Nová mapa oblohy ukazuje přes 25 tisíc supermasivních černých děr

24.02.2021 - Stanislav Mihulka

Evropské radioteleskopy zmapovaly oblohu v oblasti dlouhých rádiových vln

<p>Každá tečka představuje jednu supermasivní černou díru. | <em>zdroj: LOFAR/LOL Survey (CC BY 4.0)</em></p>

Každá tečka představuje jednu supermasivní černou díru. | zdroj: LOFAR/LOL Survey (CC BY 4.0)


Reklama

Mezinárodní tým astronomů nedávno publikoval mapu, která na první pohled připomíná výřez z noční oblohy poseté tisícovkami hvězd. Ve skutečnosti jde ale o něco jiného. Dotyčná mapa zachycuje oblohu v oblasti dlouhých rádiových vln (LF, Low Frequency). Každá tečka představuje supermasivní černou díru v nitru nějaké galaxie. Celkem jich je přes 25 tisíc.

Supermasivní černé díry jsou v tomto případě zdroji rádiových vln. Vyzařuje je hmota, která se dostala nebezpečně blízko k černé díře a padá do její singularity. Vědci při sestavování této mapy využili pozorování v úhrnné délce 256 hodin celkem 52 stanic s radioteleskopy sítě LOFAR, které se nacházejí v 9 evropských zemích.

Náročná práce v oblasti dlouhých vln

Vedoucí výzkumu Francesco de Gasperin z německé Universität Hamburg zdůrazňuje, že výsledná mapa představuje souhrn mnoha let práce na výjimečně komplikovaných datech. Během práce na tomto projektu vyvinuli nové metody pro vizualizaci rádiových signálů v podobě zobrazení oblohy.

TIP: Astronomové vymysleli, jak jednoduše zvážit supermasivní černou díru

Pozorování oblohy v oblasti dlouhých vln komplikuje především pozemská ionosféra. Obsahuje množství volných elektronů a neustále deformuje procházející rádiové vlny. Podle badatelů je to jako snažit se pozorovat svět, když jste ponoření v bazénu. Proto využili superpočítače s novými algoritmy, které jim umožnily průběžně opravovat zkreslení vytvářené ionosférou.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sever Evropy čekají možná v budoucnosti vyšší srážky, ale střed a jih kontinentu budou stále víc vysychat.

Zajímavosti

Obraz Médúmské husy: nahoře malba husy velké a dvojice hus běločelých, vlevo dole vyhynulé bernešky a husa velká.

Věda

Odolnost Pernštejna prokázaná v roce 1645 přispěla k tomu, že byl hrad zařazen mezi udržované zemské pevnosti.

Historie
Revue

Zoologové zkoumali rovněž zobáky papuchalků severních (Fratercula arctica), mořských ptáků, kteří patří do čeledi alkovitých. Zobáky papuchalků mají při pohledu z boku tvar širokého trojúhelníku, ale zároveň jsou velmi úzké.

Příroda

Každá tečka představuje jednu supermasivní černou díru. | zdroj: LOFAR/LOL Survey (CC BY 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907