Podle barvy ho nepoznáte: Proč se rohatému kolosu říká „nosorožec bílý“?

19.07.2019 - Marek Telička

Věděli jste, že slovíčko „bílý“ v pojmenování nosorožce bílého nikterak nesouvisí s jeho barvou?

Nosorožec tuponosý byl původně rozdělen na dva geograficky oddělené poddruhy, které jsou dnes uznávány jako samostatné druhy. Hojnější je nosorožec tuponosý jižní (Ceratotherium simum simum), severní poddruh je již označen za vyhynulý, protože od března roku 2018 žijí na světě poslední dvě samice, které byly odchovány ve Dvoře Králové nad Labem.

Kromě českého názvu nosorožec tuponosý se můžete setkat také s označením nosorožec bílý, které je přímým překladem anglického označení white rhinoceros. Ve skutečnosti ale nejde o barvu zvířete, anglické „white“ vzniklo zkomolením afrikánského „wijd“, které znamená široký – podle tvaru horního pysku tohoto zvířete.

TIP: Tupý nos na druhou: „Nový“ druh nosorožce tuponosého

Ze skromné populace severního (pod)druhu, jenž je označován jako nosorožec tuponosý severní (Ceratotherium simum cottoni) do dnešních dní přežily pouze dvě samice - Nájin a Fatu, které obě pocházejí ze Dvora Králové nad Labem a od roku 2009 žijí v keňské rezervaci Ol Pejeta.

Tam byly původně vypuštěny dva páry, ale samci Suni a Súdán již uhynuli. Sudán byl jako poslední samec 19. března 2018 utracen. Šlo zároveň o posledního nosorožce svého druhu, jenž se narodil ve volné přírodě.

<p>Krásný záběr nosorožce tuponosého jižního, jichž dosud ve volné přírodě žije kolem 20 000 kusů.</p>

Krásný záběr nosorožce tuponosého jižního, jichž dosud ve volné přírodě žije kolem 20 000 kusů.

<p>Nejsilnější samci brání svoje domácí teritoria. Při celkem mírumilovném souboji oba soupeři sklání hlavy, dotýkají se rohy a alespoň symbolicky se přetlačují. To většinou opakují tak dlouho, dokud jeden z nich neuzná porážku – začne vydávat kvičivé zvuky a stáhne se. Skutečné souboje s použitím plné síly jsou výjimečné.</p>

Nejsilnější samci brání svoje domácí teritoria. Při celkem mírumilovném souboji oba soupeři sklání hlavy, dotýkají se rohy a alespoň symbolicky se přetlačují. To většinou opakují tak dlouho, dokud jeden z nich neuzná porážku – začne vydávat kvičivé zvuky a stáhne se. Skutečné souboje s použitím plné síly jsou výjimečné.

<p>Oba africké druhy nosorožců odlišíte podle tvaru tlamy – ta je dána způsobem, jakým nosorožci získávají potravu. Nosorožec tuponosý (<em>Ceratotherium simum</em>, vpravo) má horní pysk rovný a široký, protože jeho hlavní potravou je tráva. Nosorožec dvourohý <em>(Diceros bicornis, vlevo)</em> má na horní pysk špičatý a velmi obratný, jeho potravou jsou listy, které odtrhává z větví.</p>

Oba africké druhy nosorožců odlišíte podle tvaru tlamy – ta je dána způsobem, jakým nosorožci získávají potravu. Nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum, vpravo) má horní pysk rovný a široký, protože jeho hlavní potravou je tráva. Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis, vlevo) má na horní pysk špičatý a velmi obratný, jeho potravou jsou listy, které odtrhává z větví.

<p>Nosorožci tuponosí jsou známí svými na první pohled nevypočitatelnými a přitom bleskurychlými útoky na lidi i auta. Většinou ale drama končí po pár metrech. Důvodem je především špatný znak (mohli bychom říci krátkozrakost) těchto tvorů – při jejich fyzických parametrech je pak nejlepší metodou průzkumu simulovaný útok.</p>

Nosorožci tuponosí jsou známí svými na první pohled nevypočitatelnými a přitom bleskurychlými útoky na lidi i auta. Většinou ale drama končí po pár metrech. Důvodem je především špatný znak (mohli bychom říci krátkozrakost) těchto tvorů – při jejich fyzických parametrech je pak nejlepší metodou průzkumu simulovaný útok.

<p>Severní druh nosorožce tuponosého dříve chovaly pouze zoologické zahrady v San Diegu a ve Dvoře Králové. Dnes ovšem zůstaly naživu jen samice Nájin a Fatu, které obě pocházejí ze Dvora Králové nad Labem a od roku 2009 žijí v keňské rezervaci Ol Pejeta. Na snímku je zachycen převoz, jenž se odehrál v roce 2009.</p>

Severní druh nosorožce tuponosého dříve chovaly pouze zoologické zahrady v San Diegu a ve Dvoře Králové. Dnes ovšem zůstaly naživu jen samice Nájin a Fatu, které obě pocházejí ze Dvora Králové nad Labem a od roku 2009 žijí v keňské rezervaci Ol Pejeta. Na snímku je zachycen převoz, jenž se odehrál v roce 2009.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Profimedia



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Opičí neštovice jsou onemocněním vyvolaným virem rodu Ortopoxvirus z čeledi Poxviridae. Virus se obvykle na člověka přenáší kousnutím, škrábnutím nebo přímým kontaktem s krví infikovaných živočichů. 

Věda

Nejvyhlášenějším resortem pro římskou smetánku bylo v antice Baiae.

Historie

První tank Heavy Mark I měl osmičlennou osádku, přičemž polovinu zaměstnaly motory a řízení stroje.

Válka

Ježura australská při hledání své oblíbené potravy – mravenců.

Příroda

Pěstitelskou doménou singapurské botanické zahrady se staly orchideje.

Zajímavosti

Utkání dvou černých děr

Tento snímek vznikl kombinací dat v oboru rentgenového záření z družice Chandra X-ray Observatory a fotografie ve vizuálním oboru, pořízené pomocí HST. Představuje galaxii NGC 6240, která je od Země vzdálena 400 milionů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hadonoše.

Uprostřed snímku jsou dvě černé díry, které od sebe dělí vzdálenost 3 000 světelných let. Jsou viditelné jako jasné bodové zdroje rentgenového záření. Nakonec se pravděpodobně přiblíží k sobě a splynou v jednu velkou černou díru.

Co se stane, když se tyto exotické objekty začnou navzájem ovlivňovat, zůstává pro astronomy zatím hádankou. Jedno je však jisté: uvolní se při tom obrovské množství energie a do prostoru budou vyslány gravitační vlny. (NASA/CXC/MIT/C.Canizares, M.Nowak, CC0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907