Zpomalení Číny, dluh zemí BRICS, nestabilita Blízkého Východu anebo rozpad Evropské unie – to všechno jsou reálná rizika, která ohrožují globální ekonomiku. Všechny ale podle Business Insideru blednou ve srovnání s vodou.

Změny klimatu prý kriticky omezí dostupnost vody nejen pro lidi, ale také pro průmysl. Bez vody by se mnoho průmyslových provozů zastavilo.

TIP: Čtyři miliardy lidí pocítí nedostatek vody alespoň jeden měsíc v roce

Podle zprávy Světové banky není situace právě růžová. Do 20 let bude mít 1,6 miliardy lidí vážnou nouzi o vodu, zatímco světová poptávka o vodu vzroste do roku 2050 o 50 procent. Požadavky na vodu pro průmysl by měly vzrůst možná až o 70 procent. Otázkou je, jestli bude tolik vody k dispozici.

Když loni v březnu vynesla raketa Atlas V na oběžnou dráhu Země čtveřici sond - John, Paul, George a Ringo - vědci z NASA doufali, že se jim dostane odpovědí na otázky pozoruhodného fenoménu odehrávajícího se v zemské magnetosféře.

Magnetické exploze

Magnetické přepojení (magnetic reconnection) je jev, který vzniká na rozhraní dvou magnetických polí, například na rozhraní magnetického pole Země a magnetického pole, které sebou nese sluneční vítr ze Slunce. Magnetické siločáry jednoho pole se plynule napojují na pole druhé. Při tom dochází k přeměně energie a jejímu explozivnímu uvolnění, urychlování částic a zahřátí okolní plazmy. Kromě jiného je tento jev spoluzodpovědný za změny počasí, vznik polárních září nebo rušení satelitní komunikace.

Čtveřice sond, které magnetosféru a jevy v ní probíhající již přes rok mapují, se pohybují na výstředné oběžné dráze – v nejbližším bodě se k Zemi přiblíží na vzdálenost 7 640 kilometrů, v nejvzdálenějším bodě je od Země dělí přes 76 tisíc kilometrů. Celá čtveřice se navíc musí pohybovat v přesně udržované formaci. 

První data projektu MMS (Magnetospheric Multiscale Mission) nyní zpracovávají vědci – sondám se podařilo podrobně zmapovat jakým způsobem magnetické přepojení v zemské magnetosféře probíhá. Kromě potvrzení již existující teorií, přineslo dosavadní měření i nové poznatky, které jak vědci doufají, přinesou nové možnosti jak minimalizovat dopady elektromagnetických bouří na komunikační zařízení na oběžné dráze Země a také zlepšené možnosti například pro předpovědi počasí.

Projekt MMS

Jak zajistit osvětlení silnic, dálnic a cyklostezek bez elektrické energie? Ph.D. José Carlos Rubio z mexické univerzity v Michoacánu se inspiroval v přírodě a přišel s originálním řešením – vyvinul světélkující cement.

Doktor Rubio zjistil, že když určitým způsobem změní mikrostrukturu cementu, cement dokáže absorbovat sluneční energii, kterou pak v noci vyzáří ve formě světélkování.

TIP: Světélkující bakterie mořských hlavonožců by mohly rozsvítit noční ulice

Podle Rubia může silnice vybudovaná s tímto cementem světélkovat až 12 hodin. Aby světlo nerušilo řidiče nebo cyklisty, lze regulovat intenzitu světélkování a upravit lze i jeho „barvu“ – materiál může světélkovat v modré, nebo v zelené barvě. 

Fluorescenční cement má velkou výhodu proti obdobným materiálům vyrobeným z plastu – jeho životnost je podle doktora Rubia až 100 let a je naprosto ekologický. U plastových materiálů to zpravidla bývá jen 3 až 5 let.

Žlutá zimnice v Africe ročně usmrtí 80 tisíc lidí. Od prosince řádí tato nevyléčitelná choroba zejména v Angole. Zdejší úřady evidují za poslední půlrok přes 2 300 případů podezření na onemocnění žlutou zimnicí a více než 300 lidí již zde za stejnou dobu na tuto nemoc zemřelo. Přestože se může zdát, že nejde o nijak extrémní čísla, zkušenosti hovoří, že na každých 50 oficiálně nahlášených případů onemocnění připadá v Angole dalších 500, které jsou mimo statistiky.

