Obrovská černá díra chrlí plyn rychlostí 10 tisíc kilometrů za sekundu
Supermasivní černá díra J0529, vzdálená přes 12 miliard světelných let, překvapila astronomy. Nová pozorování ukazují, že je mnohem menší, než se původně předpokládalo a vyvrhuje plyn rychlostí až 10 000 km/s.
Astronomové odhalili nečekané chování jedné z nejzářivějších černých děr ve vesmíru – supermasivní černá díra J0529, vzdálená přes 12 miliard světelných let, vyvrhuje obrovské množství plynu rychlostí až 10 000 km/s. Tento extrémní jev zpochybnil dosavadní odhady její velikosti: hmotnost J0529 je podle nejnovějších měření více než desetkrát menší, než astronomové předpokládali.
Nový pohled na galaktického obra
Černou díru SMSS J052915.80-435152.0 (zkráceně J0529) objevili v roce 2024 vědci z Australské národní univerzity (ANU) pod vedením Christiana Wolfa. Objekt je známý svou mimořádnou zářivostí – patří mezi vůbec nejjasnější kvasary ve známém vesmíru.
Díky novým vysoce citlivým optickým přístrojům Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile se nyní podařilo detailněji prozkoumat plyn vířící kolem této černé díry. Výsledky tým zveřejnil na serveru arXiv.
„Navzdory extrémní jasnosti jsme zjistili, že hmotnost černé díry je ‚pouze‘ miliarda sluncí,“ uvádí Wolf. To je překvapivě málo vzhledem k její zářivosti – původní odhady totiž hovořily o extrémně rychlé rotaci a hmotnosti odpovídající až 17 miliardám sluncí.
Menší, ale divoká
Nová pozorování zařízení GRAVITY+, které je součástí interferometru soustavy teleskopů Very Large Telescope v Chile, ukazují, že zatímco původní teze pracovala s rychlou rotací černé díry, ve skutečnosti dochází k intenzivnímu vyvrhování plynu, který slouží černé díře coby potrava. Velká část takto „konzumované“ hmoty tudíž neproniká až nitra černé díry a projevuje se jako extrémně silné záření.
„Přestože její růst je stále příliš rychlý na snadné vysvětlení, nově určená nižší hmotnost J0529 naznačuje, že tyto obří objekty mohly vznikat kolapsem masivních hvězd už v raném vesmíru – což se donedávna zdálo nemožné,“ uzavírá Wolf.
J0529 tak ukazuje, že ani černé díry s relativně „skromnou“ hmotností nemusejí být klidnými požírači hmoty – mohou být naopak divokými fontánami plynu hnanými světelným tlakem. Tento nečekaný objev tak mění nejen odhady hmotnosti černých děr, ale i naše představy o jejich evoluci v raném vesmíru.
