Pod bedlivým dohledem komunistické strany (3): Političtí pracovníci v Rudé armádě

Práce na tiskovinách mnohým politickým pracovníkům Rudé armády  umožňovala přežívat během války v relativním bezpečí a pohodlí, takže jejich výrobu a použití prosazovali všemi prostředky.

O tom, co si někteří vojáci upřímně mysleli o výsledcích jejich práce, svědčí vzpomínka příslušníka speciální jednotky, která byla v zimě 1941 vyslána do týlu nepřítele. Kromě potřebné výzbroje a vybavení museli její příslušníci na saních táhnout také několik balíků letáků, které se ze strachu, aby je někdo ze spolubojovníků neudal, neodvažovali odhodit. Politruky potištěný papír nakonec našel smysluplné uplatnění až jako obal kuřiva, případně jako nástroj také při intimnější činnosti.

Důstojníci a kontráši

Vzhledem k tomu, že politické vedení se v roce 1941 příliš neosvědčilo, došlo v říjnu 1942 k zásadní změně. Velitelům byla navrácena nedílná politická pravomoc a funkce komisařů a politruků byla v pozemních silách, letectvu i loďstvu zrušena. Významnou roli v tomto rozhodnutí sehrál také nedostatek důstojníků i odpor generality, jejíž příslušníci považovali tuto instituci za zbytečnou. Řada politických pracovníků tak byla převelena do velitelských funkcí a část z nich do nově vznikající kontrarozvědky SMERŠ („СМЕРть Шпионам“, česky: „Smrt špionům“).

Z většiny z nich se však stali tzv. zampolitové (zástupci velitele pro politické pravomoci), ovšem podřízení velitelům a s omezenými pravomocemi. Ukázalo se totiž, že více než 75 % z nich nemá ani základní vojenské znalosti. Většinou se jednalo o komunisty (v případě vyšších stupňů partajní funkcionáře) a komsomolce naverbované, případně povinně odeslané k vojsku. Většina z nich neměla k armádě a službě v ní dobrý vztah, protože museli vyměnit pohodlné kanceláře za kasárna nebo přímo za frontu.

Rozkaz o komisařích

Strašlivou kapitolu představují osudy zajatých politických komisařů. Na základě Hitlerova tzv. rozkazu o komisařích (Richtlinien für die Behandlung politischer Kommissare) z 6. června 1941 měli být zajatí politruci jako ztělesnění obrazu nepřítele a „židobolševismu“ popraveni.

Přestože část německého důstojnického sboru rozkaz vnímala jako něco odporujícího „cti německého důstojníka“ a rozkaz ignorovala, odhaduje se, že na jeho základě bylo fyzicky zlikvidováno až 10 000 politických pracovníků. V Rudé armádě se zpráva o jeho existenci rychle rozšířila a podle některých hlášení toto vědomí zvyšovalo morálku rudoarmějců a negativně ovlivňovalo ochotu vzdávat se. Adolf Hitler jej nakonec odvolal v květnu 1942. 

Význam propagandy

V roce 1942 byla také u útvarů zřízena funkce profesionálního agitátora (propagandisty), navzdory velkému počtu komunistů a komsomolců se v armádě začal vracet vlastenecký duch a bez ohledu na ideologii se zaváděly tradice z carských dob. Začaly tak vznikat gardové divize nebo se objevili plukovní popové (kněží pravoslavné církve).

TIP: Hon na sabotéry: Příběh tajemného Povstalce z obklíčeného Leningradu

Ukázkovým příkladem tohoto paradoxu byla například účast politického pracovníka v uniformě carského střihu na polní mši. Součást politické práce tvořily také různé propagandistické podvody včetně prefabrikace hrdinských činů. Jedním z nich se stala výroba gardových divizí. Zatímco běžná divize mohla toto označení získat pouze na základě bojovýchvýsledků, některé nově vznikající útvary jej získaly již při svém formování v týlu. Celou komedii řídila Hlavní správa politické propagandy, známá pod zkratkou GUPPKA (Glavnoe upravlenije političeskoj propagandy Krasnoj armiji), která patřila pod PUR.

Dokončení v neděli 23. května