Prasata projevují v konfliktních situacích známky smírčího chování
Zvířata žijící ve větších sociálních skupinách, například stádech, čelí čas od času stejným úskalím jako lidé: Ve společnosti ostatních příslušníků druhu nevyhnutelně vznikají konflikty. Italští vědci se tedy v nedávné studii zaměřili na to, jakým způsobem řeší vzájemné spory prasata
Skupina výzkumníků po dobu pěti měsíců pečlivě pozorovala chování 104členného stáda částečně volně žijících prasat, přičemž zaznamenávali veškeré případy násilných střetů a jejich důsledky. Ukázalo se, že účastníci „rvaček“ se po jejich skončení nechovají lhostejně, ale snaží se o smíření. Uvedené se přitom týká jak agresora, tak oběti: Oba se záhy po konfliktu začnou navzájem jemně dotýkat, například si o sebe třou hlavy, nebo alespoň sedí jeden druhému nablízku.
Třetí ve hře
„Při řešení konfliktů mezi sociálními zvířaty, jako jsou prasata, vlci či primáti, se uplatňují dva možné scénáře: opětovné setkání obou aktérů, nebo zapojení třetí strany – a to buď z vlastní vůle, či po vyzvání protivníkem,“ vysvětlují autoři studie. Zatímco ke „smírčím kontaktům“ dochází nejčastěji mezi vzdáleně příbuznými prasaty, u sporů blíže příbuzné dvojice obvykle zasahuje třetí jedinec. Od toho, zda nejprve zamíří k oběti, nebo k útočníkovi, se pak odvíjejí jejich následné vzájemné kontakty – pokaždé však ve prospěch „slabšího“. Blízkost dalšího prasete uklidní oběť natolik, že se nadále projevuje prokazatelně méně úzkostně, a to i v případě, že agresor napadání neomezil. Pokud se „neutrální“ prase naopak jako první dostane k útočníkovi, zareaguje dotyčné zvíře zklidněním a výrazně sníží množství střetů se soupeřem.
TIP: Opičí machiavelista: Šimpanzí manipulátor rozmetal vědecké hypotézy napadrť
Z uvedených závěrů vědci odvozují, že prasata mohou mít schopnost cíleně ovlivňovat sociální a emocionální prožitky sebe sama či druhých. Zároveň však dodávají, že se výsledky studie týkají výhradně jedné skupiny a nemusejí nic vypovídat o charakteristickém chování celého druhu.
