Otec vlasti málem v pasti: Kterak Karel IV. unikal smrti

15.06.2018 - Eva Svobodová

Slavný vladař zažil několikrát situace, kdy mu šlo doslova o život. Jen se štěstím přežil útok traviče a opakovaně vyvázl i z bitevní vřavy

<p>Karel IV. nepatřil k vladařům, kteří by pouze setrvávali v rezidenčním městě.</p>

Karel IV. nepatřil k vladařům, kteří by pouze setrvávali v rezidenčním městě.


Reklama

Za svého dlouhého dvaašedesátiletého života se Karel IV. několikrát ocitl ve smrtelném ohrožení, z něhož pokaždé úspěšně vyvázl, dokud neutrpěl fatální úraz v pokročilém věku. Zbožný panovník to přisuzoval Boží ochraně a přímluvám svatých. 

Téměř osudná snídaně

Poprvé se Karel ocitl ve smrtelném nebezpečí, když mu ještě nebylo ani patnáct let. V roce 1331 ho otec Jan poslal do Itálie upevňovat lucemburské panství. To se na neklidné italské půdě ovládané množstvím místních rodů a zmítané sílícími ambicemi měst povážlivě drolilo. Při velikonočním pobytu v Pavii došlo k události, na kterou Karel s rozechvěním vzpomínal do konce života.

Mladičkému kralevici a jeho družině byla o velikonoční neděli podána snídaně, načež stihly mnohé z členů jeho doprovodu kruté bolesti. Ani přivolaný lékař nešťastníkům nedokázal pomoci a mohl pouze konstatovat smrt. Z Karlova nejbližšího okruhu zahynuli například jeho hofmistr Jan z Bergu či stolník Šimon z Kailu. Ukázalo se, že šlo o nastraženou past, protože k snídani podané jídlo obsahovalo jed.

Samotnému Karlovi se ovšem jakékoliv potíže vyhnuly, protože si z předložených pokrmů nic nevzal, aby mohl jít následně při mši k svatému přijímání. Přistoupení k eucharistii totiž od věřícího vyžaduje předchozí půst, Karla tak doslova zachránila jeho zbožnost. Na místě byl dopaden neznámý podezřelý muž, který na mučidlech vypověděl, že do jídla přimíchal jed z rozkazu Azza Viscontiho, vládce Milána. Ať už se rozhodneme takto vynucenému doznání věřit, nebo ne, Karlovi někdo o život usiloval. Snad jen opravdové řízení shůry jeho smrti zabránilo.

Nebezpečí číhá v boji

Horká italská půda se Karlovi málem stala znovu osudnou již následujícího roku, když se 25. listopadu 1332 účastnil bitvy u hradu San Felice. Šestnáctiletý kralevic tehdy poprvé stanul v bitevní vřavě. V tomto střetu se svými spojenci bojoval s ligou protilucembursky zaměřených italských měst. Že reálně riskuje svůj život, si dobře uvědomoval, pohyboval se totiž v prvních řadách. V tříhodinové bitvě pod Karlem padl jeho kůň a on sám utržil zranění na rameni. Nakonec však vyvázl a lucemburská strana si u San Felice přes neúspěšný začátek připsala vítězství. Karel všechen zdar přisuzoval svaté Kateřině Alexandrijské, neboť vítězná bitva se odehrála v den, kdy církev slaví její svátek. Po celý svůj život pak zůstal ctitelem této světice.

Další obdobné riziko Karel podstoupil už jako římský král, když v roce 1346 následoval svého otce Jana Lucemburského do bitvy u Kresčaku. I zde utrpěl zranění, protože se nacházel v čele oddílu, který přímo zasáhl do bojů. Zatímco Karlovo zranění šípem bylo pouze lehké, Jan Lucemburský a s ním i mnoho přítomných šlechticů, francouzských i českých, našli v bitevní vřavě smrt.

Dobrodružství na moři

Pozoruhodnou událost s nádechem exotického dobrodružství zažil Karel coby moravský markrabě v roce 1337 při své cestě na jih. Se svou družinou se právě plavil lodí do severoitalské Akvileje, když je přepadli benátští piráti, přinutili je přistát v nejbližším přístavu a požadovali výkupné. Spolu s panem Janem z Lipé se ovšem Karlovi podařilo z lodi lstí uniknout v momentě, kdy posádka vyjednávala s Benátčany. Z druhé strany korábu nepozorovaně sestoupili na rybářskou bárku a skryli se pod pytle a sítě. Na tomto plavidle dokázali bez vzbuzení pozornosti uniknout z dosahu únosců a pokračovat dál do Akvileje po souši.

Riziko rytířského života

Zřejmě nejzávažnější zdravotní problém, alespoň co do délky trvání a následků, Karla potkal v jeho 34 letech. K tomuto ne zcela vysvětlenému incidentu, o němž dobové kroniky mlčí a po kterém král ochrnul na ruce i nohy, došlo na podzim roku 1350. Jeho následkem se panovník musel na dlouhé měsíce zcela stáhnout z veřejného života. Dřívější teorie spekulovaly o prudkém záchvatu dny či prodělaném pokusu o otrávení. Výzkumy profesora Emanuela Vlčka a jeho týmu však ukázaly, že český a římský král ve skutečnosti utrpěl těžké poranění páteře v oblasti krku a s ním spojený otřes míchy.

TIP: Šťastné úniky velkých státníků: Těmto mužům dýchala smrt za krk!

S velkou pravděpodobností šlo o následky úrazu při rytířském turnaji. Těch se mladý panovník s oblibou zúčastňoval – papež například Karlovi v jednom listu vyčetl, že až příliš holduje této světské radovánce.

Povaha vladařových zranění, dodnes patrných na jeho kosterních pozůstatcích, skutečně poukazuje na to, že šlo o náraz tupým předmětem, jenž by mohl odpovídat dřevci soupeře. Při něm došlo ke zlomenině dolní čelisti a prudkému zvratu hlavy dozadu, takže došlo k částečnému vykloubení krčních obratlů. Karlova páteř byla od té doby výrazně vychýlená vpřed a prohnutá doleva, což potvrdili i jeho současníci. Podle italského kronikáře Mattea Villaniho „jeho osoba byla střední postavy, poněkud shrbená, s krkem a hlavou stlačenými dopředu“.

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907