Smrtelná nákaza z opic

Žlutá zimnice je nebezpečné virové krvácivé horečnaté onemocnění přenášené komáry. Existují dva typy infekce - první je tzv. městská. Zpravidla právě tato forma způsobuje epidemie. Městskou formu žluté zimnice přenáší z nemocného člověka na zdravého komáři. Druhý typ, tzv. džunglovou formu přenáší na člověka komáři z nakažených opic. Nakažené opice představují podle odborníků trvalý a takřka nevyčerpatelný zdroj infekce. Úmrtnost na žlutou zimnici je 25 až 50 %, přičemž u domorodých obyvatel je to zpravidla méně.

TIP: V Číně vzniká obří továrna na komáry: Týdně vyprodukuje 20 milionů jedinců

OSN již v souvislosti s epidemií dodala do africké Angoly 6 milionů vakcín. Toto množství ale stačí jen pro hlavní město Luanda, kde je proočkovanost obyvatelstva relativně vysoká. Mimo metropoli je ovšem situace jiná – Angola má 17 milionů obyvatel a miliony z nich tak čelí smrtelné hrozbě.

Angola, Kongo i Čína

Podle posledních dat Světové zdravotnické organizace (WHO) se již angolská nákaza rozšířila mimo hranice země – 453 nových případů hlásí například Demokratická republika Kongo, kde je proočkovanost obyvatelstva pod 30 %. Na konci dubna se žlutá zimnice objevila také v Zambii a Namibii. Nemoc se ovšem neomezuje jen na africký kontinent – 11 případů onemocnění žlutou zimnicí se v poslední době objevilo i v Číně. Ve všech případech se přitom jednalo o zahraniční pracovníky a turisty vracející se z Angoly. Riziko možného importu epidemie není zanedbatelné - v Angole působí okolo 100 tisíc Číňanů.

TIP: Ebola a ti druzí: 9 nejnebezpečnějších virů světa

Úřady varují, že s nástupem léta a tím i vyššího výskytu komárů, se může infekce rychle šířit. Nouzových 11 milionů dávek vakcíny uložených u WHO již ale bylo rozdáno a další momentálně nejsou. Odborníci proto navrhují očkování alespoň poloviční dávkou. V každém případě čeká svět mimořádně „horké léto“.

Roku 1060 zahájil Spytihněv II. přestavbu rotundy na reprezentativnější baziliku. A pokud rotunda měla průměr třináct metrů, bazilika už měřila na délku sedmdesát metrů. Jenže o pár století později už to nestačilo. Když byla pražská diecéze povýšena na arcibiskupství, zaznělo jednohlasně: postavíme nový chrám! A dvojnásobně velký! 

Pýcha sakrální architektury

Mezinárodní vesmírná stanice působí na oběžné dráze Země již 17 let. Za tuto dobu se na její palubě vystřídalo 222 pasažérů a proběhlo zde 1 922 vědeckých experimentů, jejichž výsledky byly zhodnoceny ve více než 1 200 vědeckých studiích. V pondělí 16. května ISS dosáhla úctyhodného milníku – stanice v tento den absolvovala svůj stotisící oblet kolem Země.

TIP: „Můj bože, co to tady postavili?“ Historie a současnost ISS

Stanice krouží na oběžné dráze rychlostí 7,66 kilometrů za sekundu (27 720 km/h) a jeden oblet tak zvládne zhruba za 92 minut. Za 17 let své činnosti tak ISS urazila přibližně desetinásobek vzdálenosti k Marsu a zpět, nebo chcete-li – jednu cestu od Země k Neptunu.

Jen co vznikl samostatný československý stát, objevily se snahy dopřát mladé republice vlastní rozhlasové vysílání. Navzdory silnému dešti a větru začal pravidelný přenos 18. května 1923.

Nutno říct, že zpočátku neměl rozhlas žádné příjemné, natož reprezentativní pracovní zázemí. První vysílač stál ve Kbelích a jako studio posloužil zapůjčený skautský stan. Ačkoliv se mělo jednat pouze o provizorní opatření, vysílalo se z něj několik měsíců.

TIP: Hovoří Moskva! Co hlásalo sovětské vysílání do protektorátu?

