Obři děsivého vzhledu: Skutečně Avaři přinášeli Slovanům jen smrt?

20.01.2021 - Robert Vlk

Z dalekých asijských stepí přitáhli v 6. století do centra Evropy nebezpečně schopní lučištníci. Obsadili Panonskou nížinu a stali se hrozbou pro okolní kmeny. Především usedlé Slovany prý tyranizovali tím nejhorším způsobem…

<p>Pro avarsko-slovanské vztahy nejspíš platí ono Palackého vzájemné stýkání a potýkání obou kultur. Slovo <em>Avar</em> si Slované připodobňovali se slovem <em>obr</em> – <em>abar</em>. Kmen Hunů se zase v němčině odráží ve slově <em>Hüne</em>, což rovněž znamená <em>obr</em>.</p>

Pro avarsko-slovanské vztahy nejspíš platí ono Palackého vzájemné stýkání a potýkání obou kultur. Slovo Avar si Slované připodobňovali se slovem obrabar. Kmen Hunů se zase v němčině odráží ve slově Hüne, což rovněž znamená obr.


Reklama

V zimě Avaři obsazovali slovanská obydlí a do postele si brali jejich manželky i dcery. Podle některých zpráv dokonce do povozů zapřahávali namísto zvířat právě slovanské ženy! Byli však Avaři skutečně tak krutí? Přinášeli do okolí jen strach a hrůzu podobně jako kdysi Hunové, s nimiž si je ostatně doboví kronikáři často pletli? Anebo to bylo jinak? Nepřispěli naopak Avaři k zformování nejstarších Slovanů usazených na našem území? A tak svým způsobem také ke vzniku Čechů a Moravanů?

Stěhování národů

Ve 4. století došlo k procesu, kterému říkáme stěhování národů. Začal vpádem Hunů, kočovných válečníků s „děsivým vzhledem“, kteří pronikali ze své středoasijské domoviny na západ. Vytvořili rozsáhlou říši od jihoruských stepí až po Karpatskou kotlinu, jejíž největší rozkvět, jakož i zánik probíhal v 5. století – za slavného vojevůdce Attily.

Pod tlakem Hunů začaly pronikat germánské kmeny, usídlené na severu Evropy, do oblasti západořímské říše, jejíž provincie postupně obsazovali. Když pak v roce 476 skirský Odoaker svrhl posledního západořímského císaře, stala se tato událost historickým mezníkem oddělujícím starověk od středověku. Ostatně i jeho jméno Romulus Augustulus příhodně ohraničuje vznik i pád této starověké mocnosti. Namísto zániku západořímské říše je však lépe hovořit o její přeměně v nové germánské státy, z nichž nejvýznamnější postavení zaujala v prostoru Galie říše Franků.

Slované přicházejí

Stěhování národů se účastnili také Slované. Na počátku 6. století vyšli z dnešní Ukrajiny a usadili se severně od Panonie, v té době obsazené germánskými Langobardy. Část Slovanů se oddělila, aby zamířila na jih, kde vytrvale ohrožovala území Byzantské říše. Tito předkové dnešních jihoslovanských národů postupně obsadili Balkánský poloostrov.

TIP: Hledá se pravlast Slovanů: Odkud vyrazil praotec Čech?

V roce 567 došlo v Panonii k rozhodující válce mezi dvěma germánskými kmeny: Langobardy, sídlícími v Podunají, tedy zhruba v dnešním západním Maďarsku, a Gepidy, usazenými naopak v Potisí. V této válce bojovali coby žoldnéři také Slované a zainteresován byl rovněž byzantský císař Justin II. Oficiálně bojoval na straně Gepidů, jenže často spíš podle hesla „dva se perou a třetí se směje“ podporoval oba dva kmeny. Byla tu však ještě jedna strana, která z této války profitovala: Avaři!

Záhadní Avaři

Avaři jsou sami o sobě záhadou, nejzáhadnější je však jejich původ. Existují rozličné teorie, jisté však je, že přišli v 6. století ze středoasijských stepí, z oblasti mezi Volhou a Dunajem. Tedy zhruba ve stejné době, kdy docházelo ke slovanskému stěhování. 

Avarské kmeny byly namíchány z různých etnik, pravděpodobně ale převažovala ta indoevropského původu. Dorazily k černomořskému pobřeží, tedy do sousedství Byzantské říše. A právě tam vyslali roku 558 poselstvo. 

Avarští vyslanci, každý s dvěma pletenými copy ozdobenými drahými sponami, vzbudili v Konstantinopoli rozruch. Nejen svým zvláštním vzhledem, ale i svou žádostí. Chtěli území, na němž by se mohli usadit, a poplatek za ochranu severní hranice Byzantské říše. Tehdejší císař Justinián první žádost odmítl, ale na druhou přistoupil. Požadovaná suma nebyla pro bohatou říši zas tak velká a Byzantinci měli zaručenou alespoň jakousi ochranu. Právě tak se Avaři v roce 562 usadili na dolním Dunaji.

Avarský kaganát

Poté, co císařův nástupce Justin II. odmítl Avarům platit tribut, naštvaný nomádský kmen se v již zmíněné válce mezi Langobardy a Gepidy přidal na stranu Langobardů. Avarská pomoc však nebyla nezištná. Žádali celé území Gepidů, tedy údolí řeky Tisy a k tomu navrch desetinu všeho langobardského dobytka! Náčelníkovi Alboi­novi nezbývalo nic jiného, než souhlasit. 

