Obávané rakety SS-1 Scud (2): Sovětský potomek německé střely V-2
Rakety Scud se po nacistické V-2 staly teprve druhou balistickou raketou nasazenou ve válečném konfliktu. Nejde však pouze o označení jediného typu střely, ale celé raketové rodiny, jejíž vývoj probíhal ještě desítky let po zahájení testů první verze
Moskva pokračovala ve vývoji raket Scud v rámci programu R-300 Elbrus a to od roku 1968. První letová zkouška upravené rakety však proběhla až o 11 let později. Za dalších deset let byla R-300 připravena k operačnímu nasazení jako 9K720 Aerofon (Scud-D). Cíle se podařilo splnit (odchylka měla činit pouhých 50 m), ale i v tomto případě už armáda disponovala lepší technikou, a tak střelu do výzbroje nezařadila.
Předchozí část: Obávané rakety SS-1 Scud (1): Sovětský potomek německé střely V-2
Pro úplnost musíme dodat, že padesátimetrové přesnosti se podařilo dosáhnout oddělitelnou a samostatně naváděnou hlavicí. Řízení probíhalo pomocí počítače, který vyhodnocoval záběry palubní kamery a srovnával je s údaji ve své paměti.
Severní Korea a Írán
Někdy v roce 1979 nebo 1980 obdržela Severní Korea první dodávku Scud-B z Egypta. Metodou zpětného inženýrství (tedy dokumentovaného rozebrání do poslední součástky) získali její konstruktéři jasnou představu o podobě rakety a již v roce 1984 měli k dispozici první prototyp „vlastní“ rakety Hwasong-5.
Oproti svému vzoru měla dokonce několik vylepšení, například o 10–15 % delší dolet. Ještě v tomtéž roce proběhly zkoušky, o rok později už běžela sériová výroba, která u rakety počítala jaks klasickou, tak s kazetovou chemickou hlavicí.
V roce 1989 produkce skončila. Asi 90–100 těchto střel zakoupil v 80. letech Írán. Severní Korea mu následně pomohla vybudovat vlastní výrobní linku „licenčních“ raket, které později nesly označení Šaháb-1. Od roku 1988 Severokorejci intenzivně pracovali na pokročilejším nosiči Hwasong-6, který se premiérového letu dočkal v červnu 1990 (a ještě v tomtéž roce i výroby). Jeho dolet činil 500 km, ale nosnost jen 770 kg.
Raketa Scud-A
- Původní název: R-11
- Rok zavedení: 1957
- Délka: 10,25 m
- Průměr: 0,88 m
- Dolet: 130 km
- Kruhová odchylka: 4 000 m
Další odběratelé
Největším problémem se ukázala nutnost vyrobit vlastní dopravní a odpalovací zařízení, protože po rozpadu SSSR vznikla potíž s dostupností vozidel MAZ-543. Odhaduje se, že do roku 1999 vzniklo 600–1 000 kusů raket Hwasong-6. Z nich bylo 25 testovacích, 300–500 kusů šlo na export a dalších 300–600 zůstalo ve výzbroji severokorejských ozbrojených sil.
Dokončení: Obávané rakety SS-1 Scud (3): Sovětský potomek německé střely V-2
Jakožto spokojený zákazník odebral Írán blíže neupřesněný počet raket Hwasong-6. K nim zakoupil rovněž výrobní linku a tyto rakety začal s čínskou asistencí produkovat jako Šaháb-2. Druhým významným odběratelem korejských raket se stala Sýrie, která v letech 1991–1996 zakoupila asi 150 kusů. Pět střel putovalo do Libye (1999) a 45 do Jemenu (2001–2002).
