Postní finty: Jaká jídla byla povolena a na které nesměl člověk ani pomyslet?
„Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.“ Co ta věta znamená? Pro miliony prostých věřících žijících ve středověké Evropě jediné. Už je zase pátek, a bude hlad…
Je pátek, postní den, a ten patří vzpomínkám na vykupitele křesťanů. Odříkání je pravda jen částečné, nesmí se konzumovat maso. Ale nic příjemného to rozhodně není. V 15. století je totiž takových postních dní jako máku. Maso se nejí ani ve středu, kdy Ježíše zradil Jidáš, a nejí se ani v sobotu, kdy se připomíná památka Panny Marie.
K 121 bezmasým dnům v roce je ale zapotřebí přičíst ještě úplnou hladovku na Velká pátek a Popeleční středu, a také čtyřicet dní hladové očisty velkého půstu před Velikonocemi. Plus mimořádné půsty, odříkání a povinná askeze o některých dalších svátcích. V kalendáři je rázem na 180 dnů, kdy nesmíte jíst maso!
Očista, nebo Očistec?
Lidé ve středověku tomuto liturgicky podmíněnému vegetariánství palce nedrželi. Naopak jim pěkně lezlo krkem. Pravidla totiž byla jasná: v dnech „postu od masa“ nesmělo být jedeno žádné zvíře ani produkt z něj. Propečenou kýtu, na kterou stejně neměl peníze každý, by ještě oželeli. Ale vajíčka, špek, mléko, sádlo? Smůla. Jistě, byla tu výjimka, která dokázala nabídnout živočišné bílkoviny v kaloricky příznivé podobě. Ryby. Ty se totiž nepočítají mezi zvěř, která nalezla úkryt a spásu na arše Noemově.
Pro obyvatele přímořských oblastí to technicky problém není, jsou u zdroje. Ryby jedí vlastně pořád. Ale ve vnitrozemí? Sladkovodní ryby mají chuť bahnitou a rychle se přejí. Navíc jich není dostatek. Jedinou další alternativou (a pro chudinu vlastně jedinou) zůstávají slanečci. Trvanliví, přesolení, lehce nakyslí. K obědu či večeři, v misce či na talíři půl roku po celý život. Pokud vás trápí filozofická otázka, jak silná byla víra středověkých katolíků, zkuste jíst měsíc v kuse slanečky. Pochopíte.
Ryba musí plavat!
Boháči a šlechta, kteří disponovali patřičným rozpočtem, trávili čas jídla během čtyřicetidenního postu nejen rozjímáním nad Ježíšovou mučednickou smrtí, ale i meditováním nad nedostatkovými živočišnými bílkovinami. Irská kuchařská kniha z roku 1430 uvádí celou řadu kreativních receptů. Počítá se mezi ně například „Eyroun in lentyn“, tedy napodobenina vejce vytvořená z mandlového krému, šafránu a zázvoru. Dokonce byla podávána ve skořápkách, aby se vzhledem přiblížila originálu. Chutí bohužel nikoliv.
TIP: Týrání těla, nebo očista? Co se děje v těle, když se postíme?
V Neapoli se zase o postních dnech podávalo Butiro Contrafata, krémové máslo z rostlinného tuku. Kreativita dvorních kuchařů byla ceněna podle toho, jak dokonale na talíři dokázali simulovat vzhled skutečného masa. V Británii se v archivu Muzea přírodní historie dochovala slova chvály, která v roce 1438 pěl šlechtic nad dílem svého kuchaře, jež dokázal s pomocí světlých štičích jiker a červených plátků uzeného lososího masa vykouzlit napodobeninu slaniny!
