Nová mapa oblohy ukazuje přes 25 tisíc supermasivních černých děr

24.02.2021 - Stanislav Mihulka

Evropské radioteleskopy zmapovaly oblohu v oblasti dlouhých rádiových vln

<p>Každá tečka představuje jednu supermasivní černou díru. | <em>zdroj: LOFAR/LOL Survey (CC BY 4.0)</em></p>

Každá tečka představuje jednu supermasivní černou díru. | zdroj: LOFAR/LOL Survey (CC BY 4.0)


Reklama

Mezinárodní tým astronomů nedávno publikoval mapu, která na první pohled připomíná výřez z noční oblohy poseté tisícovkami hvězd. Ve skutečnosti jde ale o něco jiného. Dotyčná mapa zachycuje oblohu v oblasti dlouhých rádiových vln (LF, Low Frequency). Každá tečka představuje supermasivní černou díru v nitru nějaké galaxie. Celkem jich je přes 25 tisíc.

Supermasivní černé díry jsou v tomto případě zdroji rádiových vln. Vyzařuje je hmota, která se dostala nebezpečně blízko k černé díře a padá do její singularity. Vědci při sestavování této mapy využili pozorování v úhrnné délce 256 hodin celkem 52 stanic s radioteleskopy sítě LOFAR, které se nacházejí v 9 evropských zemích.

Náročná práce v oblasti dlouhých vln

Vedoucí výzkumu Francesco de Gasperin z německé Universität Hamburg zdůrazňuje, že výsledná mapa představuje souhrn mnoha let práce na výjimečně komplikovaných datech. Během práce na tomto projektu vyvinuli nové metody pro vizualizaci rádiových signálů v podobě zobrazení oblohy.

TIP: Astronomové vymysleli, jak jednoduše zvážit supermasivní černou díru

Pozorování oblohy v oblasti dlouhých vln komplikuje především pozemská ionosféra. Obsahuje množství volných elektronů a neustále deformuje procházející rádiové vlny. Podle badatelů je to jako snažit se pozorovat svět, když jste ponoření v bazénu. Proto využili superpočítače s novými algoritmy, které jim umožnily průběžně opravovat zkreslení vytvářené ionosférou.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907