zaváhání odpoví, že pět: zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Toto rozdělení sice uznávali už řečtí filozofové, ale moderní věda tvrdí, že do zmíněné definice spadá mnoho dalších schopností vnímat okolní svět. Patří mezi ně smysl pro rovnováhu (tedy vlastně způsob vnímání a zohlednění gravitačního pole), dále rozeznávání tepla a chladu, schopnost cítit bolest nebo takzvaná propriorecepce, tedy vnímání polohy a pohybu jednotlivých částí těla. Kromě výše jmenovaných „nadstandardních“ smyslů by se podle přesvědčení mnoha odborníků měl mezi smyslové vjemy počítat i pocit hladu a žízně. Ačkoliv si je jen málokdo vědom, že výše zmíněné smysly jsou plnohodnotnými partnery tradiční pětky, na jejich funkci a důležitosti to nic nemění. 

Na jedné thajské univerzitě nedávné chytili studenty medicíny, kteří používali pokročilé „špionážní“ vybavení při skládání lékařské zkoušky. Měli k dispozici chytré hodinky s výsledky testů, a také kameru zabudovanou v brýlích.

TIP: Američtí vědci zjistili, že nejčastěji podvádí vědci z USA

Šlo o tři studenty, kteří skončili ve vězení. Jejich případ v Thajsku vzbudil velké pohoršení, hlavně kvůli tomu, že šlo o budoucí lékaře. Podobné případy ohrožují pověst celé medicíny. Zároveň se ale našlo nemálo komentářů, které studenty chválily pro jejich vynalézavost.

Periodická kometa 252P/LINEAR, která se v březnu a dubnu dostala do blízkosti Země, patří pro pozorovatele oblohy mezi největší letošní překvapení. Svou očekávanou maximální jasnost (okolo 9 až 10 mag), dokázala tato vlasatice předčít několikanásobně a v maximu (21. března) dosahovala jasnosti okolo 4 mag. Na obloze tak měla zhruba pětinásobek velikosti Měsíce v úplňku.

Letošní průlet komety 252P/LINEAR byl jedním z nejbližších – k Zemi se vlasatice přiblížila na vzdálenost 5,4 milionů kilometrů, tedy zhruba 14× větší vzdálenost než dělí naši planetu a Měsíc. Kometa 252P/LINEAR byla objevena v roce 2000, v průměru měří 100 až 400 metrů a její příští návštěvu můžeme očekávat opět v roce 2021.

K čemu jsou vlastně ve válce pistole? Jsou přesné pouze na velice krátké vzdálenosti a jejich ničivou sílu se samonabíjecími puškami či samopaly nelze srovnávat. Přesto se tradičně těší velké popularitě a také ve druhé světové válce po nich byla ve všech armádách na všech bojištích velká poptávka. Možná je to tím, že jde o poměrně malou věc, která představuje vojákův opravdu „osobní“ majetek a k níž si buduje bližší vztah snáze než k pušce. Může být i prostředkem poslední záchrany, který umožní přežít v boji na krátkou vzdálenost. Její symbolický význam podtrhuje i fakt, že je standardní zbraní důstojníků. To vše platí i pro jednu z nejslavnějších pistolí druhé světové války, sovětský Tokarev TT-33.

Náhrada za revolver Nagant

Sovětská armáda v počátcích své existence používala především výzbroj ještě z carské éry. Mezi krátkými ručními zbraněmi to byl legendární revolver Nagant vz. 1895, ve své době vysoce kvalitní (a dodnes oblíbený) typ, který ale morálně rychle zastarával. Proto v roce 1930 padlo rozhodnutí zavést do výzbroje samonabíjecí pistoli s řadovým zásobníkem.

Následovala soutěž a zkoušky, z nichž jako nejlepší vyšel typ konstruktéra Fjodora Vasiljeviče Tokareva ze zbrojovky v Tule. Podle příjmení konstruktéra, jména města a roku vstupu do výzbroje dostala název TT-30 a armáda objednala prvních tisíc sériových kusů. Záhy ale došlo k rekonstrukci zbraně, jež se dotkla většiny jejích součástí, byť fakticky šlo jen o menší změny provedené především v zájmu zvýšení spolehlivosti.

Tak vznikla TT-33, jež se měla stát standardní pistolí Rudé armády, zvláště pak důstojníků. Nejednalo se ovšem o nějaký zvláště prioritní zbrojní program, a tak produkce tokarevů, resp. nahrazování nagantů běželo poměrně pomalu. Teprve vypuknutí války vedlo k výraznému urychlení tohoto procesu, ačkoliv naganty z výzbroje zcela zmizely až po skončení války.

Sovětská pistole TT-33 vyrobená v roce 1937 v Tule (foto: Wikimedia Commons, Michael Tsay, CC BY-SA 4.0)

Konstrukce TT-33 byla inspirována mechanismem, který vymyslel proslulý konstruktér John Browning a který využívá pohon krátkým zákluzem hlavně; uzamčení závěru probíhá pomocí vykývnutí hlavně směrem dolů, vlastně podobně jako u neméně legendární americké pistole Colt M1911, za jejíž přibližný ekvivalent lze TT-33 považovat.

