Odvážný kousek: Skutečně projela lady Godiva nahá městečkem Coventry?

01.10.2019 - Jitka Tláskalová

Podle pověsti, jež se dochovala ze středověku, měla v pravé poledne přes anglické městečko Coventry projet na koni zcela nahá urozená lady Godiva. Jako řada legend, má i tato reálný základ. Kdo mohla být ona tajemná spanilá paní?

<p>Lady Godiva na hřbetě své bělostné klisny</p>

Lady Godiva na hřbetě své bělostné klisny


Reklama

Příběh o krásné dámě a její odvážné jízdě se stejně jako jiné staré pověsti traduje v bezpočtu různých variant. Jádro je nicméně vždy zhruba stejné. Pověst vypráví o hraběti z Coventry, který, aby zajistil stavební rozvoj města a přilehlého okolí, zatížil svůj lid strašlivými daněmi. Smutný nářek jeho poddaných brzy dolehl až k uším jeho manželky. Krásné paní Godivě bylo nešťastných lidí velice líto, a tak padla před manželem na kolena a v slzách jej prosila, aby byl na svěřené duše mírnější. Hrabě jí však odvětil, že na stavbu potřebuje peníze, stejně jako ona potřebuje své krásné šaty. S úsměvem pak dodal: „Vždyť kdybys neměla své odění a šperky, nikdo by nepoznal, že jsi urozená dáma.“

Lady mu ale odpověděla: „Beru vás za slovo, můj pane. Zítra v poledne projedu Coventry docela nahá a vy za to svým lidem snížíte daně. Snad vám tím dokáži, že opravdová urozenost je patrná na první pohled i bez vnějších ozdob.“

Hrabě se samozřejmě zděsil a začal manželce ten bláznivý nápad vymlouvat, ona ovšem ze svého plánu neustoupila. Druhého dne tak letěla od úst k ústům zpráva o podivném divadle, jež se chystá, a všichni bohabojní občané rychle zavírali okenice, aby svou vládkyni ani koutkem oka nezahlédli. Když pak zvon udeřil poledne, vsedla Godiva na hřbet bílé klisny a zahalená jen do svých dlouhých zlatých vlasů projela celé Coventry, aniž by ji kdo viděl. Když ji spatřil její manžel, rozhořel se v jeho srdci zapomenutý plamen lásky. Navíc byl rád, že jízda proběhla v poklidu, a občanům tíživé daně odpustil. 

Historické jádro

Zevrubně rozebírat pověst o lady Godivě je poněkud ošidné, protože se dochovala v mnoha různých verzích. Přesto zde najdeme řadu detailů, jež stojí za zmínku. Jedna z variant příběhu například ztotožňuje krutého hraběte s Leofrikem z Mercie. Tento muž zesnul roku 1057 a opravdu se oženil s ženou jménem Godiva. Ta zemřela někdy mezi lety 1066 a 1086 a svému choti povila syna jménem Ælfgar. 

Leofrik a jeho žena prosluli jako štědří donátoři. Samotná Godiva nechala u známého zlatníka Manninga zhotovit skvostný náhrdelník v hodnotě 300 hřiven stříbra, jenž darovala Coventry. Podobný šperk putoval i do Eveshamu, kde ozdobil sochu Panny Marie v životní velikosti, a byl pro změnu darem od Leofrika. Do dnešní katedrály svatého Pavla v Londýně pak manželé darovali skvostnou kasuli (ornát) vyšívanou zlatem.

Dramatický příběh o nahé jezdkyni se však poprvé objevil až o dvě století později a s tehdejší šlechtičnou má jen pramálo společného. Snad poprvé jej nacházíme v kronikách souhrnně označovaných jako Flores Historiarum, které byly sepsány Rogerem z Wendoveru v 13. století. Následně se legenda vyvíjela a měnila, stejně jako údajný motiv slavné jízdy. Neméně dynamicky se pak proměňovalo jméno hlavní aktérky, kterou tak jednou potkáváme jako Godivu, jindy jako Godinu, Godgivu a podobně, vždy jde ale o variaci jména, které by se dalo přeložit jako „bohem daná“.

Kdo má modrou krev?

Celá legenda nabízí mnoho historických klišé. Samotná Godiva vystupuje v tradiční roli přímluvkyně, což je typická úloha, kterou měla vznešená dáma sehrát. V kronikách či legendách totiž na ženský popud přijímá manžel křest, rozkacení soci se smíří či (jako v tomto případě) dojde k odpuštění.

Šlechtična je samozřejmě půvabná. Podobná dáma je totiž krásná vždy, což pro středověkého posluchače neznamenalo jen to, že na ni byl pěkný pohled, ale také, že byla dobrá a laskavá. Popis šlechtice či panovnické osoby vždy probíhal za použití obvyklého seznamu adjektiv, který ovšem se skutečným stavem popisovaného nemusel mít mnoho společného. 

Legendární Godiva má nápadné světlé vlasy, protože dobová kráska měla být blond a mít pleť tak bílou a jemnou, až jí prosvítaly modré žilky. Právě to pak pravděpodobně položilo základ slovního spojení „mít modrou krev“.

Zvláštní akcent je kladen i na to, že šlo o porost mimořádné délky. To důvěrně známe z křesťanských legend, typicky u Máří Magdalény, kterou na poušti její vlasy zahalily jako ten nejlepší šat. U svaté Anežky Římské pak Legenda aurea dokonce popisuje, že jí v nevěstinci narostly předlouhé vlasy, díky kterým unikla znásilnění. Vilní muži se k ní totiž skrze zázračný porost nedostali.

Za zmínku stojí i to, že dáma jela na bílém koni. V rámci panovnických vjezdů bylo typické, že královna vstupovala do města na bílém mimochodníkovi, což je kůň, který vychází oběma levýma nebo oběma pravýma nohama zároveň. Zvláštní druh chůze umožnil použití dámského sedla. Existuje však i teorie, která ztotožňuje nahou ženu na bílém koni s dávnými pohanskými rituály, které měly zabezpečit bohatou úrodu. Z hlediska interpretací se ale jedná o mimořádně tenký led.

Věčně živá Godiva

Navzdory všem ustáleným motivům je příběh o krásné paní plný rozporů. Jedná se o poslušnou manželku, která se ovšem postaví svému muži. Cestuje nahá a přitom zůstává cudná. Je příslušnicí vládnoucí třídy a přitom se zastane těch nejchudších...

TIP: Luxusní sídlo šlechtičny, která projela nahá městem na koni, je na prodej

Samotná postava lady Godivy v sobě mísí atributy Panny Marie, pramáti Evy i Máří Magdalény. Snad právě proto příběh o šlechtičně z 11. století neztratil nic ze své přitažlivosti ani o devět staletí později. Godiva tak inspiruje i dnes. Její jméno nenesou pouze sochy a obrazy, ale i písně, několik filmů a dokonce také belgická čokoládovna.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Čingischánovo vraždění udělalo z hedvábné stezky paradoxně bezpečnější místo pro obchod.

Zajímavosti

Skupina trilobitů Ampyx priscus, společně zaplavených bahnem

Věda
Zajímavosti

Vlajky, jež astronauti vztyčili na Měsíci, mohly tamním podmínkám odolávat jen po symbolickou dobu. V přepočtu stály pouhých 650 korun

Vesmír

Babylon dnešní doby

V odlehlých údolích se během staletí vyvinuly stovky etnik s naprosto rozdílnou kulturou a jazykem. Jen s východní části ostrova (tedy nezávislým státem Papua-Nová Guinea) je spojeno celkem 841 různých jazyků a společně se západní Indonéskou půlkou se počet používaných nářečí šplhá k tisícovce. To je asi sedmina všech jazyků světa. Většinou z nich však nehovoří více než 1 000 lidí. Na východní polovině ostrova se proto lidé z různých kmenů dorozumívají prostřednictvím Tok Pisin – směsi místních dialektů a zkomolených výrazů z angličtiny. V západní části je společným dorozumívacím prostředkem indonéština.

Příroda

Ocenění za chemii si odnesl japonský tým, jenž vyzkoumal, že pětileté dítě denně vyprodukuje až půl litru slin.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907