Sci-fi nebo věda? Experimenty, které propojují mozky spáčů
Výzkum snů je komplikovaný, proto si snění nadále udržuje svá tajemství. Vědci jsou většinou odkázáni na vzpomínky probuzených spáčů, což nebývá spolehlivý zdroj informací. Nově se otevírají možnosti nahlédnout do spícího mozku u lidí s takzvaným lucidním snem.
Hlavní hrdinové amerického sci-fi filmu Počátek z roku 2010, Dom Cobb a Arthur, se živí jako profesionální zloději informací. Kradou myšlenky tak, že ve spánku proniknou do živého snu své oběti. V zápletce filmu se pokoušejí o opačný postup. Snícímu člověku myšlenky z mozku nekradou, ale naopak mu do mysli implantují podvržené pohnutky. Kalifornská start-up firma REMspace založená ruským psychologem Michaelem Radugou nedávno přišla s tvrzením, že Počátek není tak úplně sci-fi, a ohlásila „přenos myšlenek mezi dvěma spícími osobami“.
Víme, že zatím nic nevíme
REMspace navrhuje technologie pro zlepšení kvality spánku. O „průlomovém počinu“ není k dispozici o mnoho více informací, než kolik jich Raduga vypustil do sdělovacích prostředků. Z těch vyplývá, že pro přenos informací využili pracovníci REMspace zvláštního stavu spícího mozku označovaného jako lucidní snění nebo také jasný sen. K tomuto jevu dochází během REM spánku, tedy spánku s rychlým pohybem očí pod zavřenými víčky.
V této fázi spánku se nám obvykle zdají sny. V lucidním snu si spící člověk uvědomí, že se mu zdá sen a že děj, který se kolem něj odehrává, není skutečný. Často k tomu dochází, když se ve snu dějí věci, jaké v reálném světě nemohou nastat. Snící člověk například létá nebo se potká s někým, o kom ví, že zemřel. Při lucidním snění se neprobudíme, ale od probíhajícího snu získáme „odstup“. Můžeme v něm aktivně vystupovat a nejsme jen pasivními aktéry, jak tomu bývá u normálních snů.
REMspace nešetří ve zprávách bombastickými přívlastky, ale na fakta jsou její zástupci skoupí. A tak se musíme spokojit s konstatováním, že firma použila „speciálně navržené zařízení“, jež zahrnovalo „server“, „přístroj“, „wifi“ a „senzory“. Bližší specifikace použité technologie nejsou k dispozici.
Michael Raduga si zakládá na pověsti aktivního vědce, který „provádí nejvíce studií s problematikou lucidních snů a studie publikuje v recenzovaných časopisech“. S tím se ale jeho stávající postup příliš neshoduje. Vědci běžně výsledky svého výzkumu popularizují ve sdělovacích prostředcích, ale až poté, co je po důkladném oponentním řízení zveřejnil solidní vědecký časopis. Opačný postup je ve vědě považován za neférový, protože právě úspěšné oponentní řízení dodává zprávám pro sdělovací prostředky na věrohodnosti.
Výměna informací
Co tedy o experimentu Michaela Radugy a jeho týmu z REMspace víme? Dvojice dobrovolníků spala v oddělených domech, přičemž „aparát“ vyvinutý v REMspace sledoval po celou dobu experimentu jejich mozkové vlny a další biologické parametry. Mozkové vlny se běžně zaznamenávají pomocí elektroencefalografu, ale v tomto případě není jasné, zda a nakolik se „aparát“ REMspace od tohoto běžného přístroje lišil.
Blíže neupřesněné zařízení, označované Radugou jako „server“, rozpoznalo na základě dat z „aparátu“ okamžik, kdy první dobrovolník vstoupil do lucidního snu. Následně „server“ generoval náhodné slovo ve „speciálním jazyce“ a to přehrál spícímu dobrovolníkovi do sluchátek. Ten toto slovo zopakoval ve svém snu, což „aparát“ zachytil a informace o tom uložil na „serveru“. O osm minut později vstoupila do lucidního snu dobrovolnice spící v druhém domě. Server jí předal uloženou zprávu od prvního účastníka a ta ji byla schopna po probuzení zopakovat. V REMspace tento experiment údajně provedli se dvěma páry dobrovolníků.
Objev, nebo PR?
Zatím nelze na konto studie firmy REMspace říct o moc víc. Potřebné detaily včetně principů, na jejichž základě fungovaly použité aparatury, bude možné vyčíst až z publikace v seriózním vědeckém časopise a na jejich základě pak může experiment nezávisle zopakovat jiný vědecký tým. To je ve vědě bráno jako důkaz správnosti výsledků takto významných pokusů. REMspace se nemusí bát, že by zveřejněním detailů experimentu dala své know-how v plen konkurenci. Může svá zařízení nejprve patentovat a teprve pak je popsat ve vědeckém článku. To je celkem běžný postup, jak uchránit své objevy a vynálezy před zcizením.
Generální ředitel a zakladatel REMspace Michael Raduga nicméně prohlásil: „Jde o významný milník ve výzkumu spánku, který najde využití při léčbě duševních poruch a onemocnění, při tréninku různých dovedností a v mnoha dalších oblastech lidského konání. Včera vypadala komunikace ve snech jako sci-fi a zítra to bude tak běžné, že si bez této technologie nebudeme umět představit svůj život. Otevírají se tím dveře k bezpočtu komerčních aplikací a mění se způsob, jakým přemýšlíme o komunikaci a interakci ve světě snů.“
Důraz, jaký ve svých prohlášeních REMspace klade na komerční využití technologie, a bombastické zveřejnění výsledků před jejich publikací ve vědeckém časopise zakládají důvodné podezření, že tato PR akce není určena ani tak laické veřejnosti, která si na komunikaci ve snu zcela jistě nějaký čas počká, ale investorům, kteří by byli ochotni sáhnout hluboko do kapsy a další vývoj v REMspace podpořit.
Mezinárodní studie
Komunikace se spáči není ve vědě zase takovou novinkou, jak to novinářům a televizním reportérům prezentuje Michael Raduga. S dobrovolníky prožívajícími lucidní sny se vědci pokoušeli komunikovat v minulosti mnohokrát. Využívali k tomu podnětů, jako jsou světelné záblesky, vibrace nebo zvuky. Někdy se jim dařilo „vstoupit“ do snů dobrovolníků, ale odezvy spáčů byly slabé a předávané informace byly jednoduché. Za zásadní obrat lze proto označit až důkladně provedený experiment z roku 2021. Jeho výsledky zveřejnil mezinárodní vědecký tým, vedený Kenem Pallerem z Northwestern University v americkém Evanstonu, ve velmi kvalitním vědeckém časopise Current Biology.
Paller a spol. jako první s lidmi v lucidním snu skutečně „konverzovali“. Spáči odpovídali vědcům na otázky nebo řešili jednoduché matematické příklady. Studii Pallera a spol. dodává na váze skutečnost, že experimenty proběhly nezávisle na sobě ve čtyřech laboratořích na 36 dobrovolnících. Každý tým využil jiné technické vybavení, a přesto všichni došli ke stejnému závěru: Lidé mohou i ve spánku přijímat a zpracovávat složité informace.
„Studie zpochybňuje základní definice spánku,“ komentoval výsledky Pallerova týmu americký neurolog Benjamin Baird z University of Wisconsin v americkém Madisonu, který studuje spánek a sny, ale na studii Pallera a spol. se nijak nepodílel. Baird v této souvislosti připomněl, že spánek bývá definován jako stav mozku, v němž člověk nevnímá okolní svět.
Klepání ze sna
Pod Pallerovým vedením se vědci z Francie, Německa, Nizozemí a Spojených států pokusili o oboustrannou komunikaci se spáči, z nichž někteří běžně zažívali lucidní sny. Další účastníci pokusu tuto zkušenost vůbec neměli, ale týdně si vzpomněli aspoň na jeden sen. Všichni dobrovolníci prošli nejprve tréninkem, v němž se učili poznávat, že se jim právě zdá sen. Vědci jim předvedli, jakými podněty jim budou signalizovat, že upadli do fáze spánku se sny. V některých laboratořích používali k upozornění spáčů určité zvuky, v jiných sloužily ke stejnému účelu záblesky světla a v dalších se vědci s dobrovolníky domluvili na signalizaci poklepem prstu.
Při vlastním pokusu usínali dobrovolníci v různou dobu. Někteří uléhali do postele v čase, kdy byli zvyklí chodit spát. V jiných laboratořích ale usínali v brzkých ranních hodinách. U spících dobrovolníků vědci sledovali mozkovou aktivitu, pohyby očí a kontrakce obličejových svalů. To jsou běžné indikátory REM spánku. Elektroencefalografické přilby vybavené elektrodami umožňovaly sledovat mozkové vlny pokusných spáčů. Při hlubokém spánku beze snů vykazuje mozek obvykle velmi pomalé vlny typu delta s frekvencí do 4 hertzů. Naopak, ve fázi spánku označované jako REM, která trvá obvykle kolem 10 minut, se člověku zdají sny a aktivita mozku se podobá plné bdělosti. Dominují při ní mozkové vlny beta s frekvencí od 14 do 38 hertzů.
Lucidní sny se podařilo podchytit u šesti lidí. Ti po nástupu REM spánku odpovídali vědcům smluveným znamením a dávali tak najevo, že si svůj momentální stav uvědomují jako sen. Ani v nejmenším se neprobudili, ale ve spánku například pod zavřenými víčky třikrát za sebou obrátili pohled doprava. V německé laboratoři podávali pohybem očí signál v Morseově abecedě.
Úsměv značí „ano“
Celkem měli vědci příležitost komunikovat s dobrovolníky v lucidním snu patnáctkrát. Pokládali těmto spáčům jednoduché otázky, na které se dá odpovědět buď ano, nebo ne. Někteří dostali k řešení početní příklady, třeba „Kolik je osm minus šest?“. Spáči odpovídali smluvenou signalizací, například „ano“ naznačili úsměvem, „ne“ dávali najevo zamračením a číslo prezentovali opakovaným pohybem očí pod zavřenými víčky. Bilance nebyla vůbec špatná. Ze 158 položených otázek zodpověděli spáči v lucidním snu správně 18,6 %. Mýlili se pouze ve 3,2 % odpovědí. 17,7 % odpovědí nedokázali vědci „dešifrovat“ a na 60,8 % otázek nedostali žádnou odpověď. Tato čísla dokazují, že komunikace se spáči v lucidních snech není snadná, ale je proveditelná.
Když se dobrovolníci na konci experimentu probudili, požádali je vědci o popis snů. U některých se otázky a úlohy „propsaly“ do obsahu snů. Dobrovolník, jemuž vědci zadali k řešení početní příklad, popisoval, že slyšel úlohu během jízdy autem z autorádia. Dalšího se vědci ptali ve spánku na jeho jazykové znalosti, a tomu se zdálo, že je na večírku, kde vypravěč v promítaném filmu přerušil svůj komentář, aby se ho zeptal, zda mluví španělsky. Podle Kena Pallera je tento experiment důležitým prvním krokem v komunikaci se snícími spáči.
„Výsledky studie můžeme přirovnat k prvnímu rozhovoru prostřednictvím telefonu nebo k rozhovoru s astronautem na Měsíci. Snící spáči žijí ve světě, který si kompletně vytvoří ze vzpomínek uložených v mozku, a my jsme našli způsob, jak s lidmi v tomto světě komunikovat,“ říká Ken Paller. „Je to důkaz, že tento způsob komunikace v principu funguje. A fakt, že různé laboratoře k tomu používaly různé metody, dodává tomuto důkazu na přesvědčivosti.“
Nelehká cesta z říše snů
Členka výzkumného týmu Karen Konkolyová z Northwestern University k tomu dodává: „Díky těmto experimentům můžeme mnohem lépe studovat sny. Téměř vše, co je o snech známo, se opíralo o retrospektivní zprávy získané od lidí po probuzení, a ty mohou být zkreslené.“
Neuroložka Michelle Carrová z University of Rochester, která nebyla členkou Pallerova týmu, připouští, že je z takových budoucích aplikací nadšená. Zároveň však zdůrazňuje, že retrospektivní zprávy o snech zůstanou i nadále důležitým zdrojem informací. „Když se vám zdá sen, jsou vaše schopnosti o něm referovat dost omezené,“ upozorňuje Carrová.
Také Konkolyová doufá, že by podobné techniky mohly v budoucnu najít uplatnění při léčbě. Ovlivnění snů by mohlo pomoct při zvládání úzkostných stavů, depresí nebo následků traumat, jako je posttraumatická stresová porucha. Konverzace ve spánku by mohla usnadňovat zvládání nových dovedností, a dokonce navodit kreativní nápady, protože mozek se během snu nachází ve stavu příhodném pro vznik originálních myšlenek. Zásahy do mysli během snů, jaké představili autoři filmu Počátek, však nadále zůstávají výlučnou doménou sci-fi.
Lucidní snění
Neurologové prokázali existenci lucidních snů v 70. letech minulého století při pokusech s lidmi ve fázi spánku s rychlým pohybem očí, kdy většina lidí sní. Lucidní sen zažil aspoň jednou každý druhý člověk a asi 10 % lidí jej zažívá jednou za měsíc nebo i častěji. Schopnost rozpoznat, že to, co vnímáme, není realita, ale sen, je poměrně vzácná. Nejznámější metodou odhalení lucidního snu je asi štípnutí, jež ve snu nebolí. Podle odborníků je ale málo účinná.
Ještě vzácnější je ovládání některých aspektů lucidního snu. Obě dovednosti se dají vylepšit tréninkem. Nabízí se k tomu řada metod. Nejčastější je tzv. kontrola reality. Využívá toho, že prostředí snu je velmi nestabilní. Například nápisy se rychle mění a stejně tak se ve snu mění i tok času. Proto se při výcviku lucidního snění doporučuje za dne v bdělém stavu číst různé nápisy a kontrolovat, zda se po chvíli nezmění. Stejně tak může pomoct častější kontrolování času na hodinkách. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že člověk provede totéž i ve snu, zjistí, že se mu zdá sen, a navodí si tak stav lucidity.