To platí i z hlediska použitého střeliva, protože sovětská zbraň používá výkonný náboj ráže 7,62 mm, kterému se dnes běžně říká „náboj Tokarev“. Na rozdíl od většiny pistolových nábojů dokáže probíjet většinu neprůstřelných vest, zvláště při použití vojenského střeliva s ocelovým jádrem (které je však v ČR pro civilní účely zakázané).

Úspěšná zbraň míří do světa

TT-33 se stala první samonabíjecí poloautomatickou pistolí zařazenou do výbavy Rudé armády. Výborně se osvědčila i v nejtěžších podmínkách, k čemuž velmi přispěly drobné změny, které Fjodor Tokarev v konstrukci oproti zahraničním vzorům provedl. Šlo například o vývodky vyfrézované ve stěnách bicího ústrojí, které se staraly o spolehlivé podávání nábojů ze zásobníku.

Právě ono bývalo slabým místem samonabíjecích pistolí. Podávání u nich totiž záviselo na vývodkách samotného zásobníku, které se poměrně snadno poškodily, což pak způsobilo selhání celé zbraně. Konstruktér také dal přednost jednoduššímu jednočinnému spoušťovému mechanismu, kde bylo třeba kohout před první ranou ručně natáhnout, ale který přinášel vyšší odolnost a spolehlivost.

Zvláštností TT-33 je, že nemá pojistku jako samostatnou součást a zajištění se provádí pootočením bicího kohoutu do příslušné polohy. Mimořádná jednoduchost spolu se sovětským vlivem způsobily rychlý nárůst popularity pistole ve východní Evropě i jinde ve světě.

Do výzbroje ji zavedly řady armád střední a východní Evropy, přičemž Československo bylo jednou z mála výjimek a pro náboje Tokarev zde byla přestavěna pistole vz. 52. V mnoha státech se rozběhla i licenční či bezlicenční výroba kopií povedené sovětské zbraně. Z řady zahraničních variant stojí za zmínku pistole Tokagypt; určena byla pro potřeby egyptské policie a od originálu se odlišuje zejména použitím munice typu 9 mm Parabellum.

TIP: Pistole vz. 52: Československou zvláštnost si oblíbili italští levicoví teroristé

Různé kopie TT-33 se stále vyrábějí přinejmenším v Číně a KLDR a druhá uvedená země ji používá i coby standardní zbraň, což stále platí také pro řadu zemí třetího světa. V ruské armádě již TT-33 oficiálně neslouží, jelikož ji vystřídaly novější 9mm zbraně, je však známo, že řada důstojníků na tuto svého času vynikající pistoli dodnes nedá dopustit. 

Na Stanfordu vyvinuli humanoidního robota s umělou inteligencí pro průzkum oceánu. Jmenuje se OceanOne a je to momentálně jediný existující robot, který se může potopit a pracovat pod vodou podobně, jako lidský potápěč.

OceanOne původně vznikl kvůli průzkumu hlubin korálových útesů v Rudém moři, které jsou pro lidské potápěče příliš nebezpečné. Svou první průzkumnou plavbu ale robot absolvoval při průzkumu vraku francouzské lodi La Luna, která byla součástí loďstva krále Ludvíka XIV.

TIP: Podvodní autonomní dron může operovat pod hladinou celé měsíce

La Luna se nachází v hloubce 100 metrů, ve Středozemním moři jižně od pobřeží Francie. Vrak je plný pokladů a od jeho potopení se ho zřejmě nedotkla lidská ruka. Vývoj mechanického potápěče OceanOne bude ještě pokračovat, už teď ale vzbudil pozornost. V oceánu čeká tyto roboty spousta práce.

Adaxové núbijští (Addax nasomaculatus) jsou poměrně velké antilopy, které jsou dobře přizpůsobené životu v písečné i kamenité poušti. Jsou aktivní v noci, neboří se do písku a nepotřebují příliš mnoho vody. K životu jim stačí voda, kterou přijmou s potravou, což bývají pouštní trávy nebo keře.

Ještě nedávno adaxové žili v pásu pouští a polopouští od Západní Sahary a Mauretánie až pod Súdán. Postupně se ale ocitli na pokraji vyhubení. Místní lidí je loví kvůli dobrému masu a kůži. Při nedávném sčítání v roce 2010 jich bylo objeveno kolem 200.

Letos na jaře už vědci při leteckém průzkumu velké části pouště neobjevili už ani jednoho adaxe. Až po intenzivním pozemním pátrání se jim povedlo objevit tři nervózní adaxe, zřejmě úplně poslední ve volné přírodě.

Na jejich vymizení má hlavní podíl zhroucení vlády v Libyi, rovněž boje v Nigérii a Mali, a také těžba ropa v Nigeru, kde vojáci, určení k ostraze čínských těžebních zařízení ulovili a snědli adaxe, kdykoliv na ně narazili.

TIP: Na světě jsou už jenom tři poslední severní nosorožci tuponosí

Přes vymizení adaxů v poušti ale jejich bezprostřední vymření nejspíš nehrozí. V zajetí jsou totiž poměrně hojní a dobře se rozmnožují. Pokud se zlepší situace v Sahaře, mohli by se adaxové do volné přírody vrátit.

Všichni známe našeho otce vlasti, svatořečeného Václava, kterého zákeřně zavraždil jeho mladší bratr Boleslav, a to ve Staré Boleslavi. Proč? Aby se sám stal knížetem! Je to ale skutečně tak?

Budu lepším vladařem!

Když se totiž podíváme historii na zoubek, zjistíme, že jestli se někdo nechoval vlastenecky, byl to Václav, který platil německému císaři tzv. tribut. Tím mimo jiné hněval svého pro národní zájmy bouřícího bratra Boleslava. Jeden z výkladů událostí, který nastínil i respektovaný Dušan Třeštík, je dokonce velmi odlišný od tvrzení křesťanských legend: „Mladšího bratra Boleslava, který měl s Václavem neustálé spory, onoho rána rozlítila povýšenost, s níž ho kníže oslovil. Tasil meč a vrhl se na Václava. Kníže ho však odzbrojil a povalil na zem. Na Boleslavovo volání o pomoc přiběhli jeho družiníci. Viděli Václava, jak s mečem v ruce stojí nad ležícím bratrem! Vrhli se svému pánovi na pomoc a knížete, který nestačil prchnout do kostela, ubili.“ 

Bratrovraždu lze ale i tak jen stěží obhajovat. Nicméně Boleslav poté vládl opravdu energicky a sebevědomě a je označován za jednoho z nejúspěšnějších vladařů, kteří upevnili českou státnost! V roce 938 nechal dokonce Boleslav I. převézt ostatky Václava do Prahy a pohřbít v rotundě sv. Víta. Na jejím místě stojí dnes stejnojmenná katedrála. 

Jak vypadala atmosféra Země před 3 miliardami let? Podle dvojice profesorů z washingtonské univerzity byla mnohem, mnohem řidší než ta dnešní. Obsahovala výrazně vyšší obsah dusíku a tlak odpovídal zhruba podmínkám, jaké dnes panují ve výškách okolo 5 tisíc metrů nad mořem.

Tenčí atmosféra také znamenala, že na Zemi bylo podstatně chladněji, než je tomu dnes. Na její povrch také dopadalo výrazně vyšší množství ultrafialového záření a do jisté míry připomínala podmínky, jaké známe z některých exoplanet. Nižší tlak ale znamenal také vyšší koncentraci skleníkových plynů – zejména vodní páry, ale i metanu a oxidu uhličitého. Svá tvrzení opírají Sanjoy Som a Roger Buick o analýzu vzduchových bublin zachycených před 2,7 miliardami let v lávě v Austrálii.

Změnu ve složení atmosféry přinesla před 2,5 miliardami let až tzv. „Velká oxidační událost“ – kdy sinice, tedy bakterie, které dokáží fotosyntetizovat, poprvé vypustily do atmosféry velké množství dříve téměř neznámého prvku – kyslíku.

Vědci z Johns Hopkins School of Medicine a University of Nebraska objevili zvláštní virus napadající lidskou DNA, který může způsobovat pokles mozkové činnosti, zhoršení paměti a schopnosti se učit a celkově vést k „hloupnutí“. Jedná se o virus ATCV-1, jenž obvykle infikuje některé druhy zelených řas v jezerech a řekách. Odborníky proto značně překvapilo, když jeho stopy našli náhodou v krku více než 40 dobrovolníků z celkových 90, u nichž původně testovali jejich mentální schopnosti.

Jak se ukázalo, jedinci infikovaní zmíněným virem podávali v rámci experimentu asi o 10 % pomalejší výkon při zpracování obrazových úkolů, navíc se celkově hůř soustředili a v porovnání se zdravými účastníky vykazovali také horší prostorovou představivost.

Badatelé následně provedli jiný pokus, při němž virus uměle vstřikovali do úst myším. Hlodavci pak skutečně „hloupli“ a mnohem obtížněji například hledali cestu z bludiště. Každopádně dosud není jasné, proč a jak se zmíněný virus dostává do ústní dutiny člověka. Podle vědců mají přenos nejspíš na svědomí jiné mikroorganismy. 

Pier 57 je bývalé molo na newyorské řece Hudson. V současné době je už několik let mimo provoz, internetová společnost Google se ho ale nyní rozhodla přestavět na své kanceláře a na střechu umístit veřejný park.

Projekt Hudson River Park Pier 57 v hodnotě 350 milionů dolarů (více než 8 miliard a 300 milionů Kč) připravili architekti Handel Architects. Společnost Google zamýšlí nejen posílit svoji přítomnost v New Yorku, ale také přinést do manhattanského West Side inovativní atmosféru.

TIP: Jak vylepšit Central Park v New Yorku? Zanořenou krajinou s horami a jezery

Jde o velkolepý projekt, který zahrnuje 28 tisíc metrů čtverečních kancelářských ploch, 5 tisíc metrů čtverečních veřejného prostoru a promenádu u vody. Součástí projektu je i veřejný park s rozlohou 7 a půl tisíce čtverečních metrů na střeše mola.