Pod bedlivým dohledem komunistické strany (1): Političtí pracovníci v Rudé armádě

02.05.2021 - Vladimír Lender a Martin Koller

Pojmy politruk a komisař si většina z nás spojuje s armádou Sovětského svazu. Nejde však o ruský vynález: osoby vykonávající politický dohled nad armádou se v dějinách poprvé objevily už za Velké francouzské revoluce na konci 18. století

<p>Jedna z nejznámějších fotografií druhé světové války zachycuje Alexeje Jeremenka, politického instruktora 220. střeleckého pluku 4. střelecké divize, který padl 12. července 1942, tedy ve stejný den, kdy byla podle dostupných informací pořízena i tato fotografie.</p>

Jedna z nejznámějších fotografií druhé světové války zachycuje Alexeje Jeremenka, politického instruktora 220. střeleckého pluku 4. střelecké divize, který padl 12. července 1942, tedy ve stejný den, kdy byla podle dostupných informací pořízena i tato fotografie.


Reklama

V sovětské armádě sahají kořeny funkce komisařů do let občanské války: tzv. Politická správa Rudé armády (PUR) vznikla již v roce 1919. Hlavním kádrovým předpokladem tehdejších politických pracovníků bylo členství ve straně, nikoli znalost vojenského řemesla, takže se už za občanské války objevovalo napětí mezi politruky a vojáky, kteří pro jejich zásahy do velení neměli příliš pochopení. Není divu: v případě potřeby totiž mnozí z nich neváhali na základě vlastního „odborného“ úsudku střílet důstojníky či vojáky přímo na místě. 

Absolutní kontrola nad armádou

Po skončení občanské války bylo v roce 1921 vydáno usnesení o politickém řízení revolučních ozbrojených sil, které armádu podřídilo straně a politrukům – tedy politickým vedoucím (rusky: političeskij rukovoditěľ), jako jejím reprezentantům. Jejich výchovu a odbornou úroveň zajišťovaly od 20. let leningradský Vojenský politický institut a Vojenská politická akademie, později Vojenská politická akademie V. I. Lenina.

V roce 1922 začalo zřizování stranických buněk také u jednotek (družstvo, četa, rota, prapor), zatímco dříve fungovaly pouze na úrovni útvaru (pluk nebo samostatný prapor) a výše. Ve 20. letech se tak politruk nacházel v každé jednotce počínaje četou a kromě toho v armádě působili také komsomolští vedoucí, propagandisté a na úrovních divizí a výš řada dalších politických pracovníků.

Právo zastřelit důstojníka

Politruci tvořili asi dvacet procent důstojnického sboru Rudé armády, a když k tomu připočteme působení NKVD (dříve Čeka, GPU a OGPU) a existenci sítě donašečů (v ruské terminologii „stukači“), kteří měli podle vojenského historika Viktora Suvorova dokonce v kritických situacích právo fyzicky likvidovat důstojníky, byla stranická kontrola nad armádou téměř absolutní.

Čistky třicátých let se samozřejmě nevyhnuly ani politickým pracovníkům, ale ve srovnání se zbytkem důstojnického sboru je zasáhly v menší míře. Mimochodem, maršál Tuchačevskij, významný vojenský vizionář popravený za údajnou špionáž a symbol stalinských čistek v armádě, marně usiloval o prosazení omezení politické práce v armádě.

Velká vlastenecká katastrofa

Pokud by ale někdo předpokládal, že letitá práce politruků přinesla Rudé armádě vynikající kázeň, uvědomění a důstojnický sbor na vysoké morální a odborné úrovni hluboce by se mýlil. V roce 1942 v armádě sloužilo už jen pouhých osm procent vojáků a důstojníků, kteří na západní hranici zažili začátek války. Ostatní padli, byli zajati, vyřazeni z boje v důsledku zranění nebo dezertovali.

Pokračování: Pod bedlivým dohledem komunistické strany (2): Političtí pracovníci v Rudé armádě (vychází v neděli 9. května)

Převážné části raněných z prvních měsíců bojů se nedostalo odborné péče a odsunu, takže zahynuli na bojišti. Jeden z důvodů tohoto debaklu spočíval v kvalitě důstojnického sboru, tedy i politruků. Ve sborníku Velká vlastenecká katastrofa se uvádí, že v prvním roce války z Rudé armády zběhlo až půl druhého milionu vojáků všech hodností, z nichž asi čtvrtina za to byla později odsouzena.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Karikatura zachycující cara Mikuláše II. a Theodora Roosevelta, který apeluje ve věci krutého zacházení s ruskými Židy. (ilustrace: Wikimedia Commons, Emil Flohri, CC0)

Historie

Skalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo SánchezCC BY 2.0)

Příroda

Prokletí smrti

žena z Lemb | Royal Scottish Museum

Ačkoliv tzv. žena z Lemb vznikla již okolo roku 3500 př. n. l., archeologové ji objevili až v roce 1878 na Kypru. Podle legendy skončila každá rodina, která ji vlastnila, rozervána smrtí. Rod prvních majitelů zcela vymřel po šesti letech od získání sošky. Poté skulpturu koupil Ivor Menucci – a jeho příbuzné postihla zkáza za pouhé čtyři roky. Když si pak smrt začala přicházet i pro další vlastníky, padlo moudré rozhodnutí svěřit artefakt do sbírek Royal Scottish Museum. (foto: Wikimedia Commons, Héctor OchoaCC BY-SA 4.0)

Zajímavosti
Vesmír
Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907