O skutečnosti, že se nejednalo o nijak zvlášť pevnou základnu, se osazenstvo přesvědčilo hned první vysílací den. Kvůli špatným povětrnostním podmínkám se zúčastnění namísto obav z veřejného projevu snažili zabránit tomu, aby jim studio neodletělo. Ve 20 hodin a 15 minut však vysílání šťastně odstartovalo a Československo tak vstoupilo na novou mediální scénu.

Srovnávání pouhých technických parametrů různých zbraní může být někdy zavádějící, neboť přinejmenším stejnou roli hrají faktory strategické, taktické a personální. Typickým příkladem může být boj o vzdušnou nadvládu na východní frontě. Při útoku na Sovětský svaz sice mohlo Německo nasadit mnoho vynikajících typů techniky, ovšem i Rudá armáda disponovala řadou kvalitních zbraní, z nichž některé patřily k tehdejší světové špičce.

Hlavní příčinu strašných ztrát, jež tehdy sovětské ozbrojené síly utrpěly, tak netvořilo zaostávání v technice, nýbrž fakt, že vůbec nebyly připraveny vést obrannou válku a disponovaly ne zrovna ideálně vycvičeným personálem. To potvrdil další průběh války, v níž se SSSR (i přes otřesné ztráty) dokázal chopit strategické iniciativy. Letadla s rudými hvězdami se časem těm německým přinejmenším vyrovnala a podobně se i sovětští piloti stali rovnocennými soupeři svých protějšků od Luftwaffe.

Německé letouny Fw 190, které se zpočátku těšily pohodlné převaze nad rychle stárnoucími letadly LaGG-3, pak musely vzdorovat stále se zlepšujícím stíhačům La-5 a La-7. Těm náleží i neopomenutelné zásluhy za skutečnost, že sovětské síly v důležitých bitvách vybojovaly a udržely vzdušnou nadvládu, jež poté zásadně přispěla k vítězství Rudé armády.

„Lakovaná zaručená rakev“

Konec 30. let byl jednoznačně dobou nástupu celokovových letounů, a proto bylo asi poněkud překvapivé, když 30. března 1940 vzlétl prototyp letadla LaGG-1, které nosilo označení podle iniciál konstruktérů Lavočkina, Gorbunova a Gudkova. Stroj měl konstrukci zejména ze dřeva a překližky, za minimálního využití kovu. Aerodynamicky byl povedený, avšak svými výkony zaostával, a tudíž obdržel silnější motor M-105PF (o výkonu přes 920 kW), který jej dostal na zdánlivou špičku mezi letouny této kategorie.

Jeho slušnou výzbroj tvořil 20mm kanón ŠVAK a dva kulomety Berezin BS ráže 12,7 mm. Piloti si stíhač značený LaGG-3 nejprve docela oblíbili a mělo se za to, že se vyrovná strojům Bf 109E, ale německý útok v červnu 1941 přinesl velmi tvrdé probuzení. Ukázalo se totiž, že LaGG-3 za Bf 109E o něco zaostává a navíc jej jednoznačně překonával nový vylepšený Bf 109F.

La-5FN 

• Rozpětí křídel: 9,8 m
• Celková délka: 8,67 m
• Celková výška: 2,54 m
• Prázdná hmotnost: 2 605 kg
• Vzletová hmotnost: 3 360 kg
• Typ motoru: AŠ-82FN (1 231 kW)
• Max. Rychlost: 647 km/h
• Bojový dolet: 765 km
• Bojový dostup: 11 000 m
• Výzbroj: 2× 20mm kanón ŠVAK

Jednotky vyzbrojené stroji LaGG-3 měly v bojích proti německým stíhačům těžké ztráty a za vše asi hovoří fakt, že sovětští letci letounu v souladu s jeho označením dali nelichotivou přezdívku „Lakirovannyj Garantirovannyj Grob“, tedy „lakovaná zaručená rakev“. Jeho produkce sice pokračovala (a dala celkově přes 6 500 kusů), ale od podzimu 1941 pracoval Semjon Alexejevič Lavočkin na rekonstrukci stíhačky, jež musela dostat nový motor s vyšším výkonem, než jaký měl řadový M-105.

Proto byl vybrán hvězdicový M-82, později přeznačený na AŠ-82, o výkonu přes 1 100 kW. Byl však i větší a těžší, což si logicky vyžádalo přestavbu celého stroje, takže vznikl fakticky nový letoun, původně zvaný LaGG-5, záhy však přejmenovaný na La-5 (konstruktéři Gorbunov a Gudkov už pracovali samostatně). Jeho prototyp vzlétl v březnu 1942, v květnu téhož roku se rozběhla sériová produkce a první letouny dorazily na frontu v srpnu. Bylo to vlastně právě včas, aby se střetly s prvními stíhačkami Fw 190A, které na sovětském nebi zpočátku neměly konkurenci. 

Lavočkin úspěšně modernizuje

Stíhače La-5 brzy prokázaly, že se svými výkony mohou směle měřit s dosavadními variantami Bf 109; v té době však již Luftwaffe nasazovala nejen Fw 190A, ale také Bf 109G. Konstruktér Semjon Lavočkin tedy nemohl ustat v práci a musel dále pracovat na modernizaci svého letounu, který i přes výrazně zlepšené výkony vykazoval řadu slabin, především co do ovladatelnosti.

Piloti si ale stěžovali také na nedostatečný výhled z kabiny. Objevila se tedy nová úprava La-5F (forsirovannyj) s výkonnějším motorem AŠ-82F a pozměněným trupem za kabinou, čímž letoun získal svůj charakteristický tvar. Výzbroj tvořily dva 20mm kanóny ŠVAK. Třetí a nejslavnější verze se objevila v březnu 1943 pod názvem La-5FN. Dostala agregát AŠ-82FN, jenž poskytoval výkon přes 1 200 kW; došlo i k dalším konstrukčním změnám, jež zlepšily mj. ovladatelnost.

Stíhačky La-5FN pak výrazně zasáhly do bitvy u Kurska, kde si připsaly významný podíl na vítězství sovětských ozbrojených sil, protože dovedly úspěšně vzdorovat i letounům Fw 190A. To však nezpůsobil jen technický pokrok, nýbrž i zlepšující se úroveň sovětských letců, kteří rychle získávali zkušenosti. Doby, kdy letadla s trámovými kříži na obloze neomezeně kralovala, byly nenávratně pryč. Sovětská esa sbírala úspěchy a poměr sestřelů se vyrovnával.

V roce 1944 se navíc začala vyrábět další modifikace Lavočkinova letounu, původně nazývaná „La-5FN moděľ 1944“, ale posléze přejmenovaná na La-7. Tyto letouny nesly buď opět dva 20mm kanóny ŠVAK, nebo tři silnější 20mm zbraně Berezin B-20. Pozměnila se i konstrukce, v níž byl obsažen daleko vyšší podíl kovů. La-7 dostal mj. také novou vrtuli a nový zaměřovač pro kanóny.

Výkony se tedy opět o něco zvýšily a výsledkem byl letoun, jenž dnes bývá označován dokonce za nejlepší sovětskou stíhačku druhé světové války. La-7 zasáhly do boje už v září 1944 a ve výzbroji se udržely až do začátku 50. let. Celkově z výrobních linek sjelo bezmála 10 000 stíhaček La-5 a později ještě přibližně 5 700 exemplářů La-7. 

Arcivévodkyni Žofii Frederiku Bavorskou, matku císaře Františka Josefa I., známe ze sladkých filmů o Sissi jako ráznou, nepříjemnou a arogantní ženu. Proč vlastně taková byla? A byla taková skutečně? Mnozí ji obdivovali pro její energii, inteligenci a krásu, pro jiné byla intrikánkou bránící jakémukoli pokroku. Chválili ji jako „jediného muže“ habsburské rodiny.

V americkém Chicagu vzniká nová turistická atrakce – zdejší nábřeží a centrum města má ozdobit městská lanovka Chicago Skyline. Nová lanovka za hodinu přepraví až 3 tisíce pasažérů. Design lanovky vytvořili Davis Brody Bond a Marks Barfield Architects, kteří jsou zodpovědní za návrh slavného londýnského vyhlídkového kola London Eye na nábřeží Temže.

TIP: Rtuťovitá brána: Nová dominanta Chicaga

V Chicagu doufají, že lanovka Chicago Skyline zopakuje úspěch kola London Eye. Marks Barfield Architects odhadli náklady stavby na zhruba 250 milionů dolarů (téměř 6 miliard Kč). Přitom by ani jeden dolar neměl pocházet z veřejných prostředků.