Podzimní mlhoviny: Co zajímavého lze spatřit na listopadové obloze?

03.11.2020 - Jan Píšala

Pomineme-li vrtkavé počasí, hraje listopad obdivovatelům hvězdného nebe do karet. Noci jsou již výrazně delší než dny a díky pozdním východům Slunce lze s pozorováním vesmíru začít už ráno

<p><strong>NGC 6826</strong> alias Blikající mlhovinu, s jasností 8,8 mag a úhlovým průměrem 36″, najdete nad západním křídlem Labutě.</p>

NGC 6826 alias Blikající mlhovinu, s jasností 8,8 mag a úhlovým průměrem 36″, najdete nad západním křídlem Labutě.


Reklama

K nejnápadnějším objektům, které bude možné v listopadu na ranním nebi zahlédnout, patří nejjasnější stálice noční oblohy Sirius ze souhvězdí Velkého psa nad jihozápadem nebo výrazné souhvězdí Oriona opodál. 

Planetární žně

Chybět však nebudou ani jasné planety, zejména Venuše s −4 mag, pozvolna se sunoucí souhvězdím Panny nad východem. O něco níž nad obzorem pak zahlédneme i mnohem méně nápadný Merkur. Ten však v Panně setrvá pouze do 16. listopadu, načež se přesune do sousedních Vah. 

Právě první polovina listopadu se pro sledování nejmenší planety naší soustavy hodí nejlépe: Merkur totiž zjasní až na −0,7 mag a současně se na nebi dostatečně vzdálí od Slunce. Vyvrcholením se stane tzv. největší východní elongace 10. listopadu, kdy jeho úhlová vzdálenost od Slunce dosáhne 19°. Nejzajímavější pohled na obě zmíněné planety se naskytne 12. a 13. listopadu – tehdy v jejich blízkosti spatříme i velmi úzký srpek ubývajícího Měsíce a nedaleko jasnou stálici Spiku z Panny. 

Za zbylými výraznými oběžnicemi se musíme přesunout na večerní oblohu. S nástupem noci se nad jihozápadem ve Střelci objeví tandem Jupiter a Saturn, nicméně jen o několik hodin později zapadne. Naopak po většinu noci setrvá nad horizontem naoranžovělý Mars v souhvězdí Ryb. I na večerním nebi se přitom dočkáme jedné hezké kompozice s Měsícem: Půjde o těsné setkání dorůstajícího srpku s Jupiterem a Saturnem 19. listopadu. 

Hvězdy se závojem

Od dvojice planet se můžeme vydat k páru pohledných planetárních mlhovin. Název ovšem představuje to jediné, co obě skupiny nebeských objektů spojuje. Z fyzikálního hlediska mají planetární mlhoviny blíž ke hvězdám

Kde je však hledat na listopadové hvězdné obloze? Třeba v souhvězdí Labutě, v němž se nedaleko sebe nacházejí hned dvě planetární mlhoviny přístupné i menším dalekohledům s objektivy o průměru od 15 cm. Cestu za nimi rozhodně podnikněte s podrobným hvězdným atlasem nebo se spolehněte na naváděnou montáž. Jde totiž o nenápadné a vpravdě éterické útvary. Při pozorování vám pomohou i speciální mlhovinové filtry (viz Jen to správné světlo).

Planetární mlhovina NGC 7008, s jasností 10,7 mag a úhlovým průměrem 86″, leží nedaleko hranice se souhvězdím Kefea. Při hledání využijte dvojici stálic 10. a 12. velikosti, jež se k ní přimykají na jihovýchodě. Mlhovina má podobu skvrnky ve tvaru fazolky či ledvinky, v jejímž středu se nachází hvězda 13. velikosti, již zmíněný bílý trpaslík. V dostatečně velkém dalekohledu pak rozeznáte i dva protilehlé plynné laloky vybíhající z NGC 7008 na sever a na jih, přes které prosvítají stálice v pozadí.

Blikající a mizející

NGC 6826 alias Blikající mlhovinu, s jasností 8,8 mag a úhlovým průměrem 36″, pak najdete nad západním křídlem Labutě. Při dostatečném zvětšení vypadá jako modrozelená oválná skvrnka s poměrně jasnou centrální hvězdou 11. velikosti, opět bílým trpaslíkem. Po chvíli možná zjistíte, že mlhovina nezáří v celé své ploše konstantně, ale na východě a na západě vykazuje drobné zjasnění. 

