Reklama


Pomoc i nevraživost mezi šimpanzi: Šokující pohostinnost bonobů

25.01.2019 - Jaroslav Petr

Šimpanzi učenliví jsou vůči příslušníkům jiných tlup většinou velmi agresivní. Naproti tomu bonobové projevují k cizincům překvapivou shovívavost a dokonce se zdá, že jim často dávají přednost před příslušníky vlastní tlupy

<p>Bonobové jsou i ve volné přírodě ochotni stýkat se s příslušníky jiných tlup a dokonce se s nimi živit ze stejných zdrojů. Na snímku mládě bonoba při hře (Kongo).</p>

Bonobové jsou i ve volné přírodě ochotni stýkat se s příslušníky jiných tlup a dokonce se s nimi živit ze stejných zdrojů. Na snímku mládě bonoba při hře (Kongo).


Reklama

Člověk je mistrem světa ve spolupráci. Dokážeme být nezištní i vůči lidem, které vůbec neznáme a nemůžeme předpokládat, že se od nich na oplátku dočkáme nějakého vděku. Názorným příkladem je bezplatné dárcovství krve, kde dárce příjemci zcela anonymně zachraňuje zdraví či život. Vědci se dlouho domnívali, že se tato forma nezištné spolupráce vyvinula jen u člověka v souvislosti s vývojem lidské řeči a obecně platných společenských norem. Nejnovější výzkumy ale podobné projevy chování odhalily i u šimpanzů bonobo (Pan paniscus).

Cizinec bližší než našinec?

Šimpanzi učenliví (Pan troglodytes) v rámci své tlupy spolupracují a nezištně si pomáhají. Vůči příslušníkům cizích tlup se ale většinou chovají nepřátelsky. Z přírody jsou známy i případy, kdy konflikty mezi dvěma šimpanzími tlupami přerostly ve válku, jež skončila až vybitím samců poražené skupiny.

Bonobové jsou ve „společenských vztazích“ úplně jiní. V jejich tlupách nedochází k tolika konfliktům a také rozbroje mezi různými skupinami jsou u nich výrazně vzácnější a mají mnohem mírnější průběh. Vědci například pozorovali samice bonobů ze dvou různých tlup, které se společně po několik dní toulaly přírodou a nedocházelo mezi nimi k žádným zjevným sporům. Neznesvářily se, ani když se živily ovocem na jednom a témže stromě.

Pokusy, které provedl americký primatolog Brian Hare z Duke University, dokonce naznačovaly, že by bonobové mohli být k cizákům tolerantnější než k příslušníkům vlastní tlupy. To bylo opravdu nečekané zjištění. Lidé jsou sice ochotni ke spolupráci s lidmi, které neznají, ale pokud si mohou vybrat, jednoznačně upřednostní známé před neznámými.

Klidně i proti přesile

Brian Hare ověřil ochotu bonobů ke spolupráci s cizáky na experimentech provedených v útulku Lola Ya v konžské Kinshase. Zapojil do nich patnáct tamějších bonobů. Tito lidoopi se narodili v přírodě a do útulku se dostali jako osiřelá mláďata poté, co jim pytláci zabili matku.

V jednom experimentu dostal bonobo potravu a měl pak na vybranou, zda ke svému „prostřenému stolu“ pustí zvednutím padacích dveří cizího bonoba nebo bonoba, kterého dobře zná. Devět bonobů z patnácti dávalo v této situaci opakovaně přednost cizinci. Jen dva upřednostňovali svého známého. Zbývající čtyři nedělali mezi známými a neznámými žádný rozdíl. Někteří bonobové dokonce byli ochotni pustit k sobě dva cizí šimpanze, kteří se vzájemně znali, a vystavit se tak jejich přesile.

Kontakt jako platidlo

V dalších experimentech se Brian Hare snažil dopídit motivu, který bonoby k tak nezvyklému chování ponouká. Jeden pokus postavili vědci tak, aby bonobo mohl pustit jiného bonoba k potravě, k níž sám nemá přístup. Oba se ale přitom mohli dostat do přímého kontaktu. V této situaci byli zkoumaní šimpanzi v devadesáti procentech případů ochotní dopřát druhému bonobovi potravu, z níž sami nemohli ani ochutnat. Zdálo se, že hlavní odměnou jim je sociální kontakt. Zvláště rádi si užívali vzájemného tření pohlavními orgány.

Další experiment ukázal význam přímého kontaktu mezi zvířaty ještě názorněji. Bonobo měl k dispozici potravu a k té mohl přizvat jiného bonoba. Přizvaný mohl hostiteli z jeho porce ujíst, ale oběma zvířatům bylo zabráněno v přímém kontaktu. V této situaci bonobové ke své porci potravy nikoho nepouštěli. Potvrdilo se, že přímý kontakt je onou vysoce ceněnou devizou, pro kterou jsou bonobové ochotni utrhnout si od úst.

Válčíme jako šimpanzi, dělíme se jako bonobové

„Je to jedna z nejbláznivějších věcí, které jsme o bonobech za desetiletí výzkumu zjistili,“ komentuje Hare výsledky publikované ve vědeckém časopise PLOS ONE. „A je to další příklad odlišnosti mezi šimpanzi bonoby a šimpanzi učenlivými. S šimpanzi učenlivými bychom takové pokusy vůbec nemohli podnikat, protože ti by po cizím šimpanzovi hned šli.“

Bonobové se zajímají nejen o své známé, ale lhostejní jim nejsou ani zcela neznámí příslušníci jejich druhu. Zájem bonobů však není tak úplně nezištný. Musí mít vyhlídku na nějaký osobní zisk – nejlépe ve formě společenského kontaktu. V tom se lidská spolupráce od spolupráce mezi bonoby liší. Lidé jsou schopni pomoci druhým, i když sami zůstanou v anonymitě. Při neanonymní pomoci jsme ale výrazně štědřejší. V tom se bonobům naopak podobáme.

TIP: Šimpanzí krádeže bez výčitek: Jak se vyvinul smysl pro spravedlnost?

Výzkum Briana Harea ukázal, že pokud máme pochopit vývoj současného člověka, nestačí nám studovat jen šimpanze učenlivé. Lidé jsou s to vést války podobně jako šimpanzi učenliví, ale na druhé straně dokážou pomáhat neznámým příslušníkům vlastního druhu stejně jako šimpanzi bonobové.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

První osmanští vojáci se objevili před Vídní 21. září 1529. Hlavní osmanské vojsko dorazilo o pět dnů později.

Historie
Revue

Griffithova observatoř z ptačí perspektivy.

Zajímavosti

Hlavní příčinu rakoviny vaječníků dosud lékaři neznají, v časných stádiích nejsou téměř žádné příznaky a nádory tak často bývají odhaleny náhodně.

Věda

Magické graffiti v soutěsce Creswell Crags

Věda

Hyády. Nejjasnější oranžová hvězda je Aldebaran, který do hvězdokupy nepatří

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907