Polský tank 7TP (1): Obrněnec, kterého smetl německý blitzkrieg
Polské ozbrojené síly ze září 1939 odborníci často hodnotí jako zastaralé. Ačkoliv tyto postřehy z větší části odpovídají pravdě, nejméně jeden polský typ tanku lze popsat jako skutečně kvalitní. Vozidlo 7TP reprezentovalo zdokonalený derivát britského vzoru a po technické stránce se mohlo měřit s obrněnci Wehrmachtu
Vzáří 1939 disponovala polská armáda asi 880 tanky, ale většinu z nich tvořily tančíky se zcela nedostatečným pancéřováním i výzbrojí. V zájmu objektivity musíme zdůraznit, že také německý PzKpfw I byl pouze kulometným vozidlem. Na straně třetí říše ale již sloužily i výkonnější lehké PzKpfw II a dva typy středních obrněnců, kdežto „klenot“ Polska tvořil vyspělý lehký tank 7TP. Jeho název (7-tonowy polski) zní ale zavádějícím dojmem, neboť toto vozidlo ve skutečnosti vážilo skoro 10 tun. Ačkoli na pohled nepůsobilo nijak impozantně, mohlo se chlubit například výkonným 37mm kanonem a tehdy moderním dieselovým motorem. Ani tyto moderní prvky však na bojišti nakonec mnoho nezměnily, protože obrněnce „Rzeczpospolité“ armádní velení vesměs nasazovalo takticky zastaralým způsobem.
K čemu ta plechová kavalerie?
Generalita meziválečného Polska sbírala své vojenské zkušenosti zejména na východní frontě, tedy v prostředí výrazně odlišném od „zákopového patu“ na západě. Právě ten nakonec poslal na scénu i tanky, kdežto v bojích na širokých pláních dnešního Polska, Ukrajiny a Ruska si pořád uchovávala významnou roli též jízda. Kavalerie se tedy stala nejvýznamnějším druhem vojska v armádě samostatného polského státu a vlastně i jejím symbolem.
Existovali sice i důstojníci, kteří prosazovali větší úroveň mechanizace, například Władysław Sikorski, rozhodující slovo však měl maršál Józef Piłsudski, jenž věřil jízdě s podporou pěchoty a dělostřelectva. V Polsku hrál proto tank roli spíše pomocné zbraně, na kterou se navíc hledělo s jistým podezřením, protože první obrněnce (jako Renault FT) vykazovaly velkou poruchovost a nespolehlivost.
Podle britského vzoru
Válka se sovětským Ruskem se tak na jedné straně odrážela v požadavku získat úplně nové tanky, avšak na straně druhé vedla k posílení mylného dojmu o omezeném potenciálu obrněnců. Poláci se každopádně obrátili na Brity, od nichž zakoupili vozidla Carden-Loyd (základ pozdějších polských tančíků řady TK), aby poté projevili zájem rovněž o exportní lehký obrněnec Vickers Mark E, známý i pod názvem Vickers Six-Ton Tank.
Britská armáda jej nezavedla, na světovém trhu se však stal skutečným bestsellerem a významně ovlivnil vývoj v kategorii lehkých tanků. V roce 1931 si tedy Polsko objednalo 50 kusů, z čehož 22 odpovídalo provedení Type A se dvěma věžemi, 16 vozů mělo jednu věž a zbylý tucet přišel ve formě náhradních dílů. Dodávky byly dokončeny do roku 1934. Obrněnce Type A disponovaly v každé věži 7,92mm kulometem Browning wz. 30, zatímco vozidla Type B nesla jeden 47mm kanon QF a jeden kulomet wz. 30.
Dohnat a předehnat vickersy
Tanky Vickers se vyznačovaly ve své době progresivním řešením závěsů a návrháři je pojali velmi kompaktně a jednoduše, v čemž zajisté spočíval jeden z důvodů jejich komerčního úspěchu. Poláci stroje také vesměs chválili, ale záhy dospěli k závěru, že jejich výzbroj nedostačuje. Do věží některých obrněnců Type A tedy zamontovali 13,2mm kulomety Hotchkiss a začali uvažovat o novém typu kanonu.
Dokončení: Polský tank 7TP (2): Obrněnec, kterého smetl německý blitzkrieg
Dělo QF ráže 47 mm se totiž hodilo pro podporu pěšáků, zatímco polská armáda žádala zbraň s vyšší úsťovou rychlostí střely, která dokáže efektivně svou průbojností ničit i tanky. Do některých vickersů se tedy zamontovaly 37mm kanony Puteaux (tytéž, které nesly staré obrněnce Renault FT) a začalo se pracovat na zcela novém domácím vozidle, jež by zachovávalo hlavní konstrukční rysy britského vzoru, avšak nabídlo by větší palebnou sílu, ochranu i pohyblivost.