Gepidy nakonec Langobardi porazili v roce 567 i bez výraznějšího přispění Avarů. Přesto však Avaři získali více, než žádali. Langobardi, kteří se chystali na odchod do severní Itálie, jim totiž smlouvou přenechali Panonii, tedy celé své území. Již rok po válce ji vyklidili a odešli si založit do severní Itálie nové království. Dodnes je po nich pojmenována oblast Lombardie. Avaři tak získali území Gepidů i území Langobardů. Pod vedením kagana Bajana († 602) si založili svůj stát, kaganát. Právě tato událost bývá považována za konec stěhování národů.

Spojenci, či jejich poddaní?

Vraťme se však k původní otázce. Jaký byl skutečný vztah mezi Slovany a Avary? Franská kronika tzv. Fredegara ze 7. století jej popisuje následovně: „Hunové (tj. Avaři) přicházeli často každoročně k Slovanům přezimovat, brali si do lože manželky Slovanů i jejich dcery. Vedle jiných projevů útlaku platili Slované Hunům daně.“

Skutečná situace však tak jednoznačná nebyla. Už při příchodu Avarů do Karpatské kotliny se Slované dělili do mnoha navzájem znesvářených kmenů. Někteří se sami ochotně přidávali k Avarům, jiní s nimi už dokonce přišli. Při vzniku kaganátu si Avaři některé Slovany podrobili, s některými se vojensky spojili. Slované pak s nimi válčili bok po boku. Jak píše již zmíněný Fredegar: „Vinidé (tj. Slované) byli již od dřívějška befulci Hunů (Avarů) neboť když Hunové válčili proti některému národu a stáli s celým vojskem před táborem, Vinidé bojovali; jestliže se schylovalo k vítězství, tu Hunové v touze zmocnit se kořisti vyráželi, jestliže však Vinidé byli přemáháni, opřeni o pomoc Hunů nabírali nových sil.“ 

Společné nájezdy Avarů a Slovanů pocítila hlavně Byzantská říše. Největší takové tažení se uskutečnilo v roce 626. Tehdy došlo k mohutnému obléhání Konstantinopole. Kromě avarsko-slovanských vojsk, která oblehla severní hranici říše, zaútočili z maloasijské strany Peršané. Ti chtěli s Avary navázat spojenectví, ale Byzantincům se podařilo jejich posly zadržet. Po stylu barbarů pak jednomu z nich usekli ruce, zavěsili mu je okolo krku, navrch přidali useknutou hlavu jeho druha, a takto ho poslali přímo ke kaganovi.

Bitvu nakonec Byzantinci vyhráli. Zřejmě nejen proto, že místní biskup dal rozvěsit po hradbách ikony Panny Marie, ochránkyně města, ale také díky lepším zbraním a bojové taktice. Slované, kteří mimochodem nesli hlavní tíži bojů, nemohli konkurovat se svými monoxyly vydlabanými z jednoho kmene stromu mnohem dokonalejším lodím byzantským.

TIP: Cizinec vůdcem Slovanů: Kdo byl a odkud vlastně přišel kupec Sámo? 

Po porážce nechal rozlícený kagan všechny přeživší slovanské bojovníky popravit. Tím ovšem přišel o jakoukoli slovanskou důvěru. Bitva z roku 626 totiž předznamenala pád kaganátu. Slovanský respekt k Avarům byl ten tam!

Slované začínají putovat z Podunají do nových míst. Ti, kteří obývali zhruba dnešní českou kotlinu, se s Avary dostali do potyček. Už v roce 624 jim na pomoc přišel franský kupec Sámo. Jeho schopnosti musely být obdivuhodné, neboť si ho vyvolili za svého hlavního knížete. Do konce života pak Slovanům pomáhal v bojích jak proti Avarům, tak proti Frankům. 

Hroby promlouvají

O soužití Avarů se Slovany nás informuje nejlépe archeologie. Především pohřebiště na jihozápadním Slovensku obsahují jistý počet žárových popelnicových hrobů a především větší počet hrobů kostrových. Zatímco Slované pohřbívali žehem, Avaři zemřelé ukládali do hrobů. Vedle nich kladli jejich atributy: zbraně, ozdobné opasky, osedlané koně válečníků, šperky a ozdoby žen. Způsob kostěného pohřbívání však někteří Slované od Avarů přejali.

A nejen to. Na bývalém území avarského kaganátu existují žárová pohřebiště Slovanů obklopená kostěnými pohřebišti Avarů. Což dokládá teorii, že Slované si i uprostřed kaganátu uchovali své zvyky a tradice. Vzhledem tomu, že i v Mikulčicích druhé poloviny 7. století našli archeo­logové předměty známé z avarských pohřebišť, lze zdánlivou nesmiřitelnost obou etnik vyvrátit.

Slované i Avaři také shodně věřili ve vampýry. Mrtvým, kteří škodí živým, se snažili stejným způsobem zabránit k návratu mezi živé. Oddělovali jim po smrti končetiny, nebo je svazovali do kozelce. Tyto pohřební tradice nacházíme jak na avarských, tak i slovanských pohřebištích.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Kočky hlazení nevyžadují, ale tolerují ho výměnou za krmení. Ukázalo se, že klíčem je respektovat požadavky malých šelem a nevnucovat se.

Zajímavosti

Ekonomické ztráty kvůli suchu činí na Jihozápadě za rok 2020 11,4 až 23 miliard dolarů (asi 247 až téměř 500 miliard Kč).

Věda
Reklama

Finští vojáci očekávají sovětský útok v krytu na linii VT, červen 1944.

Válka
Revue
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907