Polský tank 7TP (2): Obrněnec, kterého smetl německý blitzkrieg

28.04.2020 - Lukáš Visingr

Polské ozbrojené síly ze září 1939 odborníci často hodnotí jako zastaralé. Ačkoliv tyto postřehy z větší části odpovídají pravdě, nejméně jeden polský typ tanku lze popsat jako skutečně kvalitní. Vozidlo 7TP reprezentovalo zdokonalený derivát britského vzoru a po technické stránce se mohlo měřit s obrněnci Wehrmachtu

<p>Polské tanky sváděly po většinu války intenzivní obranné boje a kryly ústup pěchoty.</p>

Polské tanky sváděly po většinu války intenzivní obranné boje a kryly ústup pěchoty.


Reklama

Práce na polském tanku začaly v roce 1933 u společnosti PZInż (Państwowe Zakłady Inżynieryjne) a již v následujícím roce vyrobil závod Ursus první prototyp jménem VAU-33 (Vickers Armstrong Ursus 1933). Při stavbě využil i některé součásti britské výroby a nový obrněnec se svému vzoru hodně podobal, ale disponoval lepším pancéřováním (a tudíž byl i těžší). Vickers Mark E totiž chránila ocel o maximální síle 13 mm a jeho hmotnost činila necelých 6 tun, kdežto polský tank měl pancíř s tloušťkou až 17 mm a vážil skoro 10 tun.

Předchozí část: Obrněnec, kterého smetl německý blitzkrieg: Polský tank 7TP (1)

Obdobně jako v případě britského vozidla vznikla nejprve podoba se dvěma kulometnými věžemi, aby pak následoval prototyp s jednou věží, ve které se nacházel kanon a kulomet. Právě hledání vhodné hlavně neprobíhalo jednoduše a testovaly se různé zbraně – například 40mm Bofors či domácí kanony ráže 47 a 55 mm, ale nakonec volba padla na licenční kopii 37mm zbraně Bofors.

Periskop a diesel 

Další důležitou inovaci oproti britskému vzoru představovalo přístrojové vybavení, protože do většiny tanků se měly instalovat vysílačky, a všechny dostaly i tehdy špičkové periskopy od polského konstruktéra Rudolfa Gundlacha. Ten navrhl pozoruhodně vyspělé zařízení, které díky otáčení umožňovalo veliteli rozhled v úhlu 360 stupňů, zatímco vnitřní okuláry zůstávaly na místě. Ve spolupráci s varšavským institutem WIBI se provedly některé změny konstrukce, díky nimž vznikla sériová podoba designu VAU-33 s armádním názvem 7TP. Hlavní rozdíl se nalézal v oblasti pohonu, protože Poláci se rozhodli pro tehdy hodně nezvyklý krok a vybavili nový obrněnec dieselovým motorem. 

Agregát PZInż 235 vznikl jako kopie švýcarského typu Saurer VBLDb, ačkoli paradoxem zůstává, že Poláci zvolili toto řešení jako nouzové. Do naprosté většiny tanků se tehdy standardně montovaly benzinové pohonné jednotky, zatímco motory na naftu se považovaly za nevhodné. Naši severní sousedé však neměli k dispozici adekvátně silný benzinový motor, a proto sáhli k dieselu. V roce 1935 se tudíž rozběhla sériová výroba tanku PZInż 120, jak znělo firemní jméno provedení 7TP se dvěma věžemi.

Brzy se ale ukázala zastaralost této koncepce, takže vzniklo jen 24 kusů a od roku 1937 se dodávaly jenom tanky PZInż 220, tedy 7TP s jednou věží, kterých vzniklo zřejmě 108 kusů. Polští inženýři však i nadále pracovali na rozvoji konstrukce a vyvinuli verzi, jež měla pancíř o síle až 40 mm a vážila 10,5 tuny, a tudíž obdržela i výkonnější diesel CT1D. Poválečné zdroje označují tento tank jako 9TP, avšak zdá se, že v době vzniku toto označení nenesl a těch několik málo vyrobených vozidel se oficiálně jmenovalo „7TP wzmocniony“ neboli „7TP zesílený“.

7TP (PZInż 220)
  • OSÁDKA: 3 muži
  • BOJOVÁ HMOTNOST: 9,9 t
  • DÉLKA: 4,60 m
  • ŠÍŘKA: 2,40 m
  • VÝŠKA: 2,30 m
  • TYP MOTORU: dieselový PZInż 235
  • VÝKON MOTORU: 82 kW
  • MAX. RYCHLOST: 37 km/h
  • MAX. DOJEZD: 160 km
  • TLOUŠŤKA PANCÍŘE: 5–17 mm
  • VÝZBROJ: 1× 37mm kanon Bofors wz. 37 (80 nábojů), 1× 7,92mm kulomet Ckm wz. 30 (3 960 nábojů)

Do cesty Wehrmachtu 

V době německého útoku v září 1939 tedy Poláci provozovali přibližně 130 kusů 7TP všech provedení a k tomu i necelé čtyři desítky upravených vozidel Vickers. Většina tanků 7TP byla zařazena do dvojice praporů, a sice do 1. a 2. praporu lehkých tanků, přidělených jako podpůrné síly k polské Armádě Prusy. Zbytek obrněnců pak spadal do dvou rot, jež podléhaly přímo velení obrany Varšavy. Vozidla 1. praporu se zúčastnila akce okamžitě v prvních dnech bojů a zpočátku si nevedla špatně, neboť jejich kanony si dokázaly poradit s pancířem většiny německých tanků.

První prapor se pak podílel i na částečně úspěšném polském protiútoku u Glowaczówa. Další tanky sváděly intenzivní obranné boje a kryly ústup pěchoty, ale většina jich byla ztracena a praporu zbylo pouze 24 obrněnců. Ty bojovaly ještě 18. a 19. září, kdy neuspěl polský pokus o průlom. Druhý prapor dokázal způsobit vážné škody německé 4. divizi, ale sám také zaznamenal ztráty. Dostal povel ke stažení, aby obnovil kontakt s dalšími polskými silami, ale potom na Polsko zaútočila i Rudá armáda a zbytek praporu obdržel příkaz přejít hranice s Maďarskem.

TIP: Neúnavný tahoun s archaickým vzhledem: Britské tanky Churchill

Zbylé tanky již byly ve špatném stavu, a tudíž je vojáci zničili. Několik 7TP zaznamenalo krátkodobé úspěchy při obraně Varšavy, avšak převahu Němců samozřejmě zastavit nemohly. Kolem 24 obrněnců 7TP padlo do rukou vítězných armád třetí říše a SSSR, které je poté podrobily testům, jejichž závěry konstatovaly především nedostatečnou odolnost. Zbylé 7TP proto záhy putovaly do šrotu a do současnosti se žádný kompletní tank nezachoval. Díky snaze a financím nadšenců i úřadu polského prezidenta však v roce 2011 vznikla replika, která slouží pro filmová natáčení a rekonstrukce bitev.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907