Nově objevený meteorický roj ukazuje na dosud neznámou planetku, postupně opékanou Sluncem

Každou noc sledují oblohu tisíce automatických kamer a zachycují krátké záblesky – meteory neboli „padající hvězdy“. Jde o drobné částice, často jen velikosti zrnka písku, které při vstupu do atmosféry rychle zahoří a během zlomku sekundy zmizí. Větší kusy vytvářejí jasnější bolidy a pohybují se rychlostí přes 24 km/s.

Odkud pocházejí?

Většina těchto částic pochází z komet – ledových těles, která se při přiblížení ke Slunci zahřívají a uvolňují prach. Asteroidy a planetky jsou naproti tomu kamenité a suché, přesto mohou být také „aktivní“, pokud z nich vlivem tepla, srážek, rotace nebo gravitace uniká materiál.

Důležitou stopou této aktivity jsou meteorické roje, které vznikají, když Země proletí proudem prachu podél dráhy nějakého tělesa. Známým příkladem je planetka 3200 Phaethon, zdroj prosincových Geminid. Postupně se tyto proudy vlivem gravitace planet rozptylují do prostoru.

Planetka „upečená“ Sluncem

V roce 2026 vědci objevili nový, nedávno vzniklý roj tvořený 282 meteory. Jeho mateřské těleso se dostává extrémně blízko ke Slunci – až pětkrát blíže než Země. Částice z tohoto roje jsou pevnější než kometární prach, což naznačuje, že pocházejí z planetky, která se vlivem intenzivního žáru rozpadá. Sluneční teplo podle vědců narušuje její povrch a uvolňuje plyny, čímž ho postupně „opéká“.

Studium těchto meteorů je důležité, protože umožňuje odhalit i jinak neviditelné objekty a lépe pochopit vývoj asteroidů i komet. To je důležité i pro sledování potenciálně nebezpečných těles v blízkosti Země.

Mateřská planetka nového roje zatím zůstává neznámá. Naději přináší plánovaná mise NASA NEO Surveyor, která má odstartovat v roce 2027. Tento vesmírný teleskop bude specializovaný právě na hledání tmavých a obtížně detekovatelných planetek, zejména těch, které se přibližují ke Slunci.

Možná tak brzy poprvé přímo uvidíme těleso, které dnes známe jen díky jemnému prachu, jenž každou noc na okamžik rozzáří naši oblohu.