Ovce, která utekla před 7 lety před požárem, se vrátila na domovskou farmu

23.04.2020 - Martin Reichman

Japonci mají svého bílého psa Gora, Tasmánci bílou ovci Prickles...

<p>Ovce Prickles po návratu na rodnou farmu.</p>

Ovce Prickles po návratu na rodnou farmu.


Reklama

Mezi listopadem 2012 a dubnem 2013 padlo v Tasmánii za oběť plamenům okolo 20 tisíc hektarů půdy. Zvláště citelné to bylo pro místní farmáře, jimž vyjádřila podporu i královna Alžběta nebo papež Benedikt. Život ale občas píše i šťastné příběhy...

Jednou z postižených farmářek byla i Alice Grayová, která obhospodařuje pozemek o celkové rozloze okolo 200 hektarů. Dnes, po 7 letech od ničivého požáru, ji ale na farmě čekalo radostné setkání. Jedna ze zaběhnutých ovcí se vrátila na rodnou farmu.

Alice zrovna na farmě slavila narozeniny svého syna, když si všimla podivné bílé koule potulující se nedaleko. Narozeninová oslava se rázem změnila v honičku. Po úspěšném odchycení Alice s překvapením zjistila, že se jedná o Prickles – ovci zaběhnutou před 7 lety.

Šťastné shledání se dost možná zapíše i do análů – sedm let nestříhaná ovce Prickles se totiž pořádně obalila. Ovce plemene Merino vyprodukuje průměrně 2–4 kg vlny ročně, špičkoví jedinci pak mohou poskytnout ročně až 10 kg vlny. Světový rekord ale činí 41,1 kg vlny. Zda Prickles tuto metu překoná, se uvidí již 1. květnový den, kdy o svůj sedmiletý kožich přijde.

TIP: Ovce, oplodněné 50 let zmraženým spermatem, porodily zdravá jehňata

Samotný akt stříhání sedmiletého rouna navíc poslouží dobré věci – farmářka Alice ve spolupráci s australským Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky uspořádala charitativní tipovací hru. V ní si lze za příspěvek tipnout hmotnost ovčího rouna. Finanční částka (aktuálně přes 5 tisíc dolarů) poputuje na pomoc do uprchlických táborů. Nejpřesnější tipér pak získá diplom.

Putující ovce 

Ovčí plemeno Merino pochází pravděpodobně ze severní Afriky, odkud se ve vrcholném středověku dostalo do Španělska. Název merino se někdy odvozuje ze španělského ovejas merinos (putující ovce), neboť s nimi pastevci po celý rok putovali z pastviny na pastvinu. Podle jiných názorů souvisí název s dynastií marockých sultánů Marínovců. 

Ve Španělsku se chov merinových ovcí stal státním monopolem a jejich vývoz byl do roku 1800 přísně zakázán. Přesto se v 18. století podařilo několik jedinců propašovat do Francie, odkud se rozšířily i do Pruska, Rakouska a Británie, v Českých zemích se začaly chovat za vlády Marie Terezie v 70. letech 18. století. Během 19. století se tyto ovce šířily i do mimoevropských zemí, zejména do Austrálie, která je od konce 19. století až do současnosti hlavním producentem merinové vlny

Reklama

  • Zdroj textu:

    ABC.net.au

  • Zdroj fotografií: Prickles

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Molekula ErSO úspěšně ničí nádor prsu s receptorem pro estrogen i jeho metastázy. Prozatím u myší.

Věda
Reklama

Odhalená vnitřní struktura Marsu

Vesmír

Drozd stěhovavý (Turdus migratorius) má s hnízdními parazity své zkušenosti a často si s nimi dokáže poradit.

Příroda

Coby první Evropan spatřil zasněžený vrcholek Kilimandžára německý misionář Johannes Rebmann.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907