Papežský stát bez papeže: Bitvu o římský Kapitol ukončil jediný kámen
Nestávalo se v historii často, aby byla papežská autorita zpochybněna. A pokud už byla, měl Svatý otec přinejmenším střechu nad hlavou. V roce 1145 se však musel Lucius II. hodně ohánět, aby získal alespoň kontrolu nad vlastním sídelním městem
Na přelomu 11. a 12. století zaměstnával duchovní a světské kruhy zásadní spor o investituru, tedy právo jmenovat církevní hodnostáře a v důsledku vlastně církev řídit. Roku 1122 uzavřeli papež Kalixt II. a císař Jindřich V. wormský konkordát, který situaci konečně vyřešil – a vítězně z ní vyšla církev. Poté tudíž nikdo neočekával, že by mohlo autoritou papežského stolce v Římě něco otřást. Jenže opak byl pravdou: Ve 12. století se odehrála řada událostí, při nichž měli Svatí otcové problém otěže vzpurného města udržet.
Kněz proti Svatému otci
Mezi popsané události patřilo i vyhlášení Římské komuny, v níž se chopili moci měšťané a rozhodli se proměnit Řím ovládaný šlechtou a papežem v lidovou, demokraticky řízenou republiku po vzoru Pisy či Janova. V roce 1145 se do čela hnutí postavil potulný kněz Arnold z Brescie a nechal papežský dvůr vyhnat.
Náměstek Kristův se s tím samozřejmě nehodlal s ohledem na svou prestiž smířit.
Jenže na jeho volání žádná pomoc nedorazila, a papež Lucius II. se tedy rozhodl vzít věci do vlastních rukou. Najal si žoldnéře a se svými stoupenci se opevnil v někdejším Circu Maximu, kde se v antice konaly závody vozatajů. Hlavním bitevním polem mezi novou republikou a stolcem se pak příznačně stal prostor někdejšího římského fóra.
Ať hodí kamenem!
Potyčky však nikam nevedly a ani jedna strana nezískala výhodu. Papež si proto 15. února 1145 usmyslel zvrátit patový stav výpadem na Kapitol. Jeho žoldnéřům se do boje příliš nechtělo, a tak Lucius II. jako duchovní opora vyrazil vpřed v jejich čele. Jenže jakmile se vojsko vřítilo na fórum, utržil zásah kamenem do hlavy a na místě zemřel.
Teprve roku 1155 se papež Hadrián IV. dohodl v Kostnici s německým králem Fridrichem Barbarossou, že mu panovník vrátí Řím a na oplátku bude korunován císařem. Svatý otec následně nad městem vyhlásil interdikt, tedy zákaz všech bohoslužebných úkonů. Řím se přitom stal prvním místem, kde se takový trest uplatnil. Arnold z Brescie mezitím čelil rostoucí nespokojenosti obyvatelstva a raději uprchl na sever, načež ho ovšem zajala Barbarossova armáda. Jeho poprava v Římě pak císařsko-papežskou koalici symbolicky „ratifikovala“.