Přívlastek „blikající“ si vysloužila proto, že se – tedy až na centrální stálici – tu a tam ze zorného pole dalekohledu na okamžik vytratí, případně její jas rychle poklesne a zase vzroste. Ve skutečnosti se nic takového neděje a za vše může efekt bočního vidění. Budete-li na slabounkou mlhovinu nahlížet nejdřív přímo a posléze zboku, takže váš zrak zamíří někam do jejího okolí, zapojí se do hry odlišně citlivé části sítnice vašeho oka. NGC 6826 se tak bude jevit různě jasná, respektive zřetelná: zkrátka blikající.

Jen to správné světlo

Planetární mlhoviny nemají spojité spektrum, ale září na konkrétních vlnových délkách, jež odpovídají přítomným vybuzeným atomům: Jde zejména o zelené záření dvakrát ionizovaného kyslíku (O III) na délkách 500,7 a 495,9 nm. Při pozorování se tudíž velmi hodí okulárové mlhovinové filtry, které dané záření propouštějí, zatímco zbytek potlačí (včetně rušivého světelného smogu). Mlhoviny se tak v zorném poli dalekohledu jeví zřetelněji. Nejlepší práci odvádějí úzkopásmové kyslíkové O III filtry či filtry UHC neboli Ultra-High Contrast s širšími pásmy propustnosti.

Východy a západy Slunce

DatumVýchodZápad
1. listopadu6 h 41 min16 h 20 min
15. listopadu7 h 03 min16 h 00 min
30. listopadu7 h 25 min15 h 46 min

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Štíra, 21. listopadu ve 21:40 SEČ vstupuje do znamení Střelce.

Fáze, východy a západy Měsíce

FázeDatumVýchodZápad
Poslední čtvrt8. listopadu22 h 40 min13 h 35 min
Nov15. listopadu6 h 58 min16 h 26 min
První čtvrt

22. listopadu

13 h 24 min23 h 28 min
Úplněk30. listopadu16 h 00 min7 h 12 min

Planety na noční obloze

  • Merkur – viditelný ráno nízko nad východem
  • Venuše – viditelná ráno nad jihovýchodem
  • Mars – viditelný téměř celou noc kromě rána
  • Jupiter – viditelný zvečera na jihozápadě
  • Saturn – viditelný zvečera na jihozápadě
  • Uran – viditelný téměř celou noc kromě rána
  • Neptun – viditelný v první půlce noci

Zajímavé úkazy v listopadu 2020

  • 2. a 3. listopadu – setkání Měsíce a Aldebaranu z Býka na noční obloze
  • 3. listopadu – setkání Merkuru a Spiky z Panny na ranním nebi nízko nad jihovýchodem, vzdálenost cca 4°; výš nad obzorem pozorovatelná i Venuše
  • 10. listopadu – Merkur v největší západní elongaci, 19° od Slunce
  • 12. a 13. listopadu – seskupení úzkého měsíčního srpku, Venuše, Merkuru a Spiky z Panny na ranní obloze nízko nad jihovýchodem: 12. 11. na ploše o průměru cca 23°, 13. 11. cca 13°
  • 16. a 17. listopadu – setkání Venuše a Spiky z Panny na ranním nebi nad východem, vzdálenost cca 3,9°; nalevo níž nad obzorem pozorovatelný i Merkur
  • 17. listopadu – maximum činnosti meteorického roje Leonid
  • 19. listopadu – seskupení měsíčního srpku, Jupitera a Saturnu na večerní obloze nad jihozápadem, na ploše o průměru cca 5°
  • 25. listopadu – setkání Měsíce a Marsu na nočním nebi; nejmenší vzdálenost cca 5° v ranních hodinách 26. 11.
  • 29. a 30. listopadu – setkání Měsíce a Aldebaranu z Býka na noční obloze 

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Jan Píšala, NASA, ESA, Dietmar Hager, Don Goldman, Paul Mortfield, Feraphotography.com

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pokud jde o zničující výbuchy obávaného řeckého vulkánu Santorini, stoupající hladina oceánu jejich riziko podle vědců tlumí.

Věda

<p>Správným jídelníčkem lze psychickým poruchám předcházet, nebo je i zmírňovat.</p>

Zajímavosti

V důsledku globálního oteplování se stále víc dostávají do vzájemného kontaktu medvěd hnědý (Ursus arctos) s medvědem ledním (Ursus maritimus). Kříženci, kteří se začínají objevovat, mají přezdívku „pizzly“.

Příroda

Edward IV. a lancasterští uprchlíci ukrývající se v opatství Tewkesbury.

Historie
Revue

Raketa Atlas V s kosmickou lodí Boeing CST-100 Starliner na floridské základně Cape Canaveral Air Force Station.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907