Poloviční úspěch americké sondy Clementine

Jednalo se o společný projekt NASA a amerického ministerstva obrany. Vojáci chtěli otestovat snímací senzory a další nový hardware při dlouhodobém působení kosmických podmínek, vědci zase zkoumat Měsíc a blízkozemní planetku 1620 Geographos. 

Sonda odstartovala 25. ledna 1994 z kosmodromu Vandenberg na raketě Titan 2G; po dvou průletech kolem Země pak 21. února dosáhla polární oběžné dráhy okolo našeho souputníka, s nejnižším bodem asi 400 km nad jeho povrchem. Následující dva měsíce snímkovala lunární krajinu v různých vlnových délkách, především v ultrafialovém a infračerveném oboru spektra. K vědeckému výzkumu objektů na povrchu použila také laserový výškoměr a měřila i koncentraci částic kosmické radiace ve svém okolí. 

Po ukončení globálního snímkování Měsíce zapálila Clementine motory a vydala se vstříc planetce Geographos, měřící na délku zhruba 2 km. NASA chtěla její rozměry upřesnit a dozvědět se něco o rotaci a složení povrchu tělesa – ostatně výzkum blízkozemních objektů je z hlediska bezpečnosti důležitý sám o sobě. 

TIP: Znovu objevený Měsíc: Návrat družic po dlouhých 20 letech

Sedmého května 1994, během přeletu k cíli, však chyba v palubním počítači vedla k zážehu jedné manévrovací trysky, jež pak hořela až do vyprázdnění nádrže s palivem. Po skončení nešťastného manévru rotovala Clementine rychlostí přes jednu otáčku za sekundu a nebyla již dále schopná navigace ani řízení letu. Výzkum planetky Geographos se tedy nekonal. 

Divoce rotující sonda se nadále pohybovala po vzdálené oběžné dráze kolem Země. Až do posledního kontaktu s řídicím střediskem v červnu téhož roku se přitom zachycené signály vyhodnocovaly kvůli testování palubních komponent.