Podle barvy ho nepoznáte: Proč se rohatému kolosu říká „nosorožec bílý“?

19.07.2019 - Marek Telička

Věděli jste, že slovíčko „bílý“ v pojmenování nosorožce bílého nikterak nesouvisí s jeho barvou?

Nosorožec tuponosý byl původně rozdělen na dva geograficky oddělené poddruhy, které jsou dnes uznávány jako samostatné druhy. Hojnější je nosorožec tuponosý jižní (Ceratotherium simum simum), severní poddruh je již označen za vyhynulý, protože od března roku 2018 žijí na světě poslední dvě samice, které byly odchovány ve Dvoře Králové nad Labem.

Kromě českého názvu nosorožec tuponosý se můžete setkat také s označením nosorožec bílý, které je přímým překladem anglického označení white rhinoceros. Ve skutečnosti ale nejde o barvu zvířete, anglické „white“ vzniklo zkomolením afrikánského „wijd“, které znamená široký – podle tvaru horního pysku tohoto zvířete.

TIP: Tupý nos na druhou: „Nový“ druh nosorožce tuponosého

Ze skromné populace severního (pod)druhu, jenž je označován jako nosorožec tuponosý severní (Ceratotherium simum cottoni) do dnešních dní přežily pouze dvě samice - Nájin a Fatu, které obě pocházejí ze Dvora Králové nad Labem a od roku 2009 žijí v keňské rezervaci Ol Pejeta.

Tam byly původně vypuštěny dva páry, ale samci Suni a Súdán již uhynuli. Sudán byl jako poslední samec 19. března 2018 utracen. Šlo zároveň o posledního nosorožce svého druhu, jenž se narodil ve volné přírodě.

<p>Krásný záběr nosorožce tuponosého jižního, jichž dosud ve volné přírodě žije kolem 20 000 kusů.</p>

Krásný záběr nosorožce tuponosého jižního, jichž dosud ve volné přírodě žije kolem 20 000 kusů.

<p>Nejsilnější samci brání svoje domácí teritoria. Při celkem mírumilovném souboji oba soupeři sklání hlavy, dotýkají se rohy a alespoň symbolicky se přetlačují. To většinou opakují tak dlouho, dokud jeden z nich neuzná porážku – začne vydávat kvičivé zvuky a stáhne se. Skutečné souboje s použitím plné síly jsou výjimečné.</p>

Nejsilnější samci brání svoje domácí teritoria. Při celkem mírumilovném souboji oba soupeři sklání hlavy, dotýkají se rohy a alespoň symbolicky se přetlačují. To většinou opakují tak dlouho, dokud jeden z nich neuzná porážku – začne vydávat kvičivé zvuky a stáhne se. Skutečné souboje s použitím plné síly jsou výjimečné.

<p>Oba africké druhy nosorožců odlišíte podle tvaru tlamy – ta je dána způsobem, jakým nosorožci získávají potravu. Nosorožec tuponosý (<em>Ceratotherium simum</em>, vpravo) má horní pysk rovný a široký, protože jeho hlavní potravou je tráva. Nosorožec dvourohý <em>(Diceros bicornis, vlevo)</em> má na horní pysk špičatý a velmi obratný, jeho potravou jsou listy, které odtrhává z větví.</p>

Oba africké druhy nosorožců odlišíte podle tvaru tlamy – ta je dána způsobem, jakým nosorožci získávají potravu. Nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum, vpravo) má horní pysk rovný a široký, protože jeho hlavní potravou je tráva. Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis, vlevo) má na horní pysk špičatý a velmi obratný, jeho potravou jsou listy, které odtrhává z větví.

<p>Nosorožci tuponosí jsou známí svými na první pohled nevypočitatelnými a přitom bleskurychlými útoky na lidi i auta. Většinou ale drama končí po pár metrech. Důvodem je především špatný znak (mohli bychom říci krátkozrakost) těchto tvorů – při jejich fyzických parametrech je pak nejlepší metodou průzkumu simulovaný útok.</p>

Nosorožci tuponosí jsou známí svými na první pohled nevypočitatelnými a přitom bleskurychlými útoky na lidi i auta. Většinou ale drama končí po pár metrech. Důvodem je především špatný znak (mohli bychom říci krátkozrakost) těchto tvorů – při jejich fyzických parametrech je pak nejlepší metodou průzkumu simulovaný útok.

<p>Severní druh nosorožce tuponosého dříve chovaly pouze zoologické zahrady v San Diegu a ve Dvoře Králové. Dnes ovšem zůstaly naživu jen samice Nájin a Fatu, které obě pocházejí ze Dvora Králové nad Labem a od roku 2009 žijí v keňské rezervaci Ol Pejeta. Na snímku je zachycen převoz, jenž se odehrál v roce 2009.</p>

Severní druh nosorožce tuponosého dříve chovaly pouze zoologické zahrady v San Diegu a ve Dvoře Králové. Dnes ovšem zůstaly naživu jen samice Nájin a Fatu, které obě pocházejí ze Dvora Králové nad Labem a od roku 2009 žijí v keňské rezervaci Ol Pejeta. Na snímku je zachycen převoz, jenž se odehrál v roce 2009.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Celkový pohled na triéru plnou lidí. Všimněte si, jak málo prostoru mají veslaři kolem sebe.

Zajímavosti

Šťáva z granátového jablka je nejen chutná, ale i zdravá. Zvláště pak pro novorozence.

Věda

Idylicky průzračná voda jezera, které je podle objemu vody desátým největším jezerem světa.

Příroda

Vizualizace systému Beta Pictoris.

Vesmír

Koutník jedovatý (Loxosceles reclusa) se rád zdržuje v domácnostech. Ačkoli není agresivní, může mít jeho kousnutí vážné následky.

Revue

Zvěsti se ve vesnických hospodách šířily prostřednictvím letáků, ale také díky očitým svědkům, kteří se neváhali o zážitky podělit.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907