Galaktičtí labužníci: Supermasivní černé díry si vybírají, co a kdy spolknou
Nová pozorování ukazují, že supermasivní černé díry během galaktických srážek často „pohrdají“ obrovským množstvím plynu a místo rychlého růstu se chovají spíš jako vybíraví labužníci.
Supermasivní černé díry bývají obvykle vykreslovány jako věčně hladové vesmírné vysavače, které pozřou cokoliv, co se k nim dostatečně přiblíží. Čím větší jsou, tím hladovější by měly být. Zvlášť dramatické podmínky pro růst supermasivních černých děr nastávají při srážkách galaxií.
Když se dvě masivní, na plyn bohaté galaxie setkají, jejich gravitační pole žene obrovské množství chladného molekulárního plynu do jejich center, kde sídlí supermasivní černé díry. Tyto krátké, násilné fáze by podle současných teorií měly spouštět „opravdové hody“, během nichž se černé díry rozsvítí jako aktivní galaktická jádra – jedny z energeticky nejextrémnějších objektů ve vesmíru.
Supermasivní černé díry na dietě
Jenže pozorování sedmi blízkých galaktických srážek odhalují něco úplně jiného: zatímco v některých případech se do hostiny zapojují obě černé díry, jinde září pouze jedna a její „parťačka“ zůstává i nadále temná. V některých případech dochází i k tomu, že vydatnou kosmickou hostinou pohrdají obě černé díry.
Pozorování radioteleskopu ALMA také odhalilo, že se kolem mnoha černých děr nacházejí husté, chaotické shluky plynových mračen, a to zejména u těch hmotnějších. Podle vědců jde o potvrzení, že galaktické srážky skutečně dokážou dopravit „potravu“ až ke „chřtánu“ supermasivní černé díry. Množství dostupného plynu ale poněkud překvapivě nijak nesouvisí s tím, jak jasně černá díra září, tedy jak rychle skutečně plyn pohlcuje.
Vybíraví labužníci
I když mají supermasivní černé díry dostatek potravy doslova na dosah, většina z nich se během srážek galaxií chová spíš jako labužníci než jako nenasytní predátoři. Místo dramatického růstu jen „uzobávají“ chladný molekulární plyn a jejich růst je tak neefektivní a přerušovaný.
Srovnání systémů, kde jsou aktivní obě černé díry, s těmi, kde svítí jen jedna, ukázalo další nuance. V některých případech je neaktivní černá díra skutečně ochuzená o chladný plyn. Jindy však plyn zjevně přítomen je – a černá díra přesto zůstává nečinná. Podle vědců je jedním z možných vysvětlení snížené „chuti k jídlu“ pauza mezi dvěma krmnými epizodami.
Dalším překvapivým zjištěním je, že mnoho aktivních černých děr neleží přesně ve středu rotujících plynových disků své galaxie. Tento posun může být známkou prudkých gravitačních přetlačovaných během galaktické srážky, které mohly černé díry „vyrazit“ z jejich původní polohy. Takové vychýlení pak může růst černých děr dále komplikovat.
Jak se zdá, samotné srážky galaxií, které rozhýbají masy kosmického plynu, představují jen část příběhu o krmení supermasivních černých děr. Neméně důležitou roli zřejmě hraje i načasování procesů, které probíhají v blízkosti těchto ohromujících gravitačních monster, i to, jak konkrétně tam jsou uspořádána kosmická mračna plynu.
