Sagittarius A* je obrovský, silně zářící a kompaktní rádiový zdroj nacházející se ve středu naší Galaxie. Stal se také domovem supermasivní černé díry s hmotností okolo tří až čtyř milionů sluncí. Skládá se ze tří částí – východní, která je zbytkem supernovy a vysílá netepelné záření, západní, produkující tepelné emise z ionizované mlhoviny, a centrálního kompaktního proměnného zdroje.
O existenci černé díry v centru naší Galaxie spekulovali už v roce 1971 Donald Lynden-Bell a Martin Rees. Už o tři roky později objevili astronomové Bruce Balick a Robert Brown obrovský, oslnivý a nepohyblivý rádiový zdroj. Šlo o první hmatatelný důkaz, že uvnitř Mléčné dráhy spí dávný gigant.
Naštěstí pro nás i naše případné sousedy jde však o poměrně mírnou a klidnou supermasivní černou díru. Zhruba jedenkrát za pozemský den vypustí krátký záblesk rentgenového záření – zřejmě jako následek polykání kosmického prachu či drti. Když v roce 2012 zableskla 150× jasněji než obvykle, astronomové po celém světě slavili – pravděpodobně pohltila nějaký asteroid.
ESO
VesmírMagnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.
PřírodaMexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.
Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice
