Pražské inferno: Bombardování padl za oběť také Emauzský klášter

08.08.2022 - Andrea Poláčková

Na sklonku druhé světové války se Praha stala cílem čtyř leteckých bombardování. K druhému náletu došlo 14. února 1945 a byl nejtragičtější co do počtu obětí i škod. Poničený Emauzský klášter, založený Karlem IV., se stal symbolem této nešťastné události, jejíž příčinou byl patrně navigační omyl amerických letců

<p>Emauzský klášter na přelomu 19. a 20. století. <em>(foto: Wikimedia Commons, Deport & Panzer, CC0)</em></p>

Emauzský klášter na přelomu 19. a 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Deport & Panzer, CC0)


Reklama

Toho dne, na Popeleční středu, panovalo nad západní Evropou špatné počasí. Silný severozápadní vítr a velká oblačnost komplikovaly úkol pilotům v 1 377 bombardovacích a 962 stíhacích strojích 8. americké letecké armády, jež směřovaly z anglického Nuthampsteadu k cílům v Německu: Weselu, Magdeburgu, Saské Kamenici. Největší skupina však mířila k Drážďanům. Její součást tvořilo i 1. bombardovací křídlo (wing), jež se už nad Nizozemskem odklonilo od původního kurzu a pokračovalo stále více na jihovýchod. Když během přeletu Porůří vysadil palubní radiolokátor velitele wingu, část křídla (konkrétně 62 bombardérů B-17 Flying Fortress) se po odchylné dráze valilo do protektorátních Čech. 

Tu máš, Praho, 150 tun

Viditelnost nad protektorátním územím se zlepšila. Rozložení měst, řek a železničních tratí vyvolávalo v osádkách 91. a 398. bombardovací skupiny dojem, že se ocitly v Sasku, alespoň tak to uvádí oficiální verze. Asi ve 12.25 zaútočily letouny na Prahu, zaměněnou za Drážďany, a během ani ne deseti minut vysypaly na město zhruba osm tisíc trhavých a zápalných pum o náloži celkem 152 tun. 

„Bomby jsme shodili vizuálně, neboť se mraky krátce před bombardováním rozestoupily,“ sdělil po válce navigátor Ralph McIntyr. „Vzpomínám si, že jsem se díval na zem, když jsme bombardovali, a porovnával jsem, co jsem viděl, se snímky města, které jsme před touto misí dostali. Zpozoroval jsem, že řeka se od severu stáčí v poněkud jiném úhlu. To ve mně pochopitelně vyvolalo otázku, kde to vlastně jsme. Ale na druhou stranu musím přiznat, že kromě tohoto rozdílu vypadala obě města až neuvěřitelně podobně.“ Jelikož mohutné nálety na Drážďany zahájily už předešlé noci stroje britské RAF, je zvláštní, že pilotům nepřišlo divné, že město pod nimi nehoří.  

Tragédie omylu

Letadla přiletěla od jihozápadu a bombardovala nejdříve na rozhraní Radlic a Smíchova v okolí tamního nádraží, které lehce poškodila. Nato se přenesla přes řeku, kde vysypala pumy na Nové Město, Podolí a Nusle, Vršovice, Vinohrady a Žižkov. Vršovické a smíchovské nádraží jako jediné zasažené strategické cíle utrpěly jen malé škody, zato v okolí Palackého mostu, Karlova náměstí a Vinohradské třídy měla zkáza mnohem větší rozsah. Američané zasáhli i tři nemocniční objekty a kromě Emauz také například Faustův dům a vinohradskou synagogu. Celkem šlo o více než dva a půl tisíce zničených nebo poškozených domů. Bez přístřeší zůstalo 11 tisíc Pražanů. 

Poplachové sirény se podle pramenů rozezněly nepochopitelně až těsně předtím, než dopadly první bomby. Mnozí Pražané jim prý ale stejně příliš pozornosti nevěnovali a nevyhledali protiletecké kryty, protože si navykli, že spojenecké bombardéry pouze přelétávají a poplach bývá planý. Počet obětí se tak vyšplhal vysoko: podle poválečné statistiky zahynulo 701 lidí – téměř výhradně čeští a němečtí civilisté, skoro 1 200 bylo těžce raněno. Přímý zásah dostal i protiletecký kryt na Karlově náměstí, kde zemřela více než stovka obyvatel. Seznam se rozšířil ještě počátkem sedmdesátých let, kdy při stavebních pracích na Vinohradské třídě odkryli zapomenutý zasypaný kryt ve druhém podlaží sklepení s ostatky 23 lidí. 

Událost byla po válce analyzována, a přestože se podle výpovědí pilotů jednalo o navigační omyl, visí nad ní otazník. Někteří historici soudí, že Praha jako důležitý průmyslový a dopravní uzel v hospodářství říše mohla představovat záložní nebo příležitostný cíl. Bomby toho dne ovšem dopadly také v Záluží u Mostu, Duchcově a Plzni, letouny mířící na Saskou Kamenici (Chemnitz) pak zasáhly i Cheb, Tachov či Karlovy Vary.

Andělská křídla

Věže Emauzského chrámu v podobě betonových andělských křídel jsou od sedmdesátých let minulého století nezaměnitelným prvkem v panoramatu na pravém břehu Vltavy a stálou připomínkou této válečné tragédie. Emauzy, nacházející se v nejvíce postižené části Prahy, dostaly při náletu přímý zásah, dopadly na ně tři zápalné pumy. Jižní věž kostela vyhořela, severní se zřítila a také chrámová klenba se ze dvou třetin poroučela k zemi. Přilehlý klášter pak velmi utrpěl požárem, a to včetně vzácných středověkých nástěnných maleb v křížové chodbě. Přestože areál Emauz prošel několika přestavbami, byl stále vnímán jako gotický klenot Otce vlasti a stal se smutným „reprezentantem“ válečných ztrát na památkách. 

TIP: Hlavní město trosek: Před 78 lety srovnali Američané se zemí francouzské Saint-Lô

Opravy vybombardovaného kláštera probíhaly v padesátých letech a završila je novostavba skořepinových věží podle návrhu architekta Františka Marii Černého z let 1964–1968. Od roku 1990 jej opět užívají benediktini.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Objevený masový hrob na lokalitě Vráble. Téměř všechny nalezené kostry jsou bez hlavy. (foto: Martin FurholtCC BY 4.0)

Věda

Nedělní erupce třídy X v podobě jasného záblesku (vpravo nahoře), jak ji zachytila observatoř SDO. (foto: NASA, SDOCC BY-SA 4.0)

Vesmír

Boeing B-17G Flying Fortress při letecké přehlídce. (foto: Wikimedia Commons, Airwolfhound, CC BY-SA 2.0)

Válka
Zajímavosti

První evropská kavárna vznikla v Benátkách v roce 1640. Česko si na svou první kavárnu počkalo až do roku 1714. Koncem 19. století už bylo v Praze více než 70 kaváren a v Brně téměř stovka. (foto: Pixabay, CC0)

Historie

Požár v proslulé katedrále Notre-Dame v Paříži vypukl v pondělí 15. dubna 2019 během rekonstrukce její střechy. (foto: Profimedia)